na určitých washingtonských večírcích se začal přetřásat i senátor a jeho žena. Noviny psaly o tom, jak Jack ve Středomoří nebyl k zastižení, když Jackie ležela v newportské nemocnici; a taky o náhlém a nečekaném prodeji Hickory Hill Bobbymu Kennedymu, mluvilo se o tom, že Jackie strávila skoro celý listopad 1956 v zahraničí se svou sestrou, po celém Washingtonu se vědělo, že s prostopášným manželem nebývají moc často spolu; dokonce se objevil i článek o tom, že po narození mrtvého miminka zaplatil Joe Kennedy Jackii milion dolarů za to, aby se s Jackem nerozvedla. To všechno dohromady mělo za následek řeči, které se Berquistová rozhodla probrat s Kennedyho táborem. Bezúhonný a společensky poněkud neobratný devětadvacetiletý senátorův asistent Sorensen, kterému Berquistová tu otázku položila, se sice Kennedymu nijak zjevně nepodobal, ale přesto měl se svým šéfem něco podivně, až znepokojivě společného. Chuck Spalding soudil, že v průběhu jejich profesní spolupráce Sorensen – ať už záměrně či nevědomky – „utvářel sám sebe, svá gesta, řeč, myšlenky“ podle Kennedyho. Laura Berquistová si všimla, že Sorensen, kterého znala už dávno předtím, než pro senátora začal pracovat, „okoukal od Kennedyho do značné míry jeho přístup a chování“. Vzhledem k Sorensenově obdivu ke Kennedymu pak tento proces popsala jako „horlivé vymazání vlastní tváře“. Podobně i Joe Alsop mluvil o asistentově „sebezřeknutí“. Sorensen se přirozeně musel vyjadřovat v duchu Kennedyho, když za něj psal. Jenže netrvalo dlouho a zašlo to mnohem dál. V určité chvíli se začalo stávat, že když to bylo zapotřebí, Sorensen bez obtíží imitoval Kennedyho po telefonu. V takových okamžicích se skoro zdálo, jako by Sorensenovo tělo zachvátil nějaký vetřelecký zárodek. Ale zároveň to byla situace, kdy Sorensen taky jaksi dokázal proniknout Kennedymu do hlavy. Asistent byl hrdý na svou schopnost dokončovat za svého šéfa věty, když s ním hovořil, i předvídat jeho dotazy. [98]
Leamingova_(final).indd 98
17. 11. 2015 22:45:09 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213118
Jackii z toho naskakovala husí kůže. I později na ní bylo patrné znepokojení, když tvrdila, že si vzpomíná, kdy začal Sorensen napodobovat jejího manžela. Byla si jistá, že ho viděla, jak se při tom červená. Všimla si prý, že je do Jacka úplně „poblázněný“ a že jeho obdiv nebezpečně vyrůstá z pocitu „roztrpčenosti“ a „méněcennosti“ ze Sorensenovy strany. „Myslím, že chtěl být ve všem zrovna tak pohodový, jako byl Jack.“ Naproti tomu by naopak její manžel zaručeně dal bůhvíco za to, aby dokázal psát s takovou lehkostí jako Sorensen. McGeorge Bundy, který byl později poradcem pro národní bezpečnost v Kennedyho vládě, taky zaregistroval ten prvek nebezpečí v jejich vztahu, který popisoval jako „pro oba dva hodně blízký a zamotaný a plný trápení“. Však se také v květnu 1957 tento vztah bezmála zhroutil. Kennedy právě získal Pulitzerovu cenu za Profily odvahy a Sorensen po městě naznačoval, že ve skutečnosti z velké části tu knihu pana senátora napsal on. Zvěsti o tom, že na práci, za kterou dostal ocenění jen Kennedy, se do značné míry podílel někdo další, prosáklo do veřejné debaty, když kulturní publicista Gilbert Seldes 15. května obvinil v týdeníku The Village Voice senátora, že měl spolupracovníka. Ještě výbušnější bylo pozdější tvrzení autora politických sloupků Drewa Pearsona na národním televizním kanálu, že Kennedy využil služeb ghostwritera. Není těžké pochopit, proč Sorensen po udělení literární ceny nelibě nesl svou pozici vůči Kennedymu. Rovněž tak je pochopitelná i Kennedyho trvalá nelibost – kterou zaznamenal Bundy –, že musí využívat nájemného spisovatele. Nakonec Sorensen téhož měsíce obdržel obnos, který v té době považoval za „více než slušný“, výměnou za písemné prohlášení, že ustoupí od úsilí, aby byla veřejně uznána jeho role v Kennedyho spisovatelské kariéře. Takže nakonec to i přes všechny řeči nebyla Jackie, kdo dostal zaplaceno za to, aby svým jednáním senátora politicky nepoškodil. Skutečným příjemcem úplatku za mlčení byl [99]
Leamingova_(final).indd 99
17. 11. 2015 22:45:09 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213118
Sorensen, o němž Jackie už dlouho tvrdila, že je „záludný“. V době, kdy se obecně mělo za to, že Jackie s manželem zrovna nevychází, na sebe brala roli Jackovy jednočlenné osobní stráže, a nebylo to poprvé ani naposledy. Mnohem víc než se marně rozčilovat kvůli Jackově opakované nevěře ji uspokojovalo, když se mohla zaměřit na to, čím ubližují ostatní jemu. „Jack odpouštěl tak rychle,“ vzpomínala později, „ale já jsem Tedu Sorensenovi neodpustila nikdy. Sledovala jsem ho ostřížím zrakem aspoň rok.“ Zvláštní je, že onen upovídaný ghostwriter, kterého k sobě Kennedy mezitím připoutal „okovy z oceli“, sám sebe také vnímal jako zapáleného senátorova obránce. Berquistová vzpomínala, že na otázku ohledně fám o manželství jeho šéfa odpověděl „dost rozhorleně“. „To není pravda,“ řekl Sorensen. Podle Berquistové měl sklon vyjadřovat se tak trochu povýšeně, když mluvil o Kennedym. „Mohu vám říct, samozřejmě důvěrně, jednu věc. Jackie čeká dítě, a proto s ním nikam nejezdí.“ V době, kdy to Sorensen říkal, byla Jackie opravdu ve třetím měsíci, ale neměla rozhodně v úmyslu vytrubovat to do světa. Děsila ji představa, že kdyby se něco stalo, omílalo by se to v tisku tak, jako předtím narození mrtvého dítěte. Navíc se snažila co nejvíce omezit v těhotenství veškeré starosti nebo nátlak. Řeči o jejím manželství, bouře ohledně autorství Profilů odvahy a nakonec i celá série novinových článků o jejím těhotenství, zvlášť jeden článek od sloupkařky Dorothy Kilgallenové z Broadwaye, ji ani v nejmenším netěšily. Třetího srpna 1957 se Jackie s manželem ve spěchu rozjeli do nemocnice Lenox Hill na Upper East Side na Manhattanu, ale než se tam dostali, bylo už bohužel pozdě. Jen chviličku předtím, než dorazili do nemocnice, Black Jack Bouvier zemřel ve svých šestašedesáti letech na rakovinu jater. Zatímco Canfieldovi, kteří byli v té době v Itálii, se teprve vydali na cestu zpět do Spojených států, Jackie v šestém měsíci těhotenství dohlížela na zařizování obřadu v katedrále sv. Patrika [100]
Leamingova_(final).indd 100
17. 11. 2015 22:45:09 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213118