Tharnizir se zastavil na schodech a s úžasem sledoval společnost, která stála u vrat jeho skladu. Potom si všiml syna. „Abarhile, co tady děláš? Nezakázal jsem ti, abys chodil tak daleko sám? Kdy už konečně začneš poslouchat, co ti řeknu? A kdo je to s tebou? Dolgire, jak to, že pouštíš cizí lidi do skladiště?“ Tharnizir vychrlil své otázky, ale ani jeden z oslovených neodpověděl. Abarhila nenapadala žádná vhodná výmluva a Dolgir netušil právě tak jako Tharnizir, co se děje, a tak jen rozpačitě pokrčil rameny. Haren viděl, že bude na něm, aby podal vysvětlení, a tak klidně Tharnizira oslovil. „Vážený pane, buďte si jist, že bezpečí vašeho skladu využijeme jen po dobu nezbytně nutnou. Díky Vašemu synovi jsme před okamžikem unikli z velkého nebezpečí. Tady mé společnici usilovali o život.“ Cellin stáhla kapuci pláště a představila se: „Cellin z Dôrminaru, pane. Děkuji za Vaši pomoc i pomoc Vašeho syna.“ Všichni přítomní si užasle prohlíželi její ušlechtilou tvář. Zvláště Prain byl její krásou naprosto vyvedený z míry a neudržel se. „Jste nelda? Jako ty, nóó, ty ze starých pověstí?“ Haren se nahlas rozesmál. Cellin s úsměvem zavrtěla hlavou a odpověděla: „Ne, to nejsem, chlapče.“ Tharnizir se probral z překvapení, sešel dolů a oba cizince oslovil: „Vy jste přišli z Bílého města? A chtěli vás tady přepadnout? To je trochu moc zvláštních okolností pro nové příchozí, nemyslíte? Mám-li vám poskytnout zázemí, asi bych si zasloužil nějaké vysvětlení?“ Venku se ozval dupot a nějaké hlasy. Všichni zpozorněli a Haren rychle přiskočil ke dveřím, aby zkontroloval, jak dobře jsou zavřené. Položil ucho na vrata, aby zaslechl něco z 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213059
venkovního hovoru. Hlasy se však začaly vzdalovat, až zanikly úplně. Haren se znovu otočil zpět k Tharnizirovi. „Jistě pane...?“ „Tharnizir.“ „Děkuji, pane Tharnizire. Já se jmenuji Haren a má společnice Cellin, jak jste již slyšel. Skutečně jsme přišli z Bílého města, jak mu tady říkáte, abychom zde vyřídili jistou záležitost.“ Tharnizir nedůvěřivě opáčil: „Jistou záležitost? Záležitost, kvůli které vás chtějí zabít?“ Tharnizirův hlas byl plný nedůvěry, takže Cellin usoudila, že bude třeba říci pravdu. „Ano, pane, pátráme tady po mém synovi. Byl by asi tak velký jako váš syn. Ztratila jsem ho před léty během těch strašných událostí, které se odehrály, když padnul Dôrminar do Rômenkhôrových rukou. Slyšel jste o tom něco?“ Tharnizir se viditelně zarazil, že i Abarhil postřehl změnu v otcově chování. Jeho hlas zněl najednou nepřívětivě. „Vím dobře, o čem mluvíte, zažil jsem to na vlastní kůži.“ Cellin se na něj překvapeně podívala. „Vy jste byl během Noci krvavých kopí v Dôrminaru? Co jste tam u všech bohů dělal?“ Tharnizir by se v ten okamžik nejraději plácl přes pusu. „Za obchodem, drahá paní. Kupci tak cestují světem a občas se připletou k něčemu, od čeho by nejraději utekli, kdyby to šlo.“ Cellin přikývla. „Chápu. Víte, můj syn se ztratil u Arî, když mě a můj doprovod přepadli. Od té doby jsem o něm neměla zprávy. Tedy kromě věštby, že žije, našel domov kdesi v nové 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213059
rodině. A představte si, že před časem se mi ozval muž, který mi nabídl schůzku v Merélosu s tím, že prý mi může o mém synovi něco říci.“ Tharnizirův hlas zněl nepřívětivě, když se zeptal: „A získala jste je?“ Cellin zvedla nejistě obočí, sevřela rty a pokrčila rameny. „Než zemřel, řekl mi, že syn je v Hardazinu, někde poblíž Golparu, ale zda je to pravda…“ „Než zemřel? Při tom přepadení byli mrtví?“ otázal se nejistně Tharnizir. „Pane Tharnizire, když na vás útočí pětice ozbrojených mužů, nemůžete přemýšlet jak se jich zbavit a neublížit jim,“ ozval se Haren. Prain dloubl Abarhila loktem do boku a nadšeně se na něj podíval a řekl: „Ano, pane Tharnizire, my jsme to viděli. Haren čtyři z nich složil, jako by to byly loutky. Že jo, Abarhile.“ Tharnizir se zamračeně podíval na Harena. „Pane, vy jste sám zbil čtyři protivníky?“ Haren jen pokrčil rameny, a tak Tharnizir pokračoval: „Co nevidět tu bude městská stráž a to by pro vás vůbec nemuselo dobře skončit. Sice vás neznám, ale pokud si můj syn vybral, že vám bude pomáhat, zkusím dokončit, co on začal. Dostanu vás bezpečně za městské hradby, ale pak se o sebe musíte postarat sami. Dolgire, připrav vůz a dej do něj nějaké zboží,“ obrátil se Tharnizir na sluhu, který se v zápětí otočil a odešel. Cellin se na Tharnizira usmála a potom se otočila k Abarhilovi a poklekla k němu. „Ty jsi posel, kterého nám poslali z hvězd, chlapče. Nevím, jak ti mám poděkovat. Kdo ví, jak by to bez tebe a tvého přítele
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213059