silných mrazů, díky nimž zamrzly bažiny a jezera v oblasti, kde žil slovanský kmen Stodoranů, a které tvořily přirozenou ochranu tamních sídel a hradů. Vpadl tam, dobyl hrad Branibor, většinu dospělých pobil a mladé dívky a chlapce odvlekl do otroctví. Mezi padlými a zajatými byli i Drahomířini příbuzní. Její bratr, který převzal vládu nad Stodorany po otci, padl při obraně Braniboru, synovci byli zajati a popraveni, jedna z neteří si raději sama vzala život, než by se stala otrokyní, a druhou zajali. Do té se zamiloval tehdy sedmnáctiletý Jindřichův syn Ota, mají spolu syna Viléma, ale zůstala pouhou souložnicí, jako nevěstu Otovi Jindřich vybral anglickou princeznu. Takže, neopomněla Drahomíra nikdy připomenout, když o těchto událostech hovořila, tchán sestry mé snachy je vrahem mého bratra a Václavův švagr zprznil Václavovu vlastní sestřenici, ale protože na nás z východu tlačí Uhři, musíme to překousnout a být nadšeni z toho, že jsou Ota a Václav sešvagřeni. V těch rodinných vztazích se Bára absolutně neorientovala, nehledě na to, že nevěděla, co přesně znamená zprznit a sešvagřit. Konec konců, dodávala jedovatě Drahomíra, z Jindřichovy strany se nejedná o nic osobního, stejným způsobem přece naložil vzápětí s Daleminci, protože tu oblast potřeboval ovládnout kvůli obraně proti Uhrům, a to je výhodné i pro nás. Vyřizování vzkazů mezi Čejkou a Tyrem na rozdíl od překládání Báru vcelku nudilo, protože se to neustále točilo kolem jedné jediné věci, tedy jestli se ti dva sejdou, a pokud ano, kdy a kde. Čejka totiž dělala drahoty a pořád se nechtěla vyjádřit, neboť to asi patřilo k dobrému tónu, jenže Tyr byl seveřan a byl zvyklý, že se věci říkají přímo a na rovinu, takže ho to popuzovalo a zdálo se, že mu dochází trpělivost, protože má pocit, že si z něj Čejka dělá šoufky. Tedy dobrý den. Ale Báru vídal rád, protože vždycky škemrala, aby jí vyprávěl, jak se plavil z Novgorodu do Kyjeva. Ožívaly jí přitom její vlastní vzpomínky na cestu na Sigurdově lodi a měla co dělat, aby se každou chvíli nepodřekla stylem to když jsme se plavili my, tak… Tyrovi nadšení, s jakým jeho vyprávění poslouchala, lichotilo, a tak povídal s chutí. Helge se mu začal posmívat, že je mu zatěžko trpět Čejčiny vrtochy, a tak vzal za vděk jinou pannou, načež 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213508
mu Tyr slíbil, že jestli to řekne ještě jednou, rozsekne mu hlavu až k bradě a z jeho zubů si nechá udělat náhrdelník a výmluvně přitom v ruce potěžkával válečnou sekeru. Podle toho, že Helge na toto téma žertovat přestal, dospěla Bára k názoru, že to Tyr myslel vážně. Konečně Čejka usoudila, že už Tyra napínala až dost, a určila, že se sejdou v době jitřní mše nazítří po svátku Kosmy a Damiána za kostelem. To bude na hradě spousta lidí a zmatek, takže si jich nikdo nebude všímat, a kdyby je někdo načapal, mohou tvrdit, že se tam setkali náhodou a mají namířeno na mši. Konečně nadešel den D, tedy svátek Kosmy a Damiána, po němž mělo následovat Čejčino rande. Na Václavův příjezd už bylo přichystáno úplně všechno, stráže na hradbách pečlivě sledovaly, kdy se knížecí průvod objeví, aby ho uvítaly slavnostní fanfárou, a Tyr se vykoupal a vypral si oblečení. Což nebylo nijak nápadné, protože spousta lidí se na počest svatého Kosmy a Damiána myla a čistě oblékala. Společnice kněžny Elgivy dostaly dovolení jít se vyráchat dolů k řece, samozřejmě s ozbrojeným doprovodem, aby je někdo nepřepadl, ale Elgiva, Drahomíra a postarší dámy z Drahomířiny družiny si nechaly nanosit vodu do kádí a vykoupaly se v pohodlí doma. Ozbrojenci, kteří dívky k řece doprovodili, stáli vzorně zády k vodě, protože od řeky nikomu nebezpeční nehrozilo, tam hlídat nemuseli, a tak se některé slečny svlékly úplně, jiné si na sobě nechaly spodní košili, což bylo po prvním namočení stejně úplně jedno, protože to vypadalo jako na soutěži miss mokré tričko. Bára do řeky skočila nahatá, jelikož se pak chtěla obléct do suchého. Koupačka byla super, v místě brodu se totiž řeka loudala tak líně, že skoro nebylo poznat, jestli vůbec teče a na kterou stranu, takže se dalo plavat bez obav, a když si Bára sedla na kámen a nechala vlnky, aby jí šplouchaly kolem kotníků, připlavaly rybky a oždibovaly jí palce u nohou. Čejka, která seděla vedle ní a kterou ryby také ožíraly, se smála a říkala, že ryby jsou lepší než drhnutí 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213508
pískem, protože z nohou oberou všechnu špínu, ale Bára věděla svoje. V Praze na Václaváku totiž za jednou výlohou sedávali lidé s nohama v akváriu a taky jim je tam okusovaly rybičky a tatínek Báře vysvětlil, že rybky neožírají lidem kůži, to že dělají jenom piraně, a to že by tam ti lidé neseděli tak klidně. Ony sezobávají drobounké bublinky vzduchu, které se drží na chloupcích. „Proč se jmenuješ Čejka?“ zeptala se Bára na věc, která jí vrtala hlavou. Pojmenovat dítě po ptákovi. To je tedy nápad. „Když jsem byla batole, pořád se mi na hlavě z vlasů dělala taková chocholka,“ vysvětlovala Čejka. „Tak mi tatínek začal říkat Čejka.“ To Bára nepochopila a Čejce to z jejího výrazu došlo. „Čejka má přece na hlavě chocholku.“ „Aha,“ řekla Bára. Čejku si teda budu muset najít v encyklopedii, umínila si v duchu. Sice věděla, že je to pták, ale jak vypadá, to netušila. „Takže je to přezdívka?“ „Jak – přezdívka?“ „No jako že sice máš nějaké jméno, ale říká se ti Čejka.“ „Čejka je moje jméno.“ „Tvrdila jsi přece, že ti tak tatínek začal říkat, až když jsi byla batole. Tak ti přece museli dát nějaké jméno při narození a tohle je přezdívka.“ „Ale ano, máš pravdu, maminka se zmiňovala, že jsem se předtím jmenovala jinak. Nemoja.“ „Nemoja? Jako ne – moje?“ nechtěla věřit svým uším Bára. Čejka kývla. „Přede mnou se rodičům narodily dvě děti, ale obě umřely maličké, několikatýdenní. Tak se rozhodli, že se pokusí zlé síly, které jim děti vzaly, obelstít tím, že mě budou vydávat za cizí dítě. Duchové si budou myslet, že smrtí cizího dítěte rodičům neublíží, a tak mě nechají na pokoji. Nu a vyšlo to,“ usmívala se Čejka. Báře div nevypadly oči do řeky. To by si rybičky pochutnaly. „Takhle se se jmény… Čaruje?!“ „Jméno má velkou moc,“ poučila ji Čejka.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213508