98
Společenské vědy pro techniky
patří všem, ale zároveň nikdo není jejich individuálním vlastníkem, musí se o jejich údržbu starat stát. Proto stát (obce, městské části apod.) zajišťují údržbu parků, čištění městských komunikací, opravy silnic a dálnic, údržbu veřejného osvětlení a další činnosti, které by nebylo možné zajišťovat výlučně prostřednictvím trhu. Tyto činnosti jsou sice většinou realizovány soukromými firmami, ale rozsah, v jakém budou uskutečněny, je určen státem v závislosti na objemu zdrojů, které pro tyto účely stát určí.
Shrnutí kapitoly Selháním trhu (tržním selháním) jsou všechny nedokonalosti trhu, respektive tvorby cen na trhu, které brání dosahování tržní rovnováhy a efektivní alokaci zdrojů. K příčinám tržních selhání patří externality a veřejné statky. Externality jsou efekty činností, které buď pozitivně, nebo negativně ovlivňují jiné subjekty, aniž by tyto subjekty za pozitivní efekty platily a za negativní byly odškodněny. Pozitivní externalitou je přínos pro někoho, kdo si tento přínos přivlastní zdarma, přičemž ten, kdo přínos poskytuje, nemá zpravidla možnost ho zpoplatnit a prodávat na trhu. Negativní externalitou jsou náklady nebo škody, které vznikají třetím subjektům (kromě kupujících a prodávajících), aniž by tyto třetí subjekty měly možnost vymáhat od toho, kdo negativní externalitu způsobil, náhradu škody či nákladů. Problém externalit může řešit stát, který může buď sankcionovat původce negativní externality, nebo odměnit subjekt, který vytváří pozitivní externalitu. Někdy je společensky efektivnější, když se subjekty dohodnou na řešení externalit samy, aniž by do jejich vyjednávání zasahoval stát. Veřejné statky jsou statky nebo služby, které se vyznačují nevylučitelností a nerivalitou ve spotřebě. Nevylučitelnost znamená, že pokud je statek někomu poskytován, nelze z jeho spotřeby nikoho vyloučit. Nerivalita ve spotřebě označuje skutečnost, že poskytování statku jednomu spotřebiteli nesnižuje možnost jeho spotřeby jiným spotřebitelem. Společné zdroje jsou nevylučitelné, ale jsou rivalitní ve spotřebě. S využíváním společných zdrojů souvisí problém jejich nedostatečné ochrany, respektive otázka, jak motivovat lidi, aby o tyto zdroje pečovali.
Klíčová slova selhání trhu • externality • pozitivní a negativní externality • veřejné statky • soukromé statky • nevylučitelnost ze spotřeby • nerivalita ve spotřebě • společné zdroje
Kontrolní otázky a úkoly 1. Charakterizujte podstatu tržních selhání. 2. Proč vznikají pozitivní externality? 3. Jak může stát řešit problém negativních externalit? 4. Proč může být někdy užitečnější, pokud do řešení negativních externalit nezasahuje stát? 5. Jaký je rozdíl mezi veřejnými a soukromými statky? 6. Proč musí veřejné statky zajišťovat stát? 7. Proč jsou společné zdroje někdy využívány nepřiměřeně a hrozí jim devastace?
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213089
Externality a veřejné statky
99
Literatura FRANK, R. H.: Mikroekonomie a chování. Svoboda, Praha 1995. HOLMAN, R.: Ekonomie. C. H. Beck, Praha 1999. SAMUELSON, P. A. a NORDHAUS, W. D.: Ekonomie. Svoboda, Praha 1991. PEARCE, D. W.: Macmillanův slovník moderní ekonomie. Victoria Publishing, Praha 1995.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213089
100
Společenské vědy pro techniky
9. Česká republika v Evropské unii
Na začátku této kapitoly se nejprve vraťme o několik let zpět: Členem Evropské unie se Česká republika stala 1. května 2004. Smlouvu o přistoupení podepsali 16. dubna 2003 v Aténách tehdejší premiér Vladimír Špidla a prezident Václav Klaus. Přistoupení k Evropské unii bylo občany České republiky odsouhlaseno v referendu konaném 13. a 14. června 2003. Pro vstup do Unie hlasovalo tehdy 77,3 % voličů, proti jich bylo 22,7 %, při volební účasti 55,2 % voličů.96 Podle dokumentu Ekonomické vyhodnocení členství České republiky v EU po deseti letech, zpracovaného pro vládu České republiky v květnu 2014, rostla česká ekonomika díky svému členství v Evropské unii ročně v průměru o 1,1 procentního bodu rychleji, než kdyby byla mimo Unii. To pro ni za deset let znamenalo celkový přínos ve výši 3100 mld. Kč. Pro porovnání: Nominální hrubý domácí produkt České republiky za rok 2014 představoval 4266 mld. Kč.97 Od roku 2004 vyčerpala Česká republika z rozpočtu Unie celkem 334 mld. Kč, což je rozhodně úctyhodné číslo. Nicméně kdybychom byli schopni čerpat prostředky z kohezní politiky98 v letech 2007–2013 plynule, tato suma mohla být až dvojnásobná. Pomalé čerpání prostředků výrazně snížilo potenciální pozitivní účinky kohezní politiky a připravilo českou ekonomiku dlouhodobě o vyšší úroveň hrubého domácího produktu v hodnotě několika desítek miliard korun ročně. Hlavní složku unijních příjmů České republiky tvoří příjmy související z uskutečňovanou kohezní politikou Evropské unie. Tyto příjmy v roce 2013 dosáhly výše 92,5 mld. Kč, což představovalo 73,5 % celkových unijních příjmů České republiky v tomto roce. Téměř čtvrtinu příjmů (24,9 %) v roce 2013, tedy 31,2 mld. Kč, tvořily prostředky spojené s realizací společné zemědělské politiky Unie. Přehled celkových příjmů České republiky z rozpočtu Evropské unie od roku 2004 a celkových plateb, které naše země zaplatila do unijního rozpočtu, je uveden v tabulce 9.1. Z údajů v tabulce 9.1 je patrné, že Česká republika je jednoznačně čistým příjemcem prostředků z Evropské unie: Za deset let – od roku 2004 do roku 2013 – zaplatila do rozpočtu Unie celkem 342,6 mld. Kč a získala celkem 676,8 mld. Kč, což znamená, že čistý přínos našeho členství za uvedené období představuje 334,2 mld. Kč. 96
97
98
Údaje jsou převzaty z textu: Historie vstupu ČR do EU. Zdroj: http://ec.europa.eu/ceskarepublika/cr_eu/ index_cs.htm. (online) [citováno 21. 5. 2015]. Hrubý domácí produkt výdajovou metodou. Zdroj: http://apl.czso.cz/pll/rocenka/rocenka.presmsocas. (online) [citováno 29. 5. 2015]. Kohezní politika (politika hospodářské, sociální a územní soudržnosti) je spolu se společnou zemědělskou politikou nejvýznamnější politikou Evropské unie. Obecným cílem kohezní politiky je snižování rozdílů mezi úrovní rozvoje různých regionů, snížení zaostalosti nejvíce znevýhodněných regionů a posilování hospodářské, sociální a územní soudržnosti za účelem harmonického vývoje Evropské unie. Klíčovým nástrojem kohezní politiky jsou strukturální fondy EU a Fond soudržnosti, jejichž prostřednictvím mohou žadatelé čerpat finanční prostředky z rozpočtu EU. Kohezní politika EU. Zdroj: http://www.mmr.cz/cs/ Evropska-unie/Kohezni-politika-EU. (online) [citováno 2. 6. 2015].
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213089