24 Agnes sedí obkročmo na plastovém autíčku a krouží po koberci kolem své matky. Julie ji jedním okem sleduje, jak námahou supí a snaživě napíná nožičky, aby dosáhla na zem. Sama je však myšlenkami někde jinde. Když si vzpomene na včerejší setkání s Evou, pocítí zvláštní neklid, ba dokonce i zášť vůči své někdejší nejlepší kamarádce. Jí se to mluví, když má děti vlastní, ale jak má žena zcela přijmout dítě, které se narodilo někomu jinému? Se kterým nebyla srostlá? Jak má Agnes bezmezně milovat, když její tlukot srdce nikdy nesouzněl s tím Juliiným, když se její rty nikdy nepřisály k Juliině bradavce? Z Letné přitom odcházela ve skvělé náladě. Agnes sedící v kočárku tváří k ní bezstarostný úsměv opětovala. Hleděly na sebe a nevnímaly okolní svět. Byly tu jen ony dvě, Agnes a Julie, dcera a matka. Pluly spolu v ohlušujícím tichu rušné ulice chráněné bublinou souznění. Stačilo ovšem málo, aby křehký obal praskl. Na tramvajové zastávce se k nim přišourala babička v květovaném šátku a nahlédla do kočárku. „To máte ale hezké miminko, to je holčička?“ Agnes otočila hlavu k babce, strhla si čepici a zadívala se na ni svýma velkýma černýma očima. Stařenka pohlédla na černé kudrny a pak se obrátila na Julii. Julie se zachvěje, když si vybaví její výraz. Někdo jiný by si toho sotva všiml, ne však Julie. Byla to jen chvilka, setina vteřiny, zanedbatelný okamžik. Julie si sama není jistá, co v jejích očích četla. Údiv. Pochyby. Nebo se jí to snad jen zdálo a babka jen mhouřila oči do slunce? Nebylo to samozřejmě poprvé, co si někdo s překvapením prohlížel Agnes v kočárku, a Julie si uvědomila, že
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213231
se do jejich vztahu navždy bude vkrádat okolí. Vždycky tu bude nějaká babka v květovaném šátku, která jejich vztah zamoří jedovatými pochybnostmi. Julie se otočí na Agnes, která mezitím změnila směr jízdy. Popojíždí sem a tam. Nejdříve se pohybuje směrem k matce, jakmile je však na dosah, šibalsky se rozesměje a začne se odstrkovat dozadu. Zdá se, že se baví pocitem nabyté svobody a nezávislosti. Postupně, jak se od své matky vzdaluje, se ovšem její výraz začne měnit z radostného na vylekaný, Agnes zpomalí, až se zcela zastaví, a znovu vyrazí k Julii. „Ták, teď jeď pěkně dozadu a pak zase ke mně, ták, sem tam, sem tam, hodná holčička,“ instruuje ji Julie a mírně při tom pokyvuje, jak ji Agnes pěkně poslouchá. A pak se jí v hlavě náhle rozsvítí. Je to jednoduché, řešením je kontrola, napadne ji. Je nutné mít věci pod kontrolou. Musí Agnes držet pevně na uzdě a nedovolit jí, aby Julii unikla. Aby poslechla hlas krve. Tak jako Hester Prynnová, hrdinka jejího oblíbeného románu Šar latové písmeno, žila se svou nemanželskou dcerou Perlou vystavená výsměchu nenávistné, puritánské společnosti, i ona vychová Agnes všem navzdory. Agnes je její perla. Černá perla.
25 V následujících dvou letech trávila Julie s Agnes skutečně téměř každou chvíli. Chránila ji doslova jako vzácný šperk. Před sousedy, známými, před matkou, před všemi babkami v květovaném šátku. Na písku seděla na bobku těsně vedle ní, plácala si s ní bábovičky a odháněla
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213231
všechny děti. V pediatrické ordinaci vždy bedlivě kontrolovala, jaké úkony na ní doktorka provádí. Ještě více než doposud se soustředila na zdravý jídelníček a kontrolovala dceřin pitný režim. Často s ní chodila do botanické a zoologické zahrady a učila ji poznávat květiny a zvířata. Celý den trávila péčí o Agnes a po večerech místo sledování televize vystřihovala slepovánky a trénovala říkanky na následující den. Jakmile Agnes po dosažení tří let věku prošla lékařskou prohlídkou bez námitek pediatričky, Julie si úlevou oddychla. Agnesin mentální i fyzický vývoj odpovídal jejímu věku a bylo tedy možné ji přemístit do předškolního vzdělávacího zařízení. Bylo načase, finanční rezervy začaly pomalu vysychat a Julie se musela ohlížet po zaměstnání. Štěstí jí šlo naproti. Stačily pouhé tři pracovní pohovory a díky svému vzdělání i pracovním zkušenostem získala práci jako personalistka v mezinárodní firmě s perspektivou na kariérní postup. Plat byl sice nižší než v předchozím zaměstnání, ale Julie se v minulých třech letech naučila uskromnit. Dokonce jí zbývalo dost peněz, aby si pořídila chůvu, která o Agnes pečovala, když byla nemocná. Agnes nastoupila do místní mateřské školky. Julie sice zvažovala, že ji přihlásí do soukromé mezinárodní školky, ale znamenalo by to každodenní dojíždění a vysoké výdaje. Pobyt ve školce Agnes zpočátku svědčil. Každé ráno si ve školkové šatně poslušně nazula bačkůrky a bez řečí odešla do své třídy. Julie zjistila, že si Agnes našla stejně starou kamarádku, Janičku, jemnou holčičku s dlouhými kaštanovými vlasy zapletenými do úhledného copu, s níž dokonce začala chodit do tanečního kroužku. Julie své dceři kamarádství s Janičkou schválila. Pečlivě si prověřila Janiččiny rodiče a neshledala na nich nic závadného. Oba měli vysokoškolské vzdělání a slušné postavení,
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213231