„Mluvil jsem o tom před časem s Kapelanem, je přece původně z městské pátračky. Bývá to tak, že toho, kdo je ve spojení s dívkami – většinou pasáka – zkontaktuje jeden z mužů a přednese mu své zvláštní požadavky. Pak se na tu příležitost zarezervují vhodné dívky. Mohou to být například děti, dospívající dívky, dospívající chlapci, skupinový sex, sadomasochismus, nebo – jako v tomto případě – znásilnění. A to se nejčastěji děje s ostatními podobně smýšlejícími. Na běžnou prostituci není potřeba žádnou zvláštní síť, ale tady jde o muže se speciálními preferencemi.“ „Znásilnění prostitutek,“ řekl Sjöberg ostře. „To je podivný jev.“ „To ano. Dívky si myslí, že jde o běžnou práci, ale když se tam dostaví, jsou znásilněny. Dostanou své peníze, ale jsou vystaveny všemu možnému proti své vůli. Násilí, penetraci více muži najednou – věcem, se kterými nepočítaly. Mohou být zdrogovány. A stává se jen velmi zřídka, že by se takové případy dostaly na policii, protože dívky provozují už od počátku podezřelou živnost. Myslí si, že udání od prostitutky by policie nebrala vážně, a v tom mají částečně pravdu. Navíc dostanou dobře zaplaceno, což možná do jisté míry kompenzuje bolest, i když by to nechtěly dobrovolně zažít znovu.“ „Hm,“ řekl Sjöberg. „Žijeme to v podivném světě. Jak v té síti se sebou komunikují?“ „Občas kódovanými emaily, ale většinou telefonními hovory a esemeskami. Nejbezpečnější jsou esemesky, a pokud se člověk věnuje takovým podezřelým činnostem, měl by mít nevystopovatelnou předplacenou kartu. To tomu chlápkovi Larsu Karlssonovi uniklo, tomu komunálnímu radnímu, o kterém jsem ti říkal. Jak byl obviněn z pohlavního styku s nezletilou.“ „A on je v seznamu kontaktů?“ „Ano,“ odpověděl Hamád. „Jak to s ním dopadlo?“ chtěl vědět Sjöberg. „Byl odsouzen?“ „To jsem nezjistil. Prověřím to.“
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212865
„Gideonovo číslo ale přece není nevystopovatelné?“ poznamenal Sjöberg. „Ne, to zjevně není,“ musel Hamád přiznat. „On ale asi taky nebude nejbystřejší. Studoval deset let v Uppsale, a přesto se mu nepodařilo získat žádný titul. A ani se nezdá, že by se s těmi dívkami, které k němu chodí, nějak zvlášť tajil.“ „Možná má známé na chodbách mocných,“ mručel Sjöberg. „Přesně tak,“ souhlasil Hamád a namířil ukazováček šikmo vzhůru. Pokud by člověk sledoval fiktivní linii stropem a ještě dalšími stropy a podlahami, pak by skončil v nejvyšším patře policejní stanice. A právě tam sídlilo vedení. Například zástupce policejního ředitele Gunnar Malmberg. Veronik a ležela na nemocničním lůžku na zádech, se
zavřenýma očima. Dělala, že spí, nebo alespoň že odpočívá. Okno bylo pootevřené a záclona lehce povívala ve větru. Z dálky slyšela už počtvrté za odpoledne povykující mládež, hudbu a dunivé basy. Nejsilněji bylo slyšet dívčí hlasy, jako by chtěly svou radost vykřičet, a jejich křik se jí zařezával do uší jako nůž. Necítila však žádnou touhu být tam na korbách s nimi. Náklaďák naložený rozjásanými maturanty už pro Veroniku nikdy nebude stejný. Už od školky se těšila na den, kdy ona sama stane mezi nimi a se studentskou čapkou bude zpívat a stříkat po lidech pivo. Maminka ji svou matematikou vyvedla z iluzí. „Ještě zbývá patnáct let, než přijde tvoje chvíle, holčičko,“ řekla tehdy, a Veronika se stěží dokázala udržet. Teď už čtrnáct let z té nekonečné doby uběhlo; čtrnáct ztracených let čekání a touhy. Ona totiž maturovat nehodlá, ne tím způsobem. Jestli bude mít sílu, jestli se někdy postaví na nohy, bude studovat s dobrými výsledky. Bude klidná a soustředěná – na pohled nedotčená – a bude zdrženlivá. Ukáže drápky, pokud půjde o studia, ale společensky se bude držet v pozadí. Nemusí patřit k populárním, nemusí se pohy102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212865
bovat mezi těmi, které je nejvíc vidět a slyšet. Fungovalo by naprosto skvěle proměnit se v šedou myšku, která se krade podél zdi, jen aby se dostala z jedné učebny do druhé. A to bylo osvobozující pomyšlení. Nemuset se namáhat s oblečením a vzhledem, stylem a postoji. Prostě jen být. Dopřát sama sobě být jen tím, čím je, bez nánosu a pozlátek. Nemuset nic předstírat před kluky ani kamarádkami. To by se líbilo matce. Odjakživa si přála dceru z osmnáctého století, která by trávila volný čas doma v záři lampy skloněna nad knihami nebo na židli v obýváku s ručními pracemi. Nenalíčená dívka v decentních šatech, která vyšívá a hraje klasické kusy na klavír. Nikdy se jí Veroničini kamarádi nelíbili, jako by nebyla ráda, že vůbec nějaké kamarády má. Byli jako virus, vetřelci, kteří se nepozorovaně uhnízdili v rodinné idyle a jejichž škodlivé následky se ukázaly teprve dodatečně. Základní hodnoty se rozcupovaly na kusy, jako že sladkosti se jedí pouze v sobotu. Virus, který po čase zmutuje, aby napadl ještě důležitější principy: zásady oblékání, postoj k líčení a kletbám, alkoholu a chlapcům a době, kdy přijít domů. Veronika se vzbouřila; tichou vzpourou, která byla tak citlivě provedena, že si jí nikdo téměř ani nevšiml. Takřka nenapadnutelné chování doma, otevřená mysl všude jinde. Zvážit a utvořit si vlastní názor, přidat se, nebo nechat být. Ani příliš, ani málo. Až doteď. Kdy se přidala, když měla nechat být. Matka měla celou dobu pravdu. Veškerá její snažení, veškerá její napomenutí a péče vyústily v tohle. Veronika jako bezvládný balík na nemocničním lůžku, se stopami po škrcení a poraněními v podbřišku. Děvka. Matčiny nejhorší obavy se naplnily, její dcera byla opilá a svolná, a byla hned po zásluze potrestána. Pokud existuje nějaký Bůh, musí stát na matčině straně. Alkohol je prokazatelně záhuba, která otupuje úsudek, a jako žena má vědět, kde je její místo, a vést v patrnosti mužské slabosti. Ne se opít, nabízet se a být pro muže pokušením.
103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212865