o pomoc, je-li ve vašich silách… Slyšíte-li nás, pokuste se nám…“ Vše tonulo v gravitačním běsnění. Realita, prostor i čas zmrtvěly.
■
Pomalu otvíral oči a začínal vnímat prostředí, které ho obklopovalo. Více než okolí však pociťoval strach, všudypřítomný strach. Kolikrát ještě se bude opakovat ten příšerný útok na všechny smysly? Ta změť, chaos bez záchytného bodu. Milosrdné nevědomí bylo pryč, a bylo potřebné vzdorovat událostem tak, jak budou přicházet. „Zřejmě si budeme muset zvyknout na ty gravitační vpády, kamaráde,“ pronesl zamyšleně Platón a věnoval se činnosti, kterou astronaut nebyl schopen pro svůj zbědovaný stav identifikovat. „Zdá se mi to, nebo jsou ty poruchy stále častější?“ otočil se konečně Rod na Boha s hraným zájmem. V podstatě to bylo jedno. Bál se jen, že příští poruchu už nevydrží. „Sdílím tvé obavy, hochu, ale trochu přeháníš. Je to drásavé, ale dá se to přežít. Vím, že události se zde na tebe valí jako vlny, ale uvědom si, že jsi astronaut, u něhož se předpokládá značná odolnost. Zdáš se mi, Rode, příliš změkčilý.“ „Úplně zlomený, Bože, bezperspektivní. To už jsem ti přece říkal, Platóne. Teď se navíc začínám bát. Jsem plný obav a strachu ze všeho.“ „Ale vy, lidé, přece žijete se stálými, nepřebernými strachy a fobiemi. Strachem a různými úzkostmi je váš život přímo prošpikován.“
■
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213087
Astronaut sledoval Boží monolog a čím dál více si uvědomoval všudypřítomnost strachu ve svém životě. O zdraví své a svých blízkých. Strach z bolesti. Strach ze ztráty jistot ve vztahu, ze ztráty povolání, majetku, peněz, postavení, sociálního statusu. Kam se člověk podívá, všude jsou děsy a bázně. „Taky lekání se neznámého a změny,“ doplnil tok astronautových myšlenek Platón. „Kolik jen máte vy, lidé, ekvivalentů pro strach? Hrůza, děs, běs, bázeň, obava, hrozba.“ „Jsme strachem nasáklí a umíme ho jen vytěsnit. Nikdy se ho však nezbavíme,“ pokračoval zamyšleně Rod. „Má-li něco cenu, Rode, stojí za to bát se ztráty. Život je vzácný. Je v pořádku bát se o něj. Pro lásku a štěstí platí totéž. Mají vysokou hodnotu a jejich ztráta by měla bolet. Má-li pro člověka cokoli význam, je to hodnotné a důležité, mělo by být pozbytí citelné. Bez strachu a bolesti by nemohla existovat evoluce. Chyběly by koordináty. Vývoj potřebuje meze a hranice. V mysli je často nahradí strach a obavy. Velmi často bez kontur, obrysů.To se velmi mýlíš, hochu. Strach sám o sobě nemá význam. Je výzvou k překonání. Bez strachu by nebylo hrdinů. Strach je problém. Musíš si jej nejprve definovat, analyzovat, konfrontovat s dosud známým a pak ho řešit. Problematizuje život a zároveň ho posouvá dále, cizeluje. Nutí k aktivitě. I když je na začátku úplné zmrtvění a neschopnost pohybu, i tato křeč poznenáhlu mizí a nahrazuje ji činnost. Vyřešit problém, překonat strach, přemoci stres vás činí lepšími. Pozvedá váš status a sebevědomí. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213087
Hrdina je přece v očích lidí nejen ten, který překonal strach, ale také člověk plný důvtipu, akční, následováníhodný. Protože existuje odvaha, smělost, nebojácnost a srdnatost, nutně musí existovat protipól – strach. Je to stále dokola – protipóly, pnutí, antagonizmy jsou předivem života.“
■
„To abych se stal nebojácným rekem, Platóne,“ odtušil Rod. „Anebo prostým člověkem, který každodenně a neokázale bojuje se všemi svými běsy, aniž za to získává potlesk. Víš, kolik takových neokázalých hrdinů potkáš na Zemi každý den?“ „No právě! Kéž bych, Platóne, tyto hrdiny, neokázalé, jak říkáš, ještě někdy potkal!“ „A znovu padáme do svých útrap, že, Rode.“ „A co když, Platóne, je ten strach k nesnesení, ač jej racionalizuješ sebevíce? Nedopřeje ti oddechu a je nepřekonatelný.“ „Pak ten, kdo ho překoná, je o to větším člověkem!“ „Tak pravil Zarathustra,“ astronaut se drze napřímil, aby svým znalostem filozofie a oponentuře dodal důrazu. „Nietzsche hlásal svého nadčlověka,“ odpověděl bez mrknutí oka Platón. „V přesvědčení, že se bude utkávat s problémy a strachem permanentně a nebude k tomu potřebovat boha či bohy. Mě, kupříkladu, popřel a ve své kompozici nadčlověka hovořil o bytosti rovné bohu.“
■
„Platóne,“ zněl Rod smířlivěji, „a Ty? Ty se také bojíš? Máš někdy strach nebo obavy?“ „Čekáš, že ti, Rode, 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213087