Intermezzo 2: Viliam Gerik
99
Leimer Tomanovou na gestapo, kde jí přikázal souhlasit s těmito kontakty a informovat jej o nich právě prostřednictvím Přeučila. 192 Nakonec se ale Gerik chytil do pasti konfidenta, který měl občan skou legitimaci na jméno Bedřich Novák. Ve skutečnosti se však jednalo o konfidenta gestapa a též Sicherheitsdienstu Waltera Lederera, který mu naznačil, že je příslušníkem ilegální vojenské organizace. 193 V roce 1943 byl Gerik gestapem zatčen, po tři měsíce vězněn na Pankráci a v Terezíně a 28. října 1943 odvezen do koncentračního tábora v Dachau, kde byl na konci války, 29. dubna 1945, osvobozen Američany. K jeho věznění v Dachau by bylo dobré zmínit jednu zajímavost. Gerik odměnu za svoje služby získal už v roce 1942, jak potvrzuje i opis z banky Kreditanstalt der Deutschen v Praze. Na účet mu bylo 28. září 1942 pře vedeno 5 milionů korun, přičemž do konce roku si Gerik vybral dvakrát po 75 000 K a 17. února 1943 částku 200 000 K. Ovšem ke konci roku 1943, když již byl vězněn, na jeho účet přibyla částka 113 691,20 K a o rok později dokonce 116 125,80 K. V té době Gerik pravděpodobně těžko mohl z vězení na svůj účet poslat přes dvě stě tisíc. Kdo ale měl zájem na tom, aby se tyto peníze poslaly na jeho účet, je i dnes záhadou. Po válce se místo útěku paradoxně vrátil opět do Čech, aby se v Praze přihlásil na MNO a vysvětlil tam okolnosti svého případu. Věřil tomu, že se mu nemůže nic stát, jelikož "on nic ohledně záležitosti Heydrich" neprozradil. Dne 23. května 1945 dorazil do Prahy a o den později navštívil budovu MNO. Ještě týž den s ním bylo sepsáno prohlášení o jeho činnos ti v operační skupině ZINC. 194 Jeho naivní představy o tom, že mu vše bude odpuštěno, se rozplynuly poté, co byl vzat 30. května 1945 do vězení polního soudu 1. pěší divize. Náčelník Hlavní správy OBZ (Obranného zpravodajství) mjr. Bedřich 192
ABS Praha, f. 325 (Stíhání válečných zločinců), sign. 325-115-1, výpověď A. Hornischera. 193 Václav KRŮTA, Zrádce a denunciant Augustin Přeučil, Terezínské listy 30, 2002, s. 75. Lederer sám byl posléze 12. října 1943 zatčen gestapem a stopa po něm mizí v terezínské Malé pevnosti. 194 SOA Praha, MLS Praha, Ls 1290/45, s. 226.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213108
100
Jan
Němeček-
Daniela
Němečková:
Prototyp zrady
Reicin zahájil trestní stíhání proti oběma bývalým příslušníkům česko slovenské zahraniční armády, Čurdovi a Gerikovi. Oba případy byly zprvu vedeny odděleně. Dne 1. června 1945 bylo vydáno usnesení týkající se Gerika pro podezření ze spáchání trestného činu vojenské zrady dle § 6 č. 1, 2. zákona č. 50/1923 Sb. z. a n. Ještě týž den na něj polní prokurátor 1. pěší divize Gabriel Gabula uvalil vyšetřovací vazbu. O čtyři dny pozdě ji mu byl přečten zatýkací rozkaz a poučení o právu stížnosti, po kterém Gerika odvedli zpět do vazby. 195
Gerikův účet
u Kreditanstalt der Deutschen, kam obdržel odměnu za svoji zradu - 5 000 000 protektorátních korun (SOA)
195
Tamtéž, s. 217.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213108
Intermezzo 2: Viliam Gerik
101
V následujícím týdnu byl podroben výslechům a začal si uvědomo vat vážnost celé situace. Není proto divu, že už ll. června 1945 využil nepozornosti dozorců a uprchl v nestřeženém okamžiku z denní vycházky na dvoře věznice, přestože se vědělo, že se má přísně hlídat. Dostal se do dvorku přilehlého k hlavnímu dvoru věznice přes zamřížovaná, ale odemčená a pootevřená dvířka. Poté využil lavice a díky ní přelezl přes zeď. Ještě týž den byla rozhlasem vyhlášena nejméně třikrát zpráva o pátrání po 160-162 cm vysokém, zavalitém muži plavých vlasů, okrouhlého obličeje s bílými zuby, oblečeného v modrý proužkovaný kabát a žlutých plátěných kalhot se znalostí maďarského, anglického, německého a polského jazyka. Po útěku Gerik nasedl do tramvaje, která ho odvezla do Podolí, využil přívozu, aby se dostal na druhou stranu Vltavy, a pokračoval pěšky asi 15km za Prahu. Přespal v lese a druhý den se svezl s autem naloženým uhlím do Příbrami. Zde nastoupil do vlaku směr Strakonice, odtud se dostal pěšky do Katovic a dále vlakem do Plzně. Už den po útěku byl však zatčen u Nepomuku, o pár dní později deportován do Prahy a 16. června vzat opět do vazby polního soudu. V důsledku útěku polní prokurátor rozšířil vyhledávací řízení proti němu též na podezření ze zločinu zběh nutí dle§ 183, 198 vojenského trestního zákona. Vyšetřování vedl před nosta polního soudu ppor. dr. František Vohryzek. Gerik byl zpočátku vyšetřován nezávisle na dalším obviněném, K. Čurdovi, později však došlo ke spojení spisů u mimořádného lidového soudu. Dne 21. listopadu 1945 navrhl polní prokurátor polnímu soudu I. armádního sboru postoupení spisu v trestní věci proti svob. V. Gerikovi a rt. K. Čurdovi veřejnému žalobci u Mimořádného lidového soudu v Praze k eventuálnímu zahájení řízení podle retribučního dekretu. 196 Tomuto požadavku bylo 24. listopadu 1945 vyhověno, neboť činy obviněných obsahovaly skutkovou podstatu trestných činů uvedených v retribučním dekretu. O dva měsíce později, 29.ledna 1946, byli oba obvinění dle rozhodnutí vojenského soudu v Praze z 28. ledna 1946 přesunuti do vazby při MLS na Pankráci. 196
Tamtéž, s. 202.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213108