Donald Westlake to dítě nechceme vystrašit. Nikomu neublížíme.“ „Co…?“ Judson měl sucho v ústech. Odkašlal si a začal ještě jednou: „Co chcete?“ „Co myslíš?“ zeptal se Henley. Když Parker viděl, že je řidič pod kontrolou, zavřel dveře u Lincolna a šel zaklepat na zadní dveře návěsu. Ve dveřích, které se houpavě otevřely, stál Krauss, vážně si pohledem změřil Lincoln pod sebou a řekl: „Budeš s ním muset couvnout.“ „Já vím.“ Parker prošel kolem Lincolna nazpátek k Dodgi. V Lincolnu zatím Henley dával pozor na řidiče a Angie dávala pozor na chlapce. Mluvila na něj, brebentila, záplavou slov se ho snažila udržet v klidu. Parker nastoupil do Dodge, zacouval asi čtyři a půl metru, vystoupil, vrátil se k Lincolnu, znovu otevřel dveře u řidiče a řekl: „Posuň se.“ Henley mu udělal místo a Judson se posunul doprostřed. Řekl: „Vy toho kluka chcete unést!“ Henley odtušil: „Uklidni se. Už jsem ti říkal, že to dítě přece nechceme vystrašit.“ Krauss částečně vystrčil z návěsu železnou rampu, a když Parker v Lincolnu zařadil
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213509
Zpackaný únos zpátečku a zacouval k Dodgi tak blízko, že mu až šťouchl do nárazníku, Krauss vystrčil zbytek rampy a snížil ji až na zem. Parker přeřadil a popojel s Lincolnem dopředu – na rampu a dovnitř návěsu. Bobby se s vytřeštěným pohledem zeptal: „Co to děláme?“ „Byl jsi někdy před tím uvnitř kamionu?“ Angie se snažila, aby to znělo, jako že se jedná o nějakou zábavu nebo hru. „Seděl jsi v autě, které bylo uvnitř kamionu?“ „Myslím, že tohle se mi nelíbí,“ řekl Bobby. „Neboj se, Bobby,“ uklidňovala ho Angie. „Nikdo ti neublíží, to ti slibuju.“ Parker vypnul motor Lincolna, vzal si klíčky a vydrápal se ven. Mezi bokem auta a vnitřní stěnou kamionu byl jen úzký prostor. Parker se po straně dostal k zadní části kamionu, skočil na zem a pomohl dostat Kraussovi rampu zpátky nahoru dovnitř kamionu. V Lincolnu se zatím Judson přesunul zpět za volant – ne že by mohl řídit, ale chtěl být dál od zbraně. Henley se k němu natočil, ale zůstal na svém místě. Řekl: „Rozsviť světla tady uvnitř.“ Judson je bez jakýchkoli otázek rozsvítil.
101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213509
Donald Westlake Parker s Kraussem zavřeli dveře kamionu. Vnitřek byl teď osvětlený pouze světlem z vnitřního prostoru Lincolna. Protože čas plynul a Bobbymu nikdo neubližoval, začala nad jeho strachem pomalu vítězit zvědavost. Rozhlédl se a řekl: „Je to, jako když je člověk venku v noci, že jo?“ „Přesně tak,“ souhlasila Angie. „Budeme předstírat, že se jedeme projet. V noci.“ Venku si zatím Krauss i Parker sundali masky. Ruth, která seděla za volantem školního autobusu, vypnula blikající červená světla, zařadila rychlost a sjela ze silnice. Krauss nastoupil do kabiny kamionu, nastartoval a pomalu se rozjel. Motor při přeřazování rychlosti zanaříkal. Ruth vystoupila z autobusu a přešla přes silnici k Dodgi. Stáhla si z rukou gumové rukavice, odhodila je do plevele vedle silnice a pak nastoupila do Dodge na místo pro spolujezdce, protože za volantem seděl Parker. Zeptala se: „Jak je na tom ten kluk?“ „Je v pohodě,“ odpověděl Parker. „Angie s ním mluví.“ Parker otočil Dodge do protisměru, vrátil se na křižovatku a sebral značku označující objížďku. Hodil ji do kufru, stejnou cestou se znovu vrátil, minul opuštěný
102 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213509