Ester se domnívala, že si k ní tak dlouho hledal cestu, protože si chtěl nejdřív udělat pořádek v minulosti. Aby to mezi nimi bylo hezké. Čisté a hezké. Pátek se vlekl. Úzkost ji trápila jako tupá bolest. Přesvědčovala sama sebe, že dva lidé, kteří dovolili svým tělům splynout a milují jeden druhého, si musejí důvěřovat. Dost věcí vypadá slibně. Musí zachovat klid. Ne se zbytečně nervovat. Od té doby, co se jejich vztah stal intimním, ani jednou nehovořili o podstatných věcech. Ale na to je čas. Všechno podstatné přece vyžaduje čas. Vše je v pořádku. Měla víc, než o čem se onu osudovou říjnovou sobotu odvažovala snít. To, po čem celý listopad a prosinec k zešílení prahla, se stalo skutečností. Je to neuvěřitelné. Co víc by si mohla přát? Vypadá to slibně. Den byl plný světla. Toho dne opět nedokázala nic napsat. Z těch pár pokusných řádků se vyklubaly jen prázdné, mrtvolně páchnoucí fráze. Hodiny pomalu ubíhaly. Nejobvyklejší otázka od vynálezu telefonu by nejspíš mohla znít: Proč nevolá? Odbila druhá, třetí, čtvrtá hodina, a telefon stále mlčel. Ester se natáhla na postel a pustila se do čtení Majakovského básně Oblak v kalhotách, jelikož se o ní Hugo jednou vyjádřil jako o zásadním díle. Název byl geniální a báseň měla určité přednosti, řada pasáží ji ovšem nechávala chladnou. Střídavě zuřila a střídavě ji naplňovala něha a láska ke všemu, čeho se kdy
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213595
dotkl nebo co se dotklo jeho (až na jisté pochopitelné výjimky). Zařekla se, že mu nebude telefonovat. Ví přece, že má spoustu práce. Musí mu ukázat, že to respektuje, že je nezávislá, samostatná, dospělá žena, která s mužem, s nímž právě navázala milostný poměr, nemusí být v nepřetržitém kontaktu. Umí se přizpůsobit. Odložila Majakovského a vyměnila ho za Hitlerovy rozhovory u kulatého stolu, které jí také doporučil Hugo. Prý si je přečetl proto, aby lépe pochopil, jak se mohlo stát, co se stalo, a aby dokázal včas rozeznat varovné příznaky. Podle něj jsou totiž všude patrné známky toho, že nacismus a fašismus se stále latentně vyskytují i v rádoby demokratických společnostech. Obzvlášť patrné to bylo po dlouhých rozpravách s Draganem. Ester četla a četla. Zařekla se, že dnes mu v žádném případě nebude volat. Zavolala mu. Nezvedal to. Bylo osm hodin. Nechápala, jaký může mít důvod k tomu, že jejich první společný páteční večer nechce trávit s ní. Jenže na pilu se nesmí tlačit. Nikdy. Milující partner musí být ochotný a ohleduplný, nikdy ne omezující. Pro všechno existuje přirozené vysvětlení, říkala si. No tak má zrovna hodně práce. Je mu s ní dobře a nepotřebuje jí pořád podávat hlášení o tom, co právě dělá. Vždyť jsou v nepřetržitém duševním kontaktu. Oba vědí, na čem jsou.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213595
Hlavně mu nesmí poslat zprávu a s úzkostí vyčkávat, jestli odpoví. Vynálezci SMS a e-mailu si nejspíš nedokázali představit zoufalství pramenící z čekání na odpověd, která nepřichází. Anebo prostě postrádali empatii. Pálily ji prsty. Musela se přemáhat, aby mu nic nenapsala. Ulevilo by se jí. Alespoň na pár minut, během nichž by mohla doufat v odpověď. Několikrát už držela telefon v ruce a začala psát, ale pokaždé zprávu zase vymazala a odložila telefon z dosahu.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213595