Suttner s ním pobývala na různých místech Evropy. Pod dojmem válečného utrpení, jehož byla na svých cestách svědkem, začala v Rakousku v roce 1892 vydávat pacifistický časopis Die Waffen Nieder!. Stejný název měla i její, ve své době proslulá a hojně překládaná kniha z roku 1889 (česky Odzbrojte!, 1896). Jedná se o fiktivní memoáry energické a emancipované ženy, jejichž vypravěčka na základě dojmů z prusko-rakouské války v roce 1866, z války prusko-francouzské o čtyři roky později a z hrůz pařížské Komuny dospěla k názoru, že války nepředstavují nutnou součást dějin, jak se dosud tvrdilo, ale že jsou naopak pozůstatkem překonaných barbarských dob, který je nutno definitivně vymýtit. Její vášnivý protiválečný pamflet zaznamenal ohlas v celé Evropě a učinil z Berthy von Suttner jednu z nejznámějších představitelek pacifistického hnutí, přezdívanou „apoštolka míru”. Její zásluhou Alfred Nobel (u něhož nějakou dobu působila jako tajemnice) založil nadaci, z jejíhož výtěžku měla být každý rok udělována Nobelova cena míru; v roce 1905 se Suttnerová stala jednou z jejích prvních nositelek. Další její prózy, jako „román budoucnosti” Der Menschheit Hochgedanken (1911, Vzlety lidstva, česky 1914) varující před nebezpečím války ve Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212772
vzduchu, zůstaly poněkud ve stínu jejího hlavního díla. Suttnerová zemřela ve Vídni v létě 1914, několik dnů před sarajevským atentátem, takže se naštěstí nedožila toho, aby viděla, jak téměř celý svět ideály, za které po celý život bojovala, pošlapává. Další literatura: David Jakob Julius: Smrt na cestě ( Praha 1911) Ebner-Eschenbach Marie von: Krambambuli (Praha 1958) Ebner-Eschenbach Marie von: Na zámku a ve vsi (Praha 1903) Ebner-Eschenbach Marie von: Nevěrec? (Praha 1908) Ebner-Eschenbach Marie von: Štědrý večer slečny Zuzanky a jiné povídky (Praha 1978) Ebner-Eschenbach Marie von: Trnitou cestou lásky (Praha 1919) Ebner-Eschenbach Marie von: Tři novely (Praha 1908) Marie von Ebner-Eschenbach. Život a dílo (sborník, Brno 1999) Saar Ferdinand von: Heřman a Dorotka (Blansko 2001) Saar Ferdinand von: Pan Fridolín a jeho štěstí (Boskovice 1998) Saar Ferdinand von: Rekviem lásky (Praha 1972) Saar Ferdinand von: Smutné lásky (Praha 1986)
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212772
NOVOROMANTICI Nikde jinde než v Bruggách nad Vltavou nebyl tak nasnadě únik z pochybné skutečnosti do umělých rájů; nikde jinde nebylo tolik podnětů přežívající historie k výpravám do dálek místa a času; nikde jinde nebylo nahromaděno tolik mučivé atmosférické úzkosti, jež ponoukala zapřít den, zapříst se v sen; nikde jinde nebylo tolik pobídek pro hašiš artificiálního prožitku jako na této houpavé, vratké a záludné půdě, v níž se německý člověk propadal, nedosahuje kořenů a stále pronásledován tajemnými hlasy. Všechny konstanty novoromantiky: únik z času a prostoru, experiment, soustava klamavých zrcadel, hypnotická a halucinační deformace skutečnosti, umělé ovzduší skleníku a pařeniště, pudovost, mátožnost, obsese, záměna snu s realitou a splývání obou, nezávazná hra, privátnost a výlučnost prožitku, popření lidské soudržnosti i společenské funkce – to vše je v nejbohatším odstínění v pražské novoromantice od ztajeného náznaku do vybičovaného výkřiku, od projevů, jež se váhavě odpoutávají od neoklasicismu, až do těch, jimiž novoromantika plnými plachtami vplouvá do expresionismu.[40]
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212772