Analytická diskuse 4. Uvažujme nyní o pojmech, které jsme uvedli. Ukáže se naukové pozadí, objeví se metafyzické pravdy, k jejichž rozvinutí dochází po intuici principu finality, které však vedou k hlubšímu pochopení jeho významu a dosahu. Vezměme tedy jsoucno uvažované jako agens (konatel). Ve všech věcech, jejichž bytí nezáleží v poznávání a milování, je činnost něco odlišného od konatele. (U Boha neuvažujeme o intencionálním bytí, protože je samou svou esencí svrchovaným způsobem všemi věcmi. Jeho esencí je samo jeho poznání a láska, není tedy třeba, aby se jeho entitativní bytí doplňovalo bytím intencionálním. Ale to platí pouze o čirém aktu.) Tedy ve všech věcech jiných než Bůh je činnost něčím odlišným od konatele, ať jde o činnosti tranzitivní nebo o činnosti imanentní. Být Eukleidovým trojúhelníkem je totéž jako mít součet úhlů rovný dvěma úhlům pravým. Mezi propriovou vlastností a esencí není reálný rozdíl, je to jen rozdíl pomyslný, jeden z termínů6 je důvodem druhého. Ale být člověkem, který myslí, není totéž jako činnost myšlení, stejně jako činnost spalování je něco jiného než oheň. Mějme na mysli tento reálný rozdíl mezi činností a konatelem: je jasné, že když agens vykonává určitou činnost, produkuje určitý účinek, má to určitý důvod bytí, tj. dříve než je produkována činnost, je konatel determinován k tomuto účinku či k této činnosti spíše než k nějaké jiné. Řekli jsme – to je princip finality –, že agens má zaměření, jímž je snažení neboli láska, má zaměření, vztah k určitému dobru, jímž zdokonaluje sama sebe nebo druhého a jímž je jeho činnost. Nyní budeme uvažovat o tomto vztahu konatele k jeho činnosti, k jeho činnosti, která je od něho odlišná. Pták je determinován k létání svou esencí neboli svou přirozeností ptáka, má k této činnosti vztah či zaměření a toto zaměření je samou jeho esencí. Stejně vodík a kyslík 6
Srovnávané (rozlišované) pojmy se označují jako termíny. [Pozn. překl.]
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213068
jsou k tomu, aby se slučovaly a vytvářely vodu, determinovány svou přirozeností vodíku a kyslíku. Mají vztah, kterým je sama jejich přirozenost, ke generování tohoto nového tělesa. Být determinován k určitému termínu činnosti7 předpokládá zaměření, vztah k tomuto termínu. A v případě jsoucna jakožto konatele musí toto zaměření – jímž je snaživost či láska a které spadá vjedno se samým bytím (entitativním nebo intencionálním) – existovat mezi konatelem a termínem nebo činností dříve, než je agens činný a produkuje účinek. To je zcela jasné, protože toto zaměření je důvodem činnosti konatele a důvod činnosti musí předcházet – alespoň co do přirozenosti – samu činnost. A v případě přirozených konatelů toto zaměření neboli tento vztah spadá vjedno se samou esencí konatele, prvním principem jeho činností. Být ohněm (jak jsme řekli) znamená tím samým také být zaměřen k činnosti spalování, být ptákem je být zaměřen k činnosti létání. Pokračujme v této úvaze. Může existovat vztah neboli zaměření mezi dvěma věcmi, které nikterak nejsou, mezi dvojí nicotou, nebo mezi věcí, která je, a věcí, která není? Má-li existovat vztah či zaměření mezi dvěma termíny8, je nutné, aby tyto k sobě vztažené termíny oba existovaly. Je tedy nutné, aby účinek nebo činnost tu nějak byly, má-li k nim agens být determinován, zaměřen, mít k nim sklon. Co to znamená? Je nutné, aby činnost nebo účinek tu byly dříve, než jsou produkovány neboli realizovány. 5. Jak je to možné? To je zřejmě možné jen tak, že tato činnost či tento účinek jsou tu jakožto přítomné v myšlení, v bytí poznání, protože tu nejsou jakožto produkované neboli realizované. Jsou tu jakožto poznané a jedině tak mohou být (v myšlení, v poznání) dříve, než jsou v realitě. To všechno nutně plyne z předešlých úvah, ale k čemu nás to vede? Víme, že v případě přirozených konatelů je zaměření k účinku či 7
Termín činnosti je to, k čemu činnost směřuje jako ke svému zakončení. [Pozn. překl.] 8 Ty věci, které jsou ve vztahu, se nazývají termíny vztahu. [Pozn. překl.]
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213068
k činnosti samou esencí konatele. Jsme tedy nuceni uznat, že činnost konatele a jeho esence, dříve než byly uvedeny do existence přirozenosti, obě existují existencí vyšší, než je pouhá existence přirozenosti, je to existence poznání neboli existence myšlení. O tomto poznání a o tomto myšlení nemusíme vědět nic, nevíme tu nutně, zda je to čirý akt, nebo ne, zda přesahuje věci, nebo je jim imanentní. V tomto prvním okamžiku, kdy se vynořují principy zřejmé o sobě, jsme ještě nedospěli k metafyzickým závěrům týkajícím se přirozenosti Boha, ale když formulujeme tento princip finality, víme alespoň implicitně, že existence přirozenosti závisí na existenci poznání, že činnost věcí by nebyla inteligibilní, kdyby věci nezávisely na myšlení, že na začátku, u kořene věcí nějakým způsobem, který ještě neurčujeme a neupřesňujeme, existuje myšlení. Je nutné, aby esence konatele a jeho činnost byly přítomny v myšlení, na němž tato esence závisí a které ji pojímá jako zaměření či determinaci k této činnosti, jako ontologický sklon, ontologickou lásku k této činnosti. Dynamismus jsoucna předpokládá poznání a myšlení, formující Slovo. Vidíme tedy, že při prvním formování věcí (v jistém smyslu jako metafyzická matrice těchto věcí) existuje něco analogického (není nutné to hned upřesňovat), něco analogického tomu, čemu říkáme inteligence, rozum. Stačí tedy realizovat věc, jíž říkáme oheň, aby sama od sebe následovala, jsou-li dány potřebné podmínky, činnost hoření. Ale stanovit tuto věc, které říkáme oheň, znamená právě stanovit zaměření, předurčení, radikální determinaci k činnosti hoření, činnost pojatou nějakým myšlením jako něco, co má tato věc produkovat, uskutečňovat. Vidíme tedy, že důvodem bytí činnosti konatele, tím, co ho determinuje k této činnosti nebo k tomuto účinku spíše než k jinému, je sám účinek, sama činnost, nikoli jakožto produkovaná, realizovaná, ale jakožto mající být produkována, realizována, vykonána, a tedy jakožto předem pojatá myšlením, takže agens, konatel, je k této činnosti předem zaměřen. Tím se upřesňuje a doplňuje pojem účelové (finální) příčiny: sám účinek jako předem poznaný a determinující konatele, který k němu tíhne radikální láskou nebo láskou vyvolanou poznáním.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213068