Schink 2 - zlom
96
4.10.1956 1:13
Stránka 96
Petr Schink
A poÏár, kter˘ tam vypukl, ho z velké ãásti zniãil. Navíc jsi mi nepfiinesl pfiesvûdãiv˘ dÛkaz o smrti té pfií‰ery. Na místû se sice na‰la zuhelnatûlá kostra, kterou mÛj znalec nebyl schopen pfiifiadit ãlovûku, zvífieti ani Ïádnému známému monstru, ale v dÛsledku je to jen tvé slovo a pár kostiãek.“ „VraÏdy pfiestaly, ne?“ vyhrkl jsem. „Jak˘ chce‰ je‰tû dÛkaz?“ „MÛj mil˘, vraÏdy nikdy nepfiestanou,“ mávla nad tou lapálií rukou. „Pofiád je‰tû hodnû muÏÛ povaÏuje za nejvût‰í rajc, kdyÏ mÛÏou po ‰oustaãce podfiíznout pûknou kurviãku. Nûkdy i pfied.“ Proná‰ela ta slova, jako kdyÏ rolník mluví o obilí zniãeném krupobitím. ·koda, ale tak to prostû chodí. „Ale mበpravdu, ten zpÛsob vraÏd uÏ se neopakoval, jinak bychom se nebavili tady, ale ve spodních patrech mého paláce. Nechala jsem si tam zafiídit útulnou muãírnu, kterou velmi ráda pouÏívám. K rÛzn˘m úãelÛm,“ zasmála se. „K vûci. Mám vyuÏití pro ãlovûka tvého druhu. Nic velkého, jen men‰í spor mezi podnikateli, a ty pr˘ jsi nejen ‰ikovn˘ s pistolemi, ale vyznበse i v sabotáÏích,“ zatfiepotala la‰kovnû fiasami a mû se zmocnil pocit, jako bych polkl nûco velmi studeného, co se mi teì rozlévalo stfievy, stoupalo k plicím a putovalo do mozku. Byl to strach. Moje poslední zá‰kodnická akce vedla k nûkolikaleté obãanské válce. Ale v‰ichni, kdo o tom nûco vûdûli, uÏ mûli dávno Ïv˘kat kofiínky kopretinám. „Jestli sis nev‰imla,“ zasípal jsem nakonec, protoÏe najednou se mi mluvilo ztûÏka, „nejsem teì zrovna ve stavu, kdy bych udrÏel pistoli. Nebo pfiíbor. Nebo si zapnul poklopec.“ Zvedl jsem znetvofiené ruce a poprvé od té doby, co mi je trol rozlámal na kousíãky, mi nad tím pohledem stouply slzy do oãí. Co si to namlouvám? Jsem vyfiízen˘. K ãemu mi budou peníze? Jak chci osvobodit Abelia? Jak chci vÛbec dál Ïít? Schoval jsem ruce pod pefiinu a ani se neobtûÏoval utfiít si slzy. Koulely se mi po tváfii a mnû to bylo jedno. „Nech toho, nebo se taky rozpláãu!“ sykla Gynewr a odfoukla si z tváfie neposlu‰n˘ pramen vlasÛ. „MÛj návrh v sobû obsahuje i klauzuli, která tenhle zádrhel odstraní. Mám
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213081
Schink 2 - zlom
Jak lvové
4.10.1956 1:13
Stránka 97
97
k dispozici vûdce… pfiiznávám, tak trochu neortodoxního, ale velice schopného. DokáÏe tû dát dohromady. Vidûla jsem ho dûlat i daleko vût‰í zázraky. MÛÏe‰ to brát jako platbu za vyfiízení toho netvora. Tím se na‰e vzájemné závazky smaÏou. Pak zaãneme vyjednávat o dal‰ím obchodû.“ ZaraÏenû jsem na ni hledûl a nevûdûl co fiíct. To vypadalo aÏ pfiíli‰ pohádkovû. VÛbec se to nepodobalo zpÛsobu, jak˘m Gynewr uzavírala obchody. CoÏ znamenalo, Ïe tady nûco opravdu hodnû smrdí. „Ale já…“ zaãal jsem a chtûl se posadit. Ne‰lo to. „·‰‰‰!“ uklidÀovala mû Gynewr, kdyÏ postfiehla mé potíÏe a stoupající zmatek. „To nic.“ To, co jsem celou dobu pfiikládal lenosti po milování, se ukázalo b˘t nûãím mnohem hor‰ím. Zkusil jsem zvednout ruku, kterou jsem pfied chvílí mával. ·lo to jen stûÏí a hned zas spadla do pefiin. „Ty?“ obrátil jsem vyãítav˘ pohled ke Gynewr. „Proã? Umfiu?“ Unaven˘ mozek dokázal zformulovat jen ty nejjednodu‰‰í otázky, ale kupodivu to docela staãilo. „Jak asi ví‰, jsem v˘pûstek,“ pfiedla Gynewr dál nezávazn˘m tónem. „Jistû se ti donesly zkazky o mnû a starém Granusovi a myslel sis, jako v‰ichni ostatní, Ïe jsem prostû jen trochu pfierostlá postelová hraãka. Tak to ses spletl,“ usmála se sladce a pfiehodila nohy pfies opûradla kfiesla. KaÏdou sametovû hladkou nohu s rudû nalakovan˘m nehty pfies jednu podruãku. Mezi mléãnû bíl˘mi stehny s dokonale vyr˘sovan˘mi svaly se otevírala rÛÏová svatynû, zbavená ochlupení. Dokonce ani napÛl paralyzovaného mû ten pohled nenechal v klidu. Uvûdomil jsem si, Ïe pokojem zavanula zvlá‰tní ale velmi pfiíjemná vÛnû. Pak mi to do‰lo. „Ferom… romo…“ nedokázal jsem dopovûdût. Ostatnû takové termíny mi dûlávaly problémy i za nejlep‰ích podmínek. „Jistû, to taky. Granus mû píchal, kdyÏ se tedy v˘jimeãnû k nûãemu zmohl, ale hlavnû jsem byla jeho assasin. Dokázala
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213081
Schink 2 - zlom
98
4.10.1956 1:13
Stránka 98
Petr Schink
jsem omámit a pak zlikvidovat jeho konkurenty. Dostala jsem je pfiesnû tam, kam jsem chtûla – nahé a bezbranné mezi svá stehna. Ale nikdy jsem nezabíjela rukama.“ Gynewr si pomohla prsty a rozhrnula vlahé plátky stydk˘ch pyskÛ. Jako na povel vyjela ven mûkká Ïláznatá tyãinka s trubkovit˘m nákonãím. Nûco jako malink˘ symbiotick˘ Ïivoãich, schovan˘ v jejím tûle. Tím to neskonãilo. Zaãala se dráÏdit s pohledem stále upfien˘m na mû, její rty nûco nesly‰nû drmolily. ≈adra se zvedala a klesala jako nejkrásnûj‰í pfiíliv, v úÏlabinû prsou se objevila krÛpûj potu, stekla po hrudní kosti aÏ na ploché bfiicho a obkrouÏila pupík. V okamÏiku nejvy‰‰ího vzru‰ení se trubiãka stáhla v kontrakci a ven vyjel osten s prÛsvitnou kapkou na konci. Ta se odpoutala, stekla na ãalounûní kfiesílka a zanechala tam odbarvenou skvrnu. Vzpomnûl jsem si na bodnutí a zamrazilo mû. „Jed?“ UÏ jsem skoro nevnímal, co fiíkám. V‰echno se mi ztrácelo a obraz ukájející se Gynewr mi pfii‰el spí‰ jako halucinace neÏ reáln˘ akt. „Nûkdy jed, jindy uspávadlo nebo droga, kterou si dovedu svého milence udrÏet v podruãí. ZáleÏí na koncentraci. Granus je schopn˘ biochemik a mûl k ruce magistra Almarica – ten byl nejlep‰í, dokud nepadl. Ale neboj se, v tvém pfiípadû je to jen uspávadlo. âeká tû jedno pfiekvapivé setkání a mám dojem, Ïe by ses bránil, kdybys mûl tu moÏnost. Ale teì uÏ spi, doktor ãeká…“ V hlavû mi explodoval kalamáfi pln˘ inkoustu a zalil v‰echny my‰lenky, emoce i vzpomínky neprostupnou, v‰epohlcující ãerní, pfies kterou se nic nemohlo dostat ven.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213081