„To je snídaně ze světa módy,“ řekla. „Takhle snídají modelky.“ Lilian si povzdechla. Dnes si oblékla třešňově červené jednoduché šaty bez rukávů doplněné zářivě červeným šátkem uvázaným kolem krku. Jakkoli se ten úbor mohl zdát zvláštní, Lilian v něm se svými šedivými vlasy úhledně sčesanými dozadu vypadala dost šik. „Kde jsi vzala tu smetanu?“ zeptala se. „Ehm, koupila jsem ji ve Sparu,“ odpověděla Rosie. „Tam ji nekupuj. Isittovi mají kousek za vesnicí vynikající mléčnou farmu. Jenom se nesmíš nechat rozhodit…“ „Rozhodit čím?“ „Ale ničím, to já jen tak,“ řekla vyhýbavě Lilian. „Příště půjdeš tam. Je to tři kilometry rovně po silnici, pak zahnout doleva a dolů z kopce. Nemůžeš to minout. Vezmeš tam i mléko a odneseš jim prázdné láhve.“ „Ty po mně chceš, abych šla tři kilometry pěšky s prázdnýma flaškama od mlíka?“ Lilian na ni pohlédla se zdviženým obočím. „Samozřejmě že ne. Můžeš tam zajet na kole.“ „Hm,“ zamumlala Rosie. „Tak to mám asi problém.“ Lilian nelenila, zvedla se a pobídla Rosie, aby šla s ní. Vyšly do zářivě zlatavého rána, které však Rosie úplně nepřesvědčilo o tom, že počasí se během dne nezmění. Usoudila, že už nesmí nic ponechat náhodě. Nepromokavé bundy, které viděla předchozího dne za výlohou a nad nimiž ohrnovala nos, se začaly náhle, ve světle toho, jak snášela déšť bundička z H&M, jevit lákavě. Pak si ale uvědomila, že je zcela bez peněz. Zatím to tedy hodila za hlavu a následovala pratetu dozadu za domek do oné pohádkové zahrady. „Je tam vevnitř,“ ukázala Lilian na malý přístřešek. Ztěžka dýchala a bylo zjevné, že jí i krátká chůze dává zabrat.
– 103 –
ROSIIN SLADKY KRAMEK SNU.indd 103
2.11.2015 18:21:58 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213042
„To jako vážně?“ Lilian pokynula hlavou směrem k dvířkům, takže Rosie nezbylo než uposlechnout. S námahou otevřela dveře zatuhlé na zrezivělých pantech. Uvnitř stála velká kovová věc podobná pavouku, která už od pohledu hlásala, že váží asi tunu. Rosie vytáhla hlavu z kůlny a podívala se na pratetu. „Tohle nemůžeš myslet vážně,“ vykřikla. „Jsi tady snad od toho, abys mi pomáhala, ne?“ Rosie vyvlekla tu věc velikosti malého tanku ven a opřela ji o zeď. Společně s Lilian na ni zíraly. „Co je to?“ zeptala se Rosie nakonec. Lilian na ni zděšeně pohlédla. „To je přeci moje kolo! A já ti ho laskavě půjčím, protože už na něm nejezdím. Což nemá nic společného s mojí kyčlí ani s ničím jiným, prostě už na něm jen jezdit nechci.“ Kolo to bylo předpotopní, masivní s velkým košíkem umístěným před řídítky. Připomínalo tu věc, na níž jezdila čarodějka v Čaroději ze země Oz. „To je bezva, jenže já na kole jezdit neumím.“ Lilianina výrazná obočí vyletěla vzhůru. „Neumíš?“ Rosie dala, obrazně řečeno, pedálům zpětný chod. „No, ne že bych tak úplně neuměla… chci říct, jezdila jsem na něm, ale jako malá.“ S Pipem je matka brala příležitostně do parku, kde se usadila s čutorou čaje a cigaretou, zatímco oni kroužili kolem na svých kolech z druhé ruky, která však po chvilce odložili a šli si hrát na prolézačky. Rosie si nebyla jistá, jestli se tohle počítá. Tam, kde vyrůstala, se po ulicích na kole jezdit nedalo – no dobře, některé děti to měly povolené, ale ona s Pipem ne –, nedalo se na nich jezdit ani do školy, protože by vám je někdo mohl štípnout, takže tenhle návyk si Rosie nikdy nevypěstovala.
– 104 –
ROSIIN SLADKY KRAMEK SNU.indd 104
2.11.2015 18:21:58 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213042
Koneckonců, kdo by stavěl svůj úspěch v dospělém životě na tom, jestli umí nebo neumí jezdit na kole. „Máš štěstí,“ řekla Lilian, „že je tu Jake Randall. Opravuje kola všem dětem ze vsi. Zařídím, aby se tu zastavil a podíval se na to. Pro něj to bude hračka a za karamely ze skotské vysočiny udělá cokoli.“ Rosie si povzdechla a vydala se zpátky k domu. „Myslela jsem, že já se mám starat o tebe,“ vystřelila ještě na rozloučenou. „To taky budeš,“ odpověděla jí Lilian, „jenom co přivezeš smetanu a mléko. A rač si povšimnout, která z nás nosí pyžamo na veřejnosti… Zdravím, vikáři!“ zavolala na kolemjdoucího muže v černém. Rosie se rychle zdejchla nahoru do svého pokoje.
Není důvod, abych se dneska nějak zvlášť strojila, když mě čeká ta pekelná práce s vyklízením obchodu, řekla si Rosie a obrněná proti nesouhlasně zvednutému obočí se vrátila dolů ve starých džínsech a flísové mikině. Neposedné černé kudrny si stáhla květovaným šátkem. Lilian ji zběžně přelétla zkoumavým pohledem. „Angie mi říkala, že máš něco jako přítele,“ začala vyzvídat, když si Rosie napouštěla do kýble se saponátem vodu a zpod bílého čtverhranného umyvadla vytahovala rýžák. „Proč jsem si vždycky myslela, když jsi u nás byla na návštěvě, že jsi křehká, tichá a milá stará dáma, když ty máš ve skutečnosti nesmírnou potřebu do všeho strkat nos?“ „Protože v Londýně jsem se stavovala jen tehdy, když jsem se potřebovala zotavit,“ vysvětlovala Lilian patřičně dramaticky. „Z prožitých dobrodružství,“ dodala ještě. „Neříkej, a z dobrodružství jakýho druhu?“ „Uvědom si, že jsem vždycky nebyla jenom stařenka, co má na krku krámek s cukrovinkama.“
– 105 –
ROSIIN SLADKY KRAMEK SNU.indd 105
2.11.2015 18:21:58 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213042