„Slušný. Kde bereš ty mrchy? Nejdeš přece do zverimexu koupit půl tuctu zdechlých krys?“ Vzpomenu si na Milesova psa, chudáka Chica, že má kosti jen o málo větší než hodně z těch, co tu má Lena. „Jasně že ne,“ směje se, ale pak pokrčí ramenama. „Vlastně to tak nějak dělám. Samozřejmě až když umřou. Dojdu si pro mrtvé. Dost mě zásobuje Svět papoušků. A obcházím zoologické zahrady. Pochopitelně platím.“ „Ale na co zvířecí kosti?“ „Kompozici to dodá na autenticitě. Chci věřit, že něco z ducha těch tvorečků přejde do mých figur,“ a ukáže na maličký zmutovaný muže a ženy a na policích. „Tak si říkám,“ zateskní najednou, „že jste taky sochařka. A já jsem vaše rozdělaná práce.“ Bůhvíproč mi to zní dost děsivě. „Aspoň že mám nějakou práci,“ ucedím, najednou zase nasraná na ty sraby z televize. „Já ve vás věřím, Lucy,“ odpoví Sorensonová, jako by mi četla myšlenky, a mě to dojme víc, než je mi milý. „Byl to šílenec. Střílel by dál.“ „Jo, střílel,“ kývu hlavou a stydím se, že jsem jí pustila takovou moc. Musím se jí podívat přímo do očí. „Tak ty ve mě věříš?“ „Ano,“ koktá, vyvedená z míry, „samozřejmě. Řekla jsem snad –“ „Opravdu ve mě věříš?“ „Ano,“ opakuje celá říčná a hrne si vlasy z očiček. „Věřím!“ Koukám jí rovnou do tý sráčský duše. Co vidím? Slaboučkýho šikanovanýho chudáčka. „Tak už přestaneš píčovat a pomůžeš mi, abych ti pomohla?“ To Sorensonovou tak zaskočí, že zalapá po dechu a chytí se za srdce. „Jak to myslíte? Já dělám pokroky...“ fňuká. „Já... já přece...“ „Ne. Lžeš.“ „Cože?“ IRVINE WELSH
102 P O H L AV N Í Ž I VOT Y S I A M S K Ý C H DVOJ Č AT
Welsh_Pohlavni_zivoty_siamskych_dvojcat_vnitrek.indd 102
17.12.2015, 10:32:34 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213154
„Za mnou!“ Vylítnu z dílny a přes dvorek rovnou do domu. Sorensonová mi supí v patách. „Počkejte, Lucy, kam to jdete?“ Kašlu na ni, napochoduju do kuchyně a pozotvírám kredence. Já to věděla: zase si nasyslila svinstvo. Vytáhnu krabici hnusných cereálií a otevřu ji. „Cukr. Nic víc, nic míň.“ Sypu ji do koše. Pomalu zakroutím hlavou a ukážu do koupelny. „Na váhu, Leno. Váha může být tvoje nejlepší kamarádka i nejhorší nepřítel!“ Přesunu se do předsíně. Na knihovničce pár rodinných fotek. Rodiče, kamarádi, studenti, ale žádný milenci. Je ovšem vidět, kde nedávno stáli. Na pár fotkách Sorensonová, štíhlá, fakt nenápadná krasavice, když si člověk odmyslí tu černou ofinu a napjatý kukuč. Najednou do mě vstoupí inspirace, taková síla, že sebou málem praštím. „Chci, aby ses svlíkla. Všechno, do prádla.“ „Co?“ Čumí na mě, napřed s nervózním úsměvem, pak s hrůzou, když jí dojde, že si nedělám srandu. „Ne! Proč bych to měla dělat?“ „Frajeřina támhle,“ ukážu k aťasu, „a támhle švindl,“ kejvnu ke kuchyni. „Jak to jde dohromady, Leno? Protože ty zrůdy v dílně nedělá stejná osoba, co se kope do prdele tady na gauči! Ta v dílně má páteř, hergot! Viděla jsem, co máš na výstavy, a teď chci vidět, co denně vystavuješ světu. A chci, abys to taky viděla. Šaty dolů! Svlíkat!“ „Ne! Já nechci!“ „Řekla jsi, že ve mě věříš. Natočíš si mě, ukážeš to celýmu světu, ale ani tohle neuděláš! Lhala jsi, jako jsi lhala úplně o všem!“ „Ne... já ne... to nejde...“ zajíká se, a to mě poser, ta nablblá píča sebou škube a lapá po dechu. To mě znervózní. „To bude dobrý, nic se neděje,“ utěšuju ji. „NEBUDE! DĚJE!“ křičí Sorensonová bolestí. Ztiším hlas. Hladím ji po ruce. „Správně. A proto to musíš udělat. Tohle je špatná reakce.“ IRVINE WELSH
103 P O H L AV N Í Ž I VOT Y S I A M S K Ý C H DVOJ Č AT
Welsh_Pohlavni_zivoty_siamskych_dvojcat_vnitrek.indd 103
17.12.2015, 10:32:34 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213154
„Já vím.“ Kývne s tak zuboženým, zničeným výrazem, že jsem to v životě neviděla, obličej zkroucený bolestí. „To Jerry, nutil mě –“ Zarazím se: co to kurva...? „Omlouvám se. Zapomeň na to.“ Napůl se odvrátí, ale začne si svlíkat triko. Podprsenka se jí zařezává do rozvlněných faldů bílý husí kůže. Přes gumu tepláků visí břicho a špeky na bokách. „Musíš svlíknout všechno, Leno,“ skoro šeptám. Chvíli se ošívá, pak pokrčí ramenama, vypadá úplně nepřípadně jako vzdorovitá děvka, když odráží zájem kunčofta úchyláka. Zvedá se mi kufr. Mám dojem, že ze mě už už něco vyletí, ale udržím to. Sorensonová stáhne tepláky, vystoupí z nich, a mně do očí vhrknou slzy. Panebože, ta je odporná. Stěží se na ni vydržím dívat, jsem úplně dřevěná, když ji beru za macatý zápěstí a vedu do koupelny na váhu. „Váha, já ji tak strašně nenávidím,“ povídá a vztek jí dodá pevnější výraz. Koukám na ty její nenávistný oči a myslím na park Abbie Adamsový, v nose vůni čerstvě posekaný trávy. To je něco úplně jinýho. Chytím dech. Už se v tom přestaň hrabat. Ovládej se! „Kolik ukazuje?“ „Deva-“ vzlyká, „deva-“ „Devadesát dva kilo!“ Zničenou a ubrečenou ji vleču k vysokýmu zrcadlu. Na knihovničce čapnu starou fotku v rámečku a strčím jí ji pod nos. „Kdo to je?“ „Já.“ „Kdo je já?“ „Lena... Lena Sorensonová.“ Ukážu na ten štos pneumatik v zrcadle. „A kdo je do prdele práce tohle?“ „J-j-j-já... Lííí-na –“ „Lena jaká?“ „Lena Sorensonová!“ IRVINE WELSH
104 P O H L AV N Í Ž I VOT Y S I A M S K Ý C H DVOJ Č AT
Welsh_Pohlavni_zivoty_siamskych_dvojcat_vnitrek.indd 104
17.12.2015, 10:32:34 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213154