POVÍDÁNÍ O SRNČÍ ZVĚŘI
Okolí krmných zařízení je nutné desinfikovat, minimálně po skončení sezóny. Přestože se k tomuto účelu historicky používalo především nehašené vápno, kterým se celé okolí krmelců posypalo, existuje dnes mnoho přípravků, které při jednodušší aplikaci vyhovují danému účelu mnohem lépe. Osobně si v tomto směru dovolím namátkou jmenovat například Savo, které
lze namíchat do kropicí konve s vodou nebo do zahradnického postřikovače. Ze sypkých látek můžeme použít například Chloramin, chlórové vápno nebo jinou směs, doporučovanou pro desinfekci sanitární techniky nebo výběhů hospodářských zvířat. Zbytky nespotřebovaného krmiva je nejvhodnější od krmelců odvést nebo spálit.
uložena v suchu a chladu, aby neplesnivěla a nenamrzala. Po rozmrznutí totiž podlehnou rychlé hnilobě a mění se v nevábnou břečku. V tomto případě poslouží nejlépe domácí sklep, v honitbě kvalitní zemní krechty, ze kterých lze krmivo přímo vykládat do krmného zařízení. Při aplikaci krmiva v honitbě je důležitější pravidelnost než jednorázově velké množství. Krmelce je proto nutné navštěvovat nejlépe dvakrát týdně, vždy v jejich okolí poklidit, odstranit zbytky starého krmiva a nabídnout zvěři krmivo čerstvé. Vezmeme-li tedy postupně v úvahu jednotlivé typy krmiva, jeho
význam a aplikaci, můžeme konstatovat následující. Jadrná krmiva zvěř nutně potřebuje před příchodem zimy. Do krmelců (může jít o nejrůznější samospádové zásobníky nebo pravidelně doplňovaná korýtka) je předkládáme od okamžiku, kdy z polí zmizí zrno a kdy se zvěř začne orientovat na žaludy, bukvice a jiné energeticky bohaté plody. Je to tedy přibližně období měsíce září, nejpozději přelomu září a října. Nejlepším krmivem je z řad obilovin oves obsahující pevnou a velkou slupku, zajišťující současný příjem vlákniny. Jako další
Sušené jeřabiny patří mezi nejoblíbenější pamlsky srnčí zvěře v zimním období (foto J. Drmota).
Základ jadrného krmiva předkládaného na podzim srnčí zvěři by měl představovat oves (foto J. Drmota).
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213596
O srnčí výživě
S relativně novým poznatkem o změnách ve složení střevní mikroflóry jsou mnozí myslivci ochotni sáhodlouze polemizovat. Nejčastějším argumentem je to, že má-li zvěř stálý přísun stejné potravy, nemění se složení mikroflóry a zvěř tráví bez problémů. Teoreticky bychom tuto skutečnost mohli vzít i v potaz, nicméně je zde malý problém. Jak zajistit v praxi skutečně každodenní příjem obilovin během zimy a jak pominout změny vyvolané
zkrácením délky dne? Pravidelně založené krmítko totiž nestačí. Srnčí zvěř se pohybuje v zimních tlupách. Po příchodu ke zdroji atraktivní potravy se nám začnou krmit nejdříve kusy silné, které odcházejí až po kompletním nasycení. Slabší jedinci jsou často odháněni a paběrkují pouze v tom případě, že na ně něco zbyde. Stačí pak zhruba dvoudenní „bezobilná“ dieta, aby se jejich mikroflóra přeorientovala, a následný návrat k hodnotné potravě již neproběhne bez zažívacích potíží.
Velkým problémem je, že v případě srnčí zvěře nemůžeme jadrná krmiva zcela vysadit, protože srnčí jakožto okusovač jistý malý díl energetického krmiva potřebuje. V praxi je to značný problém. Řešením může být například podávání speciálních granulovaných krmiv nebo směsného krmiva složeného z velké části
z různých „plev“, o kterých budeme ještě hovořit. Aplikačně můžeme napomoci řešení problému tak, že v okolí krmného zařízení instalujeme větší počet korýtek, do nichž během zimy sypeme jenom malé dávky krmiva. Zvěř přicházející v tlupě se pak po tomto prostoru rozptýlí a nemá možnost zkonzumovat naráz větší množství.
vhodná jadrná krmiva se uvádí ječmen, eventuálně kukuřice, ale také luštěniny – hrách a boby. Jednoznačně nejlepším jadrným krmivem jsou pak žaludy a bukvice. Zde ovšem musíme použít zdravý rozum. Nedává totiž žádný smysl sbírat tyto plody v honitbě, kde si je může zvěř odebrat sama. Jejich přesun je naopak vhodný ze stromořadí nebo parků poblíž obcí, kam se zvěř za touto potravou nedostane. Jako zcela nevhodná je posuzována čistá pšenice, která má vysoký obsah lepků, v bachoru zvěři bobtná a způsobuje překyselení. Jadrná krmiva zvěři podáváme po celý podzim a s příchodem zimy jejich množ-
ství postupně omezujeme. Kolem období Vánoc se můžeme dopracovat do stavu, kdy je z potravy prakticky zcela vyloučíme. Důvod je jednoduchý a byl již několikrát zmíněn – organismus zvěře je v té době přirozeně nastaven na příjem suché vlákniny a látky obsažené v obilovinách nejsou „zimní bachořci“ schopni efektivně trávit. Podobnými procesy si navíc zaděláváme na vznik dalšího problému – zimních škod okusem. Překyselené žaludky a poruchy trávení ponoukají totiž zvěř k vyhledávání vlákniny, která je dnes pro ni nejsnáze dostupná z výsadby kulturních lesních porostů.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213596
POVÍDÁNÍ O SRNČÍ ZVĚŘI
Z důvodu výběrového příjmu potravy srnčí zvěří se mi jako nevhodná zařízení jeví různé oborohy, tedy krmelce, kde je seno napěchováno ve vysokém sloupci a kde horní vrstvy sesedají v závislosti na odebírání vrstev spodních. Tento mechanismus funguje například u zvěře jelení, nicméně srnčí není schopna podobného kvantitativního odběru. Průběžně jí tedy musíme ručně pomáhat odstraněním spodních „přebraných“ vrstev.
Od začátku zimy a zejména po napadnutí sněhové pokrývky začínáme zvěři nabízet krmiva objemová. Zvěř je ovšem někdy přijímá jenom nerada a obrací k nim svoji pozornost teprve v okamžiku, kdy začíná skutečně strádat, tedy tehdy, když už se nedostane na zbytky přirozené potravy. Objemové krmivo proto musí být skutečně kvalitní, aby bylo pro srnčí zvěř
Mezi nejdostupnější a zároveň nejoblíbenější dužnatá krmiva patří jablečné výlisky, které lze za minimální náklady opatřit koncem léta u každé venkovské moštárny. Díky nízkému obsahu vody navíc výlisky nepodléhají rychlé zkáze, která se obvykle dostavuje u padaných jablek. Druhou skupinou populárních dužnatých krmiv jsou sušené jeřabiny. Ty srnčí zvěř upřednostňuje před jakýmkoliv jiným druhem, včetně krmiva jadrného. Neměli bychom na ně proto zapomínat a v dostatečném množství je
stále atraktivní. Je nutné počítat také s již zmíněnou mlsností této zvěře a se skutečností, že mnoho krmiva pouze vytahá a rozhází po okolí. Jesle, které se pro jeho vykládání běžně používají, musíme pravidelně doplňovat, předložené krmivo průběžně načechrávat a často jej vyměnit za čerstvé. Srnčí si z nabídky totiž opět vybírá jen to, co mu chutná – zejména křehké lístky – a tuhá stébla nechává většinou bez povšimnutí. Jako nejvhodnější objemové krmivo se doporučuje zejména jetel a vojtěška. Zde ovšem musíme postupovat velmi uvážlivě během sušení, jelikož na vegetaci musí zůstat zachovány křehké lístky. Suché odrolené stvoly jsou pro srnčí zvěř téměř bez významu. Chystáme-li seno luční, musí být vždy posečené „nakrátko“, tedy dříve, než trávy vykvetou. V praxi to znamená nižší výnos, nicméně výrazně vyšší kvalitu. Nejlepším obdobím pro sklizeň sena pro srnčí zvěř je první teplá a suchá perioda počasí po odkvětu pampelišek. A pak samozřejmě období sklizně krátké otavy během suchých letních měsíců.
koncem léta nasušit. Jsou totiž pro zvěř významným zdrojem dietetických látek a především vitamínu C. Příprava sušených jeřabin není nijak obtížná. Stačí ostříhat celé trsy i s částí olistěných letorostů a rozprostřít je v tenké vrstvě po povrchu sena pod střechou seníku. Jeřabiny nám zde krásně uschnou, případně odrolené kuličky opadají do sena, se kterým je zvěři následně předložíme bez zbytečných ztrát. Srnčí zvěř nám spolehlivě zkonzumuje rovněž usušené lístky, letorosty i kůru a ponechá pouze nejsilnější větvičky.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213596