7. kapitola „Bože, ty hubená mrcho, seš tak opálená,“ prohodila jsem závistivě směrem k Emmy. Pomáhala jsem jí vybírat novou pohovku, což byl taky důvod, proč jsme se s laskavým svolením jejich řidiče právě nacházely v New Jersey v obrovským obchodě s nábytkem. Rozesmála se a zamířila do oddělení se sedacíma soupravama. „Samozřejmě že jsem opálená, byli jsme skoro měsíc na tropickém ostrově. Ale přísahám, že nemám ani tušení, jak jsem mohla na těch líbánkách zhubnout. Strašně jsem se přecpávala – věř mi.“ Odmlčela se, kriticky se zahleděla na zářivě oranžovou pohovku a kousala se při tom do rtu. „Chodili jsme po horách a surfovali a taky jsem měli neskutečný množství sexu.“ Tu poslední část věty zašeptala. „Sex je dobrý cvičení,“ souhlasila jsem. Pokračovaly jsme v procházení mezi nábytkem. „Zaujala tě nějaká?“ „Co si myslíš o támhleté?“ Emmy se zastavila a obdivovala moderní ocelově šedej gauč.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213107
Všechno, nebo nic Perfektně vystihoval její a Benův styl. Jednoduchej, ale stylovej. „Myslím, že u vás bude vypadat skvěle.“ Úsměv jí opadl, když se podívala na cenu. „To je jedno.“ Sáhla jsem dolů a otočila cenovku, abych se na ni mohla taky podívat. „Emmy,“ vynadala jsem jí. „Není tak drahá. Zapomínáš, že teď máš jinej rozpočet.“ Žmoulala si prsty a nemohla se rozhodnout. Chvíli o tom přemýšlela a pak si uvědomila, že mám pravdu. Vypadalo to, jako by jí poprvý došlo, že se její život skutečně změnil. Už nebyla ta osamělá holka v cizím městě, co se snaží vyjít s penězma. Na chvíli mě zaplavil smutek. Nenáviděla jsem pocit, že jsme se s Emmy změnily, ani tu možnost, že se jedna druhý vzdálíme, protože budeme žít tak rozdílně. Několikrát jsem si přísahala, že to nedopustím. Popadla jsem ji za ruku a stiskla ji. „Myslím, že bys ji měla vzít, zlato.“ Přikývla a usmála se. „Jo, myslím, že bych měla. A možná i s těmi křesly.“ Ukázala na dvě vzorovaný šedo-žlutý křesla. Byly hodně netradiční a perfektně doplňovaly tu jednobarevnou pohovku. „Rozhodně,“ ujistila jsem ji. „A taky tyhle.“ Vzala jsem do náruče dva měkkoučký polštáře ve tmavě švestkový barvě. Emmy se usmála a vyrazily jsme k pokladně. „Takže, co je u tebe nového?“ Celej den jsem měla na jazyku ten svůj tajnej románek s Braydonem a teď jsem uvažovala, jestli konečně není ta správná chvíle jí to říct. Přemýšlela jsem nad tím, zatímco Emmy objednávala pohov-
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213107
Kendall Ryanová ku a křesla a domlouvala dopravu. „S někým se vídám,“ přiznala jsem nakonec. „Můj bože, s kým?“ dožadovala se odpovědi, na místě se otočila, aby se na mě podívala, a poslepu podávala prodavačce svoji platinovou kreditku – už s novým jménem. „Ehm…“ Spolkla jsem ten knedlík, kterej se mi udělal v krku. „S Braydonem.“ „Vážně?“ Naklonila hlavu ke straně a obočí jí vystřelilo vzhůru. „S Braydonem? Jako Braydonem, Braydonem?“ Proč byla tak šokovaná a v hlase jí znělo naprostý překvapení? „S tím a žádným jiným,“ potvrdila jsem to a snažila se pochopit její reakci. „Proč?“ Podepsala účet a podala ho zpátky prodavačce. „Bray není na vážné vztahy. Ben říkal, že byl vždycky takový vlk samotář.“ To, jak ho nazvala, mě naštvalo. Nebyla jsem si jistá proč, ale zamračila jsem se. O vztahu jsem neřekla jediný slovo. „No, my doopravdy vlastně nerandíme,“ řekla jsem a ztišila hlas, aby mě ta prodavačka neslyšela. „Máme mezi sebou spíš takovou… dohodu.“ Emmy našpulila rty. „Jakou dohodu?“ Do hajzlu. Ona se mě chystá přinutit to říct nahlas. Spíme spolu u mě v bytě. Vzala jsem si od prodavačky tašku s polštářema a vykročila směrem ke dveřím. „Pojď. Vysvětlím ti to při obědě.“ Bylo očividný, že z toho byla Emmy během cesty do restaurace nesvá. Ale díkybohu respektovala moje soukromí a v přítomnosti řidiče se mě na nic neptala. Teprve až když jsme byly usazené
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213107