|3| Jednotlivé potraviny
přesahující pouhou znalost jejich látkového složení, které ovšem také neopomíjíme. Dále je možné posuzovat zeleninu podle příslušnosti k čeledi a blíže se podívat na její typus. Existuje celá řada rostlinných čeledí, do nichž jednotlivé zeleniny patří, v porovnání s celkovou rozmanitostí rostlinné říše je jich však jen několik, které slouží lidské výživě.
Lilkovité rostliny Tato botanická čeleď (Solanaceae) sice neobsahuje mnoho potravních rostlin, ale ty, které obsahuje, jsou natolik významné, že tvoří velkou část našeho jídelníčku. V některých ročních obdobích patří téměř veškerá zelenina na našem stole do této čeledi: brambor, rajče, paprika a lilek, stejně jako koření čili (kayenský pepř), pískavice řecké seno a pískavice modrá. Stále častěji se setkáváme také se sladkými plody z této čeledi, například s mochyní peruánskou, která se podobá naší mochyni židovské třešni. Jiní zástupci této čeledi jsou známí svou jedovatostí a z léčitelství: rulík, blín, tabák a durman. Někteří z nich se dříve používali také k navozování transu a vizionářských prožitků. Význam německého názvu „Nachtschatten“ (lilek, doslova „noční stín“) mimochodem není zcela jasný. Pochází z germánského „naskado“ a mimo jiné údajně poukazuje na tmavou barvu květů lilku potměchuti nebo jedovaté účinky „černých stínů“. W. Pelikan25 se domnívá, že poukazuje na škodlivé noční elementární bytosti: Skadi byla dcerou zimního obra Tjaziho. Jméno pochází z germánského jazyka a vztahovalo se k našim původním rostlinám, jako je rulík zlomocný, jehož nepatrná konzumace skutečně mohla vést k vidění „psychedelických stinných přízraků“. 87
1500109-Maitrea-Anthroposoficka vyziva-BC.indd 87
9.6.15 15:36
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213349
1500109-Maitrea-Anthroposoficka vyziva-BC.indd 88
polníček
cibule, česnek, pór, chřest, ředkvička, ředkev, košťáloviny (bílé, červené a čínské zelí, hlávková a růžičková kapusta, květák, kadeřávek), brokolice, kedluben, tuřín, vodnice, řeřicha, křen, rukola brambor, paprika, rajče, lilek, feferonka
mrkev, petržel (kořenová, listová), pastinák, celer (hlízový, řapíkatý), fenykl
řepa (cukrová, krmná, červená), špenát, mangold, lebeda
rebarbora, šťovík kyselý
cukrová kukuřice, bambusové výhonky
hrách, fazol (keříčkový, tyčkový)
zelenina saláty (hlávkový, ledový, římský, lollo, batavia), topinambur, artyčok, čekanka, radicchio, štěrbák (endivie), černý kořen, pampeliška okurka, tykev, meloun, cuketa (cukína)
V tabulce jsou uvedeny dubletní (zdvojující) české a latinské názvy čeledí.
svlačcovité (Convolvulaceae) sladký brambor (batát)
kozlíkovité (Valerianaceae)
lilkovité (Solanaceae)
křížaté/brukvovité (Cruciferae/Brassicaceae)
čeleď složnokvěté/hvězdnicovité (Compositae/Asteraceae) tykvovité (Cucurbitaceae) motýlokvěté/bobovité (Papilionaceae/Fabaceae) trávy/lipnicovité (Gramineae/Poaceae) rdesnovité (Polygonaceae) merlíkovité (Chenopodiaceae) okoličnaté/miříkovité (Umbelliferae/Apiaceae) liliovité (Liliaceae)
Anthroposofická výživa
88
9.6.15 15:36
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213349
|3| Jednotlivé potraviny
Jedlé lilkovité druhy zeleniny mají původ v Jižní Americe. Zatímco brambor pochází z andských zemí, ostatní rostliny rostou v tropických zeměpisných šířkách. Teprve na začátku novověku, v 16. století, je objevili španělští dobyvatelé a přivezli je do Evropy. Brambor se v Evropě záhy rozšířil, rajče teprve v 19. století; paprika se šířila nejprve v oblasti Uher. Lilek vejcoplodý (baklažán) je jednou z mála jedlých lilkovitých rostlin, nepocházejících z Ameriky, nýbrž z Indie. Na významu získává teprve v posledních letech. Brambory a rajčata patří k celosvětově obchodovaným druhům zeleniny. Jak si vysvětlit skutečnost, že jedna skupina rostlin zaujala za posledních tři sta let natolik přední místo ve výživě člověka a dokonce vytlačila do té doby běžné potraviny? Brambory dávají skutečně vysokou sklizeň. V 18. století byly ve zvýšené míře zavedeny ve střední a západní Evropě místo pohanky, žita, ovsa a ječmene, které dávaly nižší výnosy. V některých zemích, jako jsou Británie, Irsko a severní Německo, které mohly dobře pokrýt potřebu vláhy u brambor, naprosto převládly a díky vyšším výnosům zajistily výživu národa lépe než dříve obvyklé obilniny. Sušší a teplejší země, například Itálie, naproti tomu využívaly brambory spíše jako přílohu a obilniny zůstaly hlavní potravinou. Zlom zažilo zemědělství v letech, kdy kvůli masivnímu výskytu plísně bramborové nastala velká neúroda, v jejímž důsledku v Irsku v letech 1845–1847 zemřely hladem dva miliony lidí a začal hromadný odchod do Ameriky. Tato choroba zničila rostlinu během několika hodin a ve farmářích vyvolala obavy, že již nikdy nebudou moci brambory pěstovat. V té době se experimentovalo s jinými rostlinami, například s čínským jamem (Dioscorea batatas) nebo batátem. Avšak poté, co byly nalezeny odrůdy brambor, které byly vůči plísni bramborové vcelku odolné, spotřeba brambor opět prudce vzrostla. Později způsobily značné škody 89
1500109-Maitrea-Anthroposoficka vyziva-BC.indd 89
9.6.15 15:36
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213349