3.3 Personál chrámového kultu Chrám nebyl otevřen všem. Kdo v něm vykonával nějaký úkol, ať už šlo o obřadníky nebo o vykonavatele různých profesí, musel projít obřadem oholení (gullubu), bez něhož by do chrámu neměl přístup. Do svatyně, kde přebývala socha božstva, směla vstoupit jen užší skupina chrámových pracovníků, jimž příslušel titul ērib bīti, „ten, kdo vstupuje do chrámu“.37 Řadoví obyvatelé města obvykle nemohli navštívit sídlo svého boha ani se účastnit obřadů, které se v chrámu konaly; liturgie nebyla určena lidem, ale bohům. Během velkých svátků, např. o novoroční slavnosti, však lidé mohli být svědky procesí, při nichž sochy bohů opouštěly chrám a bylo možné je vidět a uctívat na veřejnosti. Doloženy jsou rovněž slavnosti, během nichž měli i prostí lidé přístup na chrámové nádvoří.38 Různorodost chrámového personálu odpovídala množství funkcí velkého chrámu, který byl boží rezidencí i velkým hospodářským podnikem. V následujícím oddíle se budeme zabývat pouze profesemi těch, kdo se přímo podíleli na vykonávání obřadů.
3.3.1 Kněží, kněžky a jiní obřadníci Kněz je veřejný prostředník mezi božstvem a lidskou společností, jenž božstvu jménem lidského společenství předkládá obětní dary a modlitby. Ve staré Mezopotámii příslušela různým typům kněží jedna nebo více následujících činností: ─ předkládání obětních darů (pokrmů) božstvu ─ denní péče o boha a o chrám ─ provádění obřadů: slavení svátků podle liturgického kalendáře dotyčného chrámu, provádění velkých královských rituálů a příležitostných obřadů Waerzeggers, ZAR 14 (2008), str. 14n; Jursa, CDOG 7, str. 153. Asarhadón popisuje oslavu při příležitosti dokončení přestavby ašurského chrámu Ešarra: „Spolu se svými velmoži a lidem země jsem po tři dny slavil na nádvoří chrámu Ešarra“; Leichty, The Royal Inscriptions of Esarhaddon, str. 128, sl. vii 26 –30. 37
38
3 . 3 P e r s o n á l c hr á mové ho kult u
91
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213096
─ kněžské kompetence příslušely i věštci (bārû) a obřadníku magických rituálů (āšipu), kteří se rovněž obraceli k bohům a v rámci svých obřadů jim také předkládali obětní dary. Na všechny členy kultovního personálu, tj. na ty, kdo prováděli obřady nebo byli zasvěceni nějakému bohu, se vztahoval požadavek rituální čistoty. Aby se kandidát mohl stát knězem, musel legitimně pocházet z kněžské rodiny, nemít žádnou tělesnou vadu a osvědčit pokoru a bázeň před bohem.39 Mimoto byla nutná intelektuální příprava, která spočívala ve studiu rozsáhlého souboru modliteb, zaříkávání a rituálů, jež byly součástí kultu. Máme řadu dokladů o výběru kandidáta na kněžství, ale např. i pro práci v posvátné chrámové dílně (bīt mummi) pomocí věštby. S náboženským zasvěcením mohlo být spojeno i přijetí nového jména (doloženo pro e n , nadītu, galamāḫu). e n / ēnu(m) Sumerské slovo e n znamená „pán“ a užívá se i v ženském rodě jako označení velekněžky. V jižní Mezopotámii byl e n ve 3. tisíciletí a v následující starobabylónské době až do Chammurapiho nejvyšším kněžským hodnostářem. E n je doložen/a pouze jako kněz/kněžka velkých bohů: Nanny, Enkiho, Enlila, Inanny, Nanše, Ninchursangy, Utua. E n zastával roli lidského partnera božstva: bůh měl velekněžku, bohyně měla velekněze (v Nippuru je však doložen mužský e n boha Enlila). E n sídlil/a v rezidenci zvané giparru, jež byla přímo spojena s chrámem, a neměl/a lidského manželského partnera. Podle zřídkavých náznaků v textech a vyobrazeních předkládal/a božstvu obětní dary a konal/a očistné obřady. Ve spojení s velekněžkou e n se vyskytuje i další náboženský hodnostář, zvaný l a g a r. O jeho úloze nemáme dost informací, ale jeho titul by snad mohl naznačovat funkci pomocníka nebo pověřence.40 Viz zásvětný rituál kněží nêšakku a pašīšu božstev Enlila a Ninlil, sl. I 1– 44, v: Borger, BiOr 30 (1973), str. 164n (text) a 172 (překlad). Celý rituál je analyzuje Löhnert, Gs. Black, str. 183 –191. K právním dokumentům z poloviny 1. tisíciletí, které obsahují zmínky o zjišťování řádného původu kandidátů obřadu oholení, viz Waerzeggers, ZAR 14 (2008), str. 10 –13. 40 Sallaberger – Huber Vulliet, RlA 10, str. 628. 39
92
3 . C h rám, z p odobe ní bohů, p e rs o n á l ch r á mo v éh o k u ltu
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213096
Velekněžka často pocházela z královské rodiny a byla dosazována králem. Slavným příkladem je Encheduanna, kterou její otec Sargon Akkadský ustanovil za e n měsíčního boha Nanny v Uru. V syrském městě Emaru je velekněžka e n doložena ještě ve středobabylónském období.41 V 6. století př. Kr. úřad velekněžky měsíčního boha v Uru znovu zavedl novobabylónský král Nabonid, který svou dceru Ennigalda-Nanna zasvětil jako e n boha Sína.42 Nemáme však žádné zprávy o tom, že by tato praxe pokračovala po skončení jeho vlády. e re š - d i n g i r / ēntu(m) Sumerský výraz e r e š - d i n g i r lze přeložit jako „paní/královna-bohyně“. Jde o další typ vysoce postavené kněžky, doložený ve spojení s božstvy mužského i ženského pohlaví: Bau, Gatumdu, Gula, Damu, Iškur a jiní (celkem 32 božstev). Stejně jako e n byla i e r e š - d i n g i r vybírána pomocí věštby, dosazována králem, sídlila v giparru a neměla děti. Na rozdíl od e n mohla být v jednom městě více než jedna e r e š - d i n g i r. Podle P. Steinkellera zastávala v raně dynastickém období funkci služebnice svého božstva, avšak začátkem období Třetí dynastie urské přijala e r e š - d i n g i r úlohu manželského partnera mužského božstva obdobně jako e n .43 Jako en vystupuje ve spojení s l a g a r, i kněžky e r e š - d i n g i r bohyň Nisaba a Bau se objevují ve spojení s hodnostářem mužského pohlaví, jemuž náleží titul l ú - m a ḫ .44 Sumerský termín e r e š - d i n g i r má ještě jeden akkadský ekvivalent: ugbabtum. Ugbabtum ovšem nebyla kněžka, nýbrž spíše žena zasvěcená některému božstvu (viz níže). s a n g a / šangû(m) V nejstarších obdobích byl s a n g a správcem chrámu nebo paláce. Už v té době zastával i kněžské funkce: menší chrámy neměly éna, nýbrž jen Viz D. Fleming, The Installation of Baal’s High Priestess at Emar. A Window on Ancient Syrian Religion, Atlanta 1992. Rituál intronizace kněžky e n boha Baala je paralelou k obřadu uzavření manželství. 42 Viz výše, str. 54, pozn. 34. 43 Steinkeller, v: Priests and Officials, str. 121 a 128 n. 44 Renger, ZA 59 (1969), str. 128. 41
3 . 3 P e r s o n á l c hr á mové ho kult u
93
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213096