duje lidská přirozenost v našich vzájemných vztazích a v mravní atmosféře našeho společného života. A konečně snad mohu říci, že jsme ještě v temnotě, pokud jde o úlohu, kterou mají normálně mít v časných a politických věcech zákony týkající se přímo duchovního života, jako je zákon vzájemného odpouštění. 10. Zanechme nyní těchto poznámek o pokroku našeho detailního poznání jednotlivých požadavků přirozeného zákona. Nyní půjde o určité prvotní, velmi obecné a nerozlišené poznání základních principů přirozeného zákona. Zde musíme za pomoci etnologie vypracovat pojem toho, co označím jako základní dynamická schémata přirozeného zákona, jejichž význam zůstává velmi neurčitý. Jsou to pouze obecné rámce či orientační nástiny, vyplývající z toho, čeho je v těchto prvotních, „primitivních“ stadiích schopno poznání pomocí náklonnosti. Můžeme například myslet na tak obecné a nediferencované principy, jako jsou tyto: vzít život člověku je závažnější než vzít život nějakému zvířeti; rodinná skupina se musí připodobnit pevnému strukturnímu typu; sexuální vztahy se musí podřídit určitým daným mezím; jsme povinni se obracet ke skutečnosti Neviditelného; jsme povinni společně dodržovat určitá pravidla a zákazy. Myslím, že těchto pět obecných pravidel odpovídá základním náklonnostem, o nichž mluví svatý Tomáš ve svém pojednání o přirozeném zákoně.21 A dodám, že tato pravidla jsou součástí poznání „V člověku je především sklon k dobru podle přirozenosti, kterou má společnou se všemi substancemi, pokud si každá substance žádá zachovat vlastní bytí podle své přirozenosti. A podle tohoto sklonu patří k přirozenému zákonu to, čím se zachovává život člověka a čím se brání opaku. Za druhé je v člověku sklon k tomu, co mu náleží
21
99
maritain_kor7.indd 99
23.5.2014 14:08:07 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212774
mnohem obecnějšího – všude a v každé době –, než by se na první pohled zdálo. V pravidlech, obyčejích, jednotlivých formulacích, v nichž lidský rozum u všech národů země vyjádřil tyto nejhlubší aspekty přirozeného zákona, jistě existuje obrovský podíl relativity a proměnlivosti. Ale když o těchto dynamických schématech uvažujeme v celé jejich obecnosti, vidíme, že jsou uznávána tak či onak všude. A nyní bych chtěl jako dodatek k těmto úvahám o pokroku mravního vědomí zdůraznit fakt, že morální filosofie předpokládá mravní zkušenost. Morální filosofie se stejně jako každé filosofické poznání buduje pomocí pojmů a soudů. Předpokládá rozvinuté rozumové poznání. Obsahuje odůvodnění mravních hodnot, tj. na základě důkazů určuje, co je ve shodě s rozumem, a vlastní cíle lidské přirozenosti a lidské společnosti. Ale je to určité poznání „dodatečné“. Morální filosof kriticky zkoumá, osvětluje, třídí, odůvodňuje, reinterpretuje, formuluje systematičtěji nebo zřetelněji přirozenou mravnost lidstva, chci říci mravní normy a pravidla, které spontánně poznává lidský rozum v tom či onom věku kultury. Takže je spíše vzácné, když morální filosof předstihne svou dobu. Jinými slovy, morální filosofie je poznání reflexivní a tím se odlišuje od metafyziky. Metafyzika není poznání reflexivní – není to reflexe obecného rozumu. Stanoví své vlastní pravdy speciálněji podle přirozenosti, kterou má společnou s ostatními živočichy. A podle toho patří k přirozenému zákonu ‚to, co přirozenost naučila všechny živočichy‘, jako je spojení muže a ženy, výchova dětí apod. Za třetí je v člověku sklon k dobru podle přirozenosti jeho rozumu, jež je mu vlastní. Tak má člověk přirozený sklon k tomu, aby poznával pravdu o Bohu a aby žil ve společnosti.“ ST I–II, q. 94, a. 2.
100
maritain_kor7.indd 100
23.5.2014 14:08:07 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212774
a nikdo nemůže soudit metafyzika, leda ve jménu vyšší moudrosti. Ale každý ctnostný člověk, i když vůbec nezná filosofii, může soudit morálního filosofa, jestliže tento filosof učí chybným pravidlům jednání. Vidím v tom známku toho, že morální filosofie je poznání reflexivní. A proto – i když se může stát, že mravní filosof má širší rozhled než obecný lid jeho doby a vidí věci, které druzí nevidí – teoretická reflexe nemůže, obecně vzato, nahradit v morálních věcech pomalý postup obecného poznání, vědomí a zkušenosti v lidstvu. A to znamená nejen pokrok v rozumovém poznání, ale především pokrok v našem žitém poznání našich základních náklonností – posun, který může být podmíněn společenskými změnami. Takto morální filosofové a obecné vědomí po mnoho staletí ukazovali povinnosti, které člověku předpisuje přirozený zákon. Ale člověk má také práva, která byla zajisté implicitně uznávána, zvláště křesťanskými mysliteli. Ale zdá se, že bylo nutno čekat až do 18. století a na změny, k nimž tehdy došlo v lidských dějinách, aby se v nás uvolnily základní náklonnosti, na nichž závisí explicitní vědomí těchto práv – byla to událost, jejíž vliv se projevil jak v obecném poznání lidstva, tak v rozumovém uvažování, jež je vlastní morální a sociální filosofii.
VII. Zákon přechodu od civilizací „sakrálních“ k civilizacím „profánním“ neboli „laickým“ 11. Rozlišení mezi civilizací „sakrální“ a civilizací „profánní“ má obecný dosah. Ale na základě rozlišení věcí, které patří císaři, a věcí, které patří Bohu, nabylo toto rozlišení plného dějinného
101
maritain_kor7.indd 101
23.5.2014 14:08:07 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212774