„Tohle už jste viděl?“ zeptala se a podala mu noviny přeložené prostřední dvojstranou navrch. Wallander třeštil oči na fotografii. Byla na ní Eva Perssonová ležící na zemi ve výslechové místnosti. Vypadalo to, že právě upadla. Četl doprovodný titulek a cítil, jak se mu stáhl žaludek. Známý policista zmlátil nezletilou. Máme fotky. „Kdo to vyfotil?“ hlesl Wallander nevěřícně. „Vždyť tam žádnej novinář nebyl.“ „Asi tam být musel.“ Wallander si matně vybavil, že dveře místnosti byly pootevřené a za nimi se mihl stín. „Stalo se to před tiskovkou,“ řekla Lisa Holgerssonová. „Možná že někdo přišel dřív a proklouzl do chodby.“ Wallander byl jako opařený. Za třicet let u policie se už mockrát zapletl do rvačky. Ale vždycky šlo o problematické zatýkání. Při výslechu nikdy nikoho nenapadl, i když někdy býval hodně vytočený. Stalo se to jen jedinkrát. A zrovna se k tomu nachomýtl novinář s foťákem. „Tohle bude průšvih,“ řekla Lisa Holgerssonová. „Proč jste mi o tom neřekl?“ „Napadla svoji mámu. Uhodil jsem ji, abych matku ochránil.“ „To z té fotky nevyplývá.“ „Ale tak to bylo.“ „Proč jste mi to neřekl?“ Wallander nevěděl, co odpovědět. „Je vám doufám jasné, že to budeme muset vyšetřit?“ Wallander v jejím hlase slyšel zklamání. Pobouřilo ho to. Ona mi nevěří, pomyslel si. „Nechcete mě rovnou odvolat z případu?“ „To ne. Ale chci přesně vědět, co se stalo.“ „Už jsem vám to řekl.“
98 firewall
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213619
„Eva Perssonová pověděla Ann-Britt něco jiného. Váš útok prý neměl žádné opodstatnění.“ „V tom případě lže. Zeptejte se její matky.“ Lisa Holgerssonová váhala s odpovědí. „Už jsme to udělali,“ odtušila konečně. „Popřela, že by ji dcera uhodila.“ Wallander seděl mlčky. Končím, pomyslel si. Končím u policie. Odcházím. Už sem nikdy ani nepáchnu. Lisa Holgerssonová čekala. Ale komisař mlčel dál. Odešla a nechala ho tam.
99
1. díl // zahájení
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213619
9 Wallander se sebral a vypařil se ze stanice. Sám tak docela netušil, jestli je to útěk nebo jen způsob, jak se uklidnit. Pochopitelně věděl, že události se staly tak, jak říká on. Jenže Lisa Holgerssonová mu nevěří, a právě to ho tak rozezlilo. Vyšel před stanici a proklel svoje rozbité auto. Většinou to dělal tak, že když ho něco naštvalo, sedl do auta a jezdil nazdařbůh po okolních silnicích, dokud se neuklidnil. Tentokrát zamířil do místní prodejny s alkoholem a koupil si láhev whisky. Odtamtud pokračoval přímou cestou domů, vytáhl telefonní šňůru ze zásuvky a sedl si v kuchyni ke stolu. Láhev otevřel a několikrát si zhluboka přihnul. Nechutnalo mu to. Ale měl dojem, že to potřebuje. Jestli existovalo něco, před čím si připadal bezbranný, bylo to nespravedlivé obvinění. Lisa Holgerssonová se nevyjádřila přímo. Ale její nedůvěra se nedala přehlédnout. Třeba měl Hansson celou dobu pravdu, pomyslel si vztekle. Mít za šéfa ženskou je katastrofa. Dopřál si ještě doušek. Udělalo se mu líp. Už teď litoval, že šel domů. Dalo by se to vykládat jako přiznání viny. Vrátil telefon do zásuvky. Okamžitě se s dětinskou netrpělivostí urazil, že mu nikdo nevolá. Vytočil číslo na stanici. Zvedla to Irene. „Jenom jsem chtěl nahlásit, že jsem šel domů,“ sdělil jí. „Jsem nastydlý.“ „Sháněl vás Hansson. A Nyberg. A taky spousta novinářů.“ „Co chtěli?“ „Novináři?“ „Hansson a Nyberg.“ „To mi neřekli.“ Určitě má před sebou ty noviny, pomyslel si Wallander. A všichni ostatní taky. Zřejmě se teď na stanici nemluví o ničem jiném. A určitě se najdou tací, co si škodolibě zamnou ruce, že na toho podělanýho Wallandera taky jednou došlo.
100 firewall
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213619