Skip to main content

Z deníku kontrarevolucionáře (Ukázka, strana 99)

Page 1

Uvítaly ho ovace. Každý běžný politik by střežil právě nabytou popularitu jako vítězný los. On však vytkl svému publiku bez ser­vítku, že ho dnes poprvé zklamalo. Nezákonnost nelze nahradit nezákonností. Prezidenta může odvolat jedině parlament. Hvizd. „Jen si pískej, soudruhu, já taky umím pískat. Ale pochop, že velkou kuráž a malý mozek má i slon. Přesně tenhle návrh někdo čeká, aby dokázal, že politiku dělá ulice. (Hvizd.) Já ti rozumím! Jenomže živelná politika je stejně nebezpečná jako kabinetní. Slibuju vám, že budu tlumočit vaše stanovisko par­lamentu i ústřednímu výboru strany. Prosím vás, abyste svou rezoluci stáhli.“ Většina přítomných viděla poprvé v životě politika, který prosil. Nabitý sál mu to odhlasoval. U východu nečekaně čekala Z. se svými nekonformními spolužáky z FAMU. — Dalo se to přežít, řekla. Čtvrtek čtrnáctého Zasedání předsednictva Svazu spisovatelů. Abych se nestal čle­nem tohoto orgánu, přikázal loni tajemník ÚV KSČ Jiří Hen­drych sjezdu škrtnout mne z kandidátky. Teď jsem tu zas jako nový předseda stranické organizace. Navrhl jsem, aby byl pozván i další vyškrtnutý, předseda Kruhu nezávislých Václav Havel. Na druhém konci stolu seděl P. Od podzimu jsme se neviděli. Byl tedy dosud vedoucím příslušného odboru ústředního sekreta­riátu strany. Všiml jsem si, že ho mí kolegové 98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213501


důrazně přezírají. Logický důsledek minulých měsíců. Nevázalo je k němu pouto, staré už přes čtvrt století. Byl pro ně „konzerva“! Kývl jsem na něho. Unaveně mi odpověděl. Byl nejhubenější, jak jsem ho kdy viděl, zapaloval si cigaretu od cigarety. Referoval a na dotazy odpovídal člen předsednictva ÚV KSČ Drahomír Kolder. „Když se mluví o opozici uvnitř strany, zní to mnohým nepři­jatelně. Ale rozdílné názory ve straně existovaly, i když jsme si to nechtěli přiznat. Ve straně musí být skutečná demokracie, ji­nak nesehraje svou historickou úlohu. I když bylo mnoho výhrad k Togliattiho závěti, myslím, že teoretické otázky našeho hnutí je třeba řešit a že jsme právě my v Československu povoláni, aby­chom věci nově formulovali.“ Léta jsme ho považovali spíš za levého obránce. Bylo nezvyklé vidět ho v roli pravého útočníka. Mluvil však přesvědčeně a pře­svědčivě. Poznamenal jsem. „Po dvaceti letech se i politika opět stává rizikovým pracovištěm. V nových podmínkách se jistě objeví i nové politické talenty, kte­ré vás mohou přerůst. Nemůže se stát, že se proti nim znovu ohradíte mocí?“ „Když neobstojíme, musíme udělat místo druhým. To je že­lezná logika demokratického procesu. Já osobně vůli uspět mám. Nevyjde-li to, půjdu studovat, získat takovou kvalifikaci, abych se mohl vrátit!“ Můj Pane? Požehnal jsi nás opravdu svým zázrakem? Chtěl jsem pozvat P., aby šel ke mně na sklenici vína. Odešel, bohužel, ještě před koncem. 99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213501


Pátek patnáctého Zástupce náčelníka správy vyšetřování Státní bezpečnosti nalé­havě požádal, aby směl zodpovědět na stránkách Literárních listů otázky rozzlobené veřejnosti. Večer měla přijet černá limuzína, aby dopravila Ludvíka Vaculíka a mne do politické věznice v Ruzyni. Z. mne donutila učinit jistá rozumná opatření. Především poslat D. výživné pro děti na půl roku. Navíc mě před odjezdem vyba­vila třemi křížky na čelo. Světla vozu ozářila pancéřovou bránu, která se začala roze­vírat jako harmonika. Obklopilo nás mnoho poschodí temných, zamřížovaných oken. Brána se neslyšně zavřela. Náhle nám doslova vypálily oči kužele reflektorů. — Jménem zákona jste zatčeni! Prudký pohyb, mnoho párů rukou, které zavazují oči a vlečou tělo přes dvůr, do schodů, po chodbě. Pád. Třesk dveří. Betonová krychle bez okna, s odpadovým otvorem přímo v podlaze. Plazím se k němu, snažím se uvolnit kalhoty, protože šokovaný organis­mus ztrácí zábrany. Cvakne kukátko. Slyším vzdálený hlas. — Co dělá ten tvůj? — Chčije. — Ten můj sere! Smích. Stránka z pamětí Josefy Slánské, zatčené ženy zatčeného generálního tajemníka, ve mně pozvolna doznívá. Uvědomil jsem si, že už dávno přehlušila pankráckou reportáž Julia Fučíka. Oč hůř muselo být komunistům, které týrali komunisté. Ďábelská verze božích mlýnů… 100

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213501


Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook
Z deníku kontrarevolucionáře (Ukázka, strana 99) by Kosmas-CZ - Issuu