„Ale vždyť sis nový koupil ani ne před rokem,“ říká Ingrid. „Ztratil jsem ho,“ odpovídá Sigurd. Neříkám nic, vím, že jeho starý mobil pořád leží nahoře ve skříni, zabalený v ručníku. Zkontroloval jsem si to ten den, kdy se mi vrátila vzpomínka na léto s Trygvem a jeho kamínky. Žaludek se mi svírá, protože se hlásí svědomí. Porušil jsem Sigurdovo soukromí. PIN kód mi sice zabránil vstoupit do toho, co bylo jeho a jenom jeho, ale pokusil jsem se. Dvakrát. Bylo mi jasné, že třetí pokus znamená uzamknutí mobilu, takže by poznal, že jsem tam byl a že jsem mobil objevil. To by bylo to nejhorší na světě, kdybych se musel zodpovídat z něčeho takového — ani ne proto, že jsem se ho pokoušel zapnout, ale protože jsem telefon zabalený v několika vrstvách osušek a ručníků uviděl. Ingrid to prozradit nemůžu, vždyť nevím, co bych jí měl říct, a nechci ani slyšet žádnou odpověď. Vzpomínky na to léto a ten ukrytý mobil daly průchod myšlenkám, o které nestojím, pravdě, kterou pochopit nechci. Otevřely dveře k neklidu a frustraci, které si nepřeji. Chtěl bych, aby mi někdo udělal v myšlenkách pořádek. Chtěl bych, aby mi pořádek v myšlenkách udělala Ingrid. Aby mi rozuměla. Aby mě vnímala. Ale nevidí mě, takže se o ty myšlenky nemůžu podělit. A nikdo jiný mě nepochopí, nikdo jiný nemůže vědět. Pouhá představa, že bych o tom promluvil s někým jiným, způsobuje, že se červenám hanbou. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213489
Je leden. V jakési tiché jednotě se v naší vesnici silvestr letos neslaví. Vánoce přišly a odešly, tichý je i silvestr. Nikdo nepřišel na náves odpálit rakety a popřát si nový rok, žádné děti nevýskaly po cestách a neodpalovaly rachejtle. A rána z Johanovy pušky, kterou vystřelil podle tradice přesně o půlnoci, dělával to vždycky společně s Kristianem, se rozléhala tak osaměle, že se Ingrid z očí vyřinuly slzy. Se Sigurdem a Ingrid jsme povečeřeli tradiční nakládané maso a s Ingrid jsme si beze slova přiťukli na nový rok. Sigurd nechtěl ani zvednout sklenku k přípitku, hodil do sebe tři štamprlata akevitu a šel spát. Ingrid poplakávala, asi hlavně kvůli Sigurdovi, a šla si taky lehnout. Já jsem poklidil nádobí. Tolik se mi stýskalo po Ingrid, až mě rozbolelo celé tělo. Chyběla mi naše silvestrovská procházka, z níž jsme se vracívali po půlnoci do tepla domova a vzpomínali na starý rok. Jak Ingrid povídala a já přikyvoval. Jak jsme si vybavovali zapomenuté okamžiky. A jak jsme si připíjeli na nadcházející rok. Být spolu, dívat se jí do očí, v nichž ještě nebyl ten neklid, který ji v poslední době neustále provází. Zima pokračuje a Sigurd zůstává doma. Nevybavuji si jediný rozhovor s ním, tón mezi námi je formální. Neumím rozluštit kódy, znamení. Ingrid říká, že Sigurd se snaží, že musím mít trpělivost. Už se zotavuje, Jone Olave, opakuje Ingrid. Dostala zpátky malého Sigurda, 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213489
to jediné je pro ni důležité. Že já stojím mimo, to nevidí — nebo nechce vidět. Pokusil jsem se o vzpouru, nemluvil, držel se dál, ale ona to neregistruje. Sebral jsem všechnu odvahu a zmínil se, jak se cítím já. Buď to nechce slyšet, nebo to nedokáže. Ano, odpověděla, ale teď musíme myslet na Sigurda. My dva mu musíme pomoct, aby se dostal na druhou stranu. My dva, říká. Ale vždyť Sigurd se nedostává nikam. A nedoprovázíme ho oba dva. Po roce, řekla Ingrid o Vánocích, skoro přesně po roce odchází ten nejhorší smutek. A tak jsem ve své naivitě čekal, čekal na červen, že ho smutek opustí. Že uběhne jeden celý rok. A rok uběhl; vidím, jak Karin, Hallvard a Julie grilují na verandě, že se baví. Vidím, že Reidunn nastoupila zpátky do práce, že Johanes rozváží hnůj a že Nils zdraví stejně rozšafně jako dřív. Že vesnice se pomalu, ale jistě zvedá ze zimního spánku a že mrakem smutku, který se převaloval mezi našimi horami, probleskují paprsky života. Jenom Sigurd zůstává pořád stejný. Jako kdyby si chtěl ten smutek podržet. Je to, jako by si ten smutek podržet chtěl, šeptám Ingrid na konci července. Ale no tak, říká Ingrid. Znovu a znovu. Už spolu o Sigurdovi nemluvíme, jako by se mnou už vůbec nepočítala. Cítím se jako blázen, celý rok jsem Ingrid vzdálený. I Sigurd mě úplně odepsal, ani se nesnaží na mě promluvit, pustit mě k sobě blíž. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213489