přirozený pohyb a pružnost udělají z kohokoliv obávaného bojovníka, neargumentujte hrdiny odpravujícími jednu nestvůru za druhou, raději vezměte bojující jeptišku na útěku před zlotřilou dynastií. Ng Mui si nikdo nevysnil jen proto, aby zabalil řeckou módu do vhodného hávu pro čínské publikum; spíš šlo o to, vzít pankration z bitevního pole a od her plných nahých naolejovaných chlapů a vrátit ho k jeho původnímu poselství: když se jedná o opravdovou sílu a sebeobranu, mocné svaly nejsou řešení. Navzdory přepracování se toto umění, které mohlo pomoci každému, skoro nevyučovalo. Kvůli válkám dynastií a klanové mlčenlivosti přežívalo v Číně jen jako podzemní hnutí a jinde ho všem zničili Římani. Pod Césary bylo pankration degradováno na gladiátorské divadlo a bylo natolik divoké, že ho křesťanští císaři nakonec zakázali. Potom už nikdo neměl žaludek oživovat něco tak úzce spojeného s krvavým Koloseem. „Dalo by se říct, že pankration je příliš strašné, než aby v naší moderní době sloužilo nějakému použitelnému účelu,“ připustil britský sportovec, kterému se nepodařilo přivést pankration k životu v roce 1898. A tak největší olympijský sport chřadl, až zmizel… Tedy všude kromě ostrova, kde se zrodil. V krétských horách se pankration předávalo z generace na generaci rebelů, kteří nikdy nezapomněli, co dokáže a proč vzniklo. Po německé invazi se k britské tajné službě dostal zvláštní snímek: byli na něm zachyceni tři němečtí vojáci přepadení trojicí krétských bojovníků za svobodu, z nichž jeden nohama svíral Němcova záda. To je klasická technika pankratia, a ilustruje přesně to, co se Dvojčata snažila sdělit svým studentům ve cvičném táboře sabotérů: Všechnu sílu, rychlost a ohebnost, kterou potřebujete, už máte. Jen ji musíte osvobodit.
– 101 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213468
KAPITOLA 13
Jméno Kréta pro mě – muže, který ji dobyl – zůstává hořkou vzpomínkou. Generál Luftwaffe Kurt Student
k r é ta představovala
perfektní test. Hory byly protkané jeskyněmi a všechny ty německé zásobovací letouny, které tudy prolétaly cestou do Ruska, fungovaly jako ideální cíl. Jenže Firma nemohla na ostrov vtrhnout naslepo; nejdřív musel někdo zjistit, jestli George Psychundakis a ostatní Kréťané opravdu chtějí vzít pod křídla tlupu amatérů. Kdyby ne, Britové by nevydrželi ani týden. A tak hned několik dnů po útěku z Kréty požádali Jacka Smith-Hughese, aby vyrazil na ostrov znovu. Vrátit muže na ostrov, z něhož se sedm měsíců snažil uprchnout, bylo drsné, ale měli snad jinou volbu? Bitva o Krétu trvala deset dní, ale opravdová krétská válka teprve začínala. Hitler potřeboval Kréťany dostat pod kontrolu, ale jaksi… se mu je nedařilo zastavit. Útok na Rusko už byl proti plánu o několik měsíců zpožděný, jenže místo aby Němci urychleně poslali každého volného vojáka na východní frontu, celé čtyři divize stále pronásledovaly pastýře po tom setsakramentském ostrově. Výborně. Přesně v to Churchill doufal: že někde banda neorganizovaných bojovníků německého obra zaskočí nepřipraveného a donutí ho k chybě. Než Britové vůbec dostali šanci rozjet Firmu a rozšířit svou odbojovou operaci, jedna další už vznikla sama od sebe. „Krétský odboj, na rozdíl od ilegálních aktivit ve zbytku Evropy, které se začaly rozvíjet až zhruba po roce německé okupace, se zrodil doslova během první hodiny invaze,“ poznamenal Antony Beevor, který sepsal nejpodrobnější záznam o bitvě o Krétu. Jako kdyby to nacvičovali léta, Kréťané vmžiku sestavili ozbrojené milice, skupinu spojek běhajících přes hory a výstražný systém založený na lidových písních; jakmile někdo spatřil – 102 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213468
německou hlídku, od vesničana k vesničanovi se údolím nesly trylky až do hor, kde se skrývali partyzáni. Jenže realisticky vzato, jak dlouho mohli Kréťané čelit hněvu generála Kurta Studenta, který tentokrát zuřil ještě víc než Hitler? Führer nařídil svým jednotkám, aby povstalce zastrašovali, ale Student chtěl víc než jen strach; chtěl krev. Němci ztratili během invaze na Krétu víc vojáků než ve Francii, Jugoslávii a Polsku dohromady. Sám Student málem spáchal sebevraždu, a to všechno kvůli těmhle divochům. Kréťané jsou „bestie a vrahové“, rozhodl Student, a mělo by se s nimi zacházet jako s nebezpečnou zvěří. Kdekoliv se objevil sebemenší náznak vzpoury, Student nařídil „vyhlazení mužské populace na dotyčném území“ a „totální zničení vesnic vypálením“. Nehodlal ani předstírat soud. „Všechna tato opatření,“ rozkázal Student, „je nutno provést urychleně a bez formalit.“ Němce na Krétě už nyní nic nebrzdilo, takže se jako urvaní ze řetězu začali mstít. V městečku Kastelli-Kissamu bylo náhodně vybráno a popraveno dvě stě mužů, ve vsi Furnes sto čtyřicet dalších. Celé vesnice byly obklíčeny tanky a podpáleny a ženy s dětmi prchaly zachránit holý život do hor. Ne že by každá žena unikla; mnohým Němci strhli šaty, a pokud uviděli modřinu na rameni, kterou mohl způsobit zpětný ráz pušky, ženy skončily spolu se svými bratry a manželi v jámě plné mrtvol. Pronásledování bylo neúprosné a neúnavné; němečtí pěšáci drancovali statky a města, nízko nad horami burácely průzkumné letouny, kulometem pálily po každém, kdo vypadal podezřele, a pořizovaly letecké snímky každé viditelné jeskyně a kozí stezky. A tak jedné říjnové noci Jack nastoupil na zakamuflovanou rybářskou bárku a vrátil se na Krétu s příslibem pomoci. Nasoukal se do černé haleny a kalhot, aby se přestrojil za pastýře – aspoň se snažil. „Každý na míli daleko poznal, že je to Angličan, zvlášť když byl navlečený do těchhle hadrů!“ křenil se George Psychundakis, který se opět objevil na scéně, aby Jacka propašoval skrz německé hlídky. Společně stoupali na útes, aby navštívili opata Laguvardose, mohutného, tlustého a doběla rozzuřeného představeného kláštera Preveli. Odtud navštívili skrýše místních partyzánů Béowulfa, starého strýce Petrakase a „Satana“ Grigorakise, jenž svou přezdívku získal proto, že nikdo jiný než ďábel – 103 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213468