100
Rozvod
Mojžíše pokládají za svého učitele a navíc za interpreta Boží vůle. Pokud Ježíš Mojžíšův zákon popře, budou jej moci obžalovat. Jaký byl starozákonní pohled na rozvod? Myslím teď stanovisko Mojžíšova zákona, na který se farizeové odvolávají. Odvolávají se na 24. kapitolu knihy Deuteronomium, v níž se říká, že muž může propustit svou manželku tehdy, pakliže u ní objeví něco hanebného, hebrejsky ervat dabar. Jenomže co bylo to „něco hanebné“? V Ježíšově době existovala minimálně tři vysvětlení toho, oč se jedná. Podle rabiho Šamaje se jedná o nevěru. Podle rabiho Hilela stačí, když žena špatně vaří, např. když muži připálí jídlo. A podle rabiho Akiby zakládá oprávnění původní ženu zapudit už skutečnost, že se muži zalíbí jiná žena. Pak je namístě napsat jí rozlukový list, aby si mohla najít někoho jiného. Ve skutečnosti to znamenalo ji vyhnat. To je poměrně drsné, zvláště když si uvědomíme, že se nacházíme v patriarchální společnosti, kde žena měla podřadné postavení a musela být vždy pod autoritou muže. Zapuzená manželka se sice mohla vrátit k otci, případně bratrovi, ale pokud nikoho takového neměla, byl její osud velmi tristní a ona mohla skončit jako žebračka. Avšak i žena, která měla mužského příbuzného, k němuž se mohla vrátit, to neměla snadné a její další život nej spíš moc radostný nebyl. Ano, to je pravda, i když v římské společnosti, pro kterou je evangelium psáno, to už bylo trochu jiné. Podle římských zákonů se mohla rozvést dokonce i žena. Zajímavé je, jak tento příkaz Tóry komentuje Ježíš, když říká, že jej tam Mojžíš napsal pro tvrdost jejich srdce a že původně to tak nebylo. Tím se vrací k počátkům, kdy Bůh stvořil člověka jako muže a ženu. V helénistickém židovství slova „tvrdost srdce“, která zde Ježíš užívá, znamenají odpor proti Božímu vedení. Podle Starého zákona je tvrdé srdce hlavní příčinou neposlušnosti Izraele. Např. v žalmu 95. se říká: „Uslyšíte-li dnes jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce jako při sváru v Meribě, jako v den pokušení na poušti v Masse, kde mě vaši otcové pokoušeli, kde mě chtěli zkoušet, i když viděli mé činy.“ Něco podobného nacházíme v Páté knize Moj-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212872
Rozvod
101
žíšově: „Ať není mezi vámi muž ani žena, čeleď ani kmen, jejichž srdce by se dnes odvrátilo od Hospodina, našeho Boha, takže by šli sloužit bohům těch pronárodů. Ať není mezi vámi kořen plodící jed a pelyněk.“ (Dt 29,17) A ještě silněji to říká prorok Ezechiel: „Izraelský dům tě však nebude chtít poslechnout, poněvadž nejsou ochotni poslechnout mne; celý izraelský dům má tvrdé čelo a zatvrzelé srdce.“ (Ez 3,7) Všechny tyto texty ukazují na stálý problém starověkého Izraele, který nechtěl poslouchat Hospodina. To je míněno tím, že celý izraelský dům má tvrdé čelo a zatvrzené srdce. Právě na to navazuje Ježíš. Problémem jeho současníků bylo, že si nechtěli nechat Hospodina vstoupit do života. Jaká je původní idea svazku muže a ženy? Jak to bylo „na po čátku“? Na počátku stvoření to bylo takto: „Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.“ (Gn 1,27) A: „Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.“ (Gn 2,24) Ježíš se snaží farizeje přivést k tomu, co je podstatou vztahu mezi mužem a ženou. Oni to však nechápou. Jejich myšlení je nastaveno jinak, proto se ho ptají na to, co je ve vztahu mezi mužem a ženou dovoleno, tedy co není zakázáno. Ježíš je chce ve své argumentaci vést dál, k podstatě toho, co manželství znamená, co je jeho možností a co je jeho ideálem. Teprve plnost vztahu mezi mužem a ženou je totiž Božím obrazem, obrazem toho, co Bůh s člověkem zamýšlí. Když bychom se např. ptali na to, co to je „být jedno tělo“, došli bychom k naprostému nesobectví. V katolickém svatebním obřadu říká muž ženě a žena muži: „Já, XY, se odevzdávám tobě, XZ, a přijímám tě za manželku/manžela.“ Přestože já sám v manželství nežiju, dovedu si představit, že každý, kdo v tomto svazku žije, velmi dobře ví, co to je být se svojí ženou či se svým mužem jedno tělo. A taky ví, kdy tento dar „být jedno tělo“ se svou ženou či žena s mužem porušuje, případně kdy jej neuskutečňuje. Myslím, že důvodem je vždycky sobectví jednoho z partnerů (nebo obou). Při rozhovorech s manželi (třeba při zpovědi), když s nimi řeším jejich manželské problémy, mě vždycky udivuje, jak ti lidé nevnímají, že za jejich problémem je právě jejich sobectví. No a vyvrcholením tohoto sobectví je zdůvodnit si Mojžíšem, že mohu
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212872
102
Rozvod
manželku propustit. Ježíš se naopak dívá na manželství pozitivně. Když se každoročně účastním tzv. manželských setkání, což jsou jakási týdenní duchovní cvičení pro obnovu manželského vztahu, vždy si uvědomuji, jak krásná je instituce manželství. Proto člověk má dělat všechno, aby byl s tím druhým jedno tělo. Jak vůbec manželství vzniká? Spojuje ony dva konkrétní lidi opravdu Bůh? Domnívám se, že ano. Jenomže to, jak Bůh vstupuje do života lidí, je pro mě mysterium. Proto nevím ani to, zda manželství vzniká tak, že dva lidi k sobě svede Bůh. Někdo to tak cítí a já se před takovým cítěním skláním a věřím, že to u takových lidí tak je. A když to někdo takto necítí, pak si říkám, že to tak možná není. I v tomto případě se ovšem noříme do mysteria, což je dobré si uvědomovat. Učedníci nejsou moc spokojeni s tím, co od Ježíše slyší, a tak se ho ptají ještě jednou v soukromí. Ježíš však své výroky spíš přitvrdí a říká: „Kdo propustí svou manželku a vezme si jinou, dopouští se vůči ní cizoložství. A jestliže manželka propustí svého muže a vezme si jiného, dopouští se cizoložství.“ Pokud bychom tato slova vzali vážně, žijí všichni rozvedení, kteří vstoupili do dalšího manželství, v ci zoložství. Co si však mají počít lidé, kterým se manželství v dů sledku různých životních okolností rozpadlo a oni začali znovu? Já znám takových lidí hodně. Patří k nim i můj tatínek, protože já sám jsem se narodil až v jeho druhém manželství. Osobně mám s takovými lidmi hluboký soucit a jsem přesvědčen, že láska smaže všechny hříchy. Rozpad žádného manželství není jednoduchou záležitostí. Ale jsem přesvědčen, že Pán Bůh je nad tím vším. Proto určitě nejsou lidé, kteří před Bohem vstupují do druhého manželství, automaticky nějak lehkovážní. Vždycky je to veliký zápas: zápas o vztah k Bohu i o to, jak to v životě s Pánem Bohem vlastně je. Je to jistě velká věc, dokáže-li se někdo dobrat takové svobody, aby žil své druhé manželství v pokoji se svou minulostí.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212872