kapitola 10
/ L i ly
Celý druhý ročník na škole, který byl zároveň Erikův poslední, jsem skoro každou čtvrteční, páteční a sobotní noc trávila v zámečku Manor, v Erikově pokoji v prvním patře. To období jsem tehdy považovala za nejšťastnější ve svém životě. Ovšem zpětně jsem si uvědomila, a nejen kvůli tomu, co se přihodilo později, že to bylo zároveň období nejistoty a úzkosti. Erika Washburna jsem milovala a on tvrdil, že mě taky miluje. Já mu to i věřila, ale zrovna tak mi bylo jasné, že jsme mladí, Eric školu brzy dokončí a pak chce odjet do New Yorku a najít si práci někde ve finančnictví. Já jsem naopak měla v plánu strávit nadcházející školní rok v Londýně a na Fauncově institutu umění studovat konzervování uměleckých děl. Přestože jsme s Erikem o naší budoucnosti mluvili, věděla jsem, že až skončí školu, všechno bude jinak. Ten rok jsem žila dva oddělené, ale vzájemně slučitelné životy. Od neděle do čtvrtka jsem načítala materiály do školy a vypracovávala úkoly. Tři Winony, moje spolubydlící, si pouštěly hlasitou hudbu a kouřily jednu za druhou, ale jinak byly překvapivě klidné a celkem laskavé. Zjistila jsem, že si dobře rozumím s Winonou-Mořskou pannou, která stejně jako já neustále něco četla a vyrostla na knížkách s Nancy Drewovou. Ve čtvrtek jsem vždycky zašla do Svatého Dunstana na každotýdenní párty. S sebou jsem si rovnou brala největší kabelku a do ní si předem sbalila věci na převlečení a nějaké kosmetické potřeby, protože jsem tam vždycky zůstávala přes 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212771
noc a někdy i na celý víkend. Od pátečního rána do nedělního večera jsme s Erikem jen málokdy nebyli spolu, to když jsme zrovna měli školu nebo Eric hrál racquetballový turnaj, ultimate frisbee nebo nějakou jinou hru, v níž musel mermomocí vyhrát. Chodili jsme na filmy do sálu univerzitního kampusu a taky jsme pravidelně vyráželi do New Chesteru na italské jídlo, nebo jsme občas zašli na večírek, který pro změnu pořádal někdo jiný než spolek Svatého Dunstana nebo některý z jeho členů, ale to bylo jen párkrát. Vklouzli jsme do pohodlného vztahu plného předvídatelné rutiny, každodenních interních vtípků a podle mě taky nanejvýš vyhovujícího sexu. Říkali jsme si Washburn a Kintnerová. Drama zklamání a nevěry se nás díkybohu nikdy netýkalo. Z toho, jak se náš vztah vyvinul, jsem měla radost, ale nechávala jsem si to pro sebe a jenom Erikovi jsem se svěřila, jak silné jsem si k němu vytvořila pouto. Eric to cítil stejně a občas jsme společně probírali, co s námi bude dál, až dokončíme Mather. Erikova bývalka chodila taky do posledního ročníku a čtvrtečních večírků se pořád pravidelně účastnila. Byla teď s Matthewem Fordem, a protože jsme tím pádem obě měly za partnery nejdůležitější členy spolku Svatého Dunstana, Faith se na mě ten rok dost nalepila, a občas dokonce vyzvídala o mém vztahu s Erikem, ale na to jsem jí neskočila. Moc jsem ji nemusela, protože jí bylo všude plno, byla dost vyčuraná a ráda se předváděla, ale nevadilo mi s ní chvíli někde pobýt. Kdyby se kolem mě pořád tak nemotala, určitě by ve mně zájem o holku, která dva roky chodila s Erikem, vyústil v posedlost. Ale jelikož jsem se s ní vídala a časem ji i poznala, nijak zvlášť mě už nezajímala. Bylo mi jasné, čím Erika tolik zaujala. Měla kulatý obličej, sexy projev a krátké černé vlasy. Oblečení měla vždycky jak z příručky pro snoby, jen svetříky nosila těsnější a sukýnky zase poněkud kratší. Když s někým mluvila, stála blízko u něj a navázala odzbrojující oční kontakt, ale taky se často smála 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212771
a dělala vtípky na vlastní účet. Když jsme si spolu někam vyrazily, Faith se do mě zavěsila, a když se ocitla za mnou, prsty mi pročísla vlasy. Moji rodiče se ke mně tak láskyplně nikdy nechovali, takže Faithino osahávání mi často lezlo na nervy, ale někdy mě i uklidňovalo. Když se jednou opila, řekla mi, že chce prozkoumat barvu mých očí. Přistoupila blíž a zírala na mě svýma obrovskýma hnědýma očima. „Jsou jako perský koberec,“ pronesla a dýchala mi do tváře. „Šedé, žluté, modré, hnědé a růžové flíčky.“ Eric o Faith skoro nemluvil, ale když jsme takhle jednou leželi v jeho posteli, zeptal se mě, jestli mi nevadí, že se Faith kolem nás pořád tolik motá. „Ani ne,“ odvětila jsem. „Nějak si umanula, že jsme nejlepší kámošky. Všiml sis toho?“ „Ona je nejlepší kámoška s každým. Vlastně, ne, jako bych nic neřekl. Myslím, že tě má vážně ráda a chce se s tebou ka marádit, ale…“ „Pusť to z hlavy. Vím, co mi chceš říct. Ani náhodou nemám v úmyslu se s ní nějak moc kamarádit. Vlastně ani nemáme nic společnýho. Až na tebe.“ „Ne, společnýho nic nemáte. Na to dám jed. Ale není zlá a s Mattem jim to sluší.“ „To celkem jo.“ Souhlasila jsem. A to bylo na téma Faith asi tak všechno. V létě jsem se pak vrátila na Monk’s. Máma měla nového přítele, Michaela Bialika, vousatého profesora lingvistiky z uni verzity, který byl ale překvapivě normální. Bydlel v přestavěné stodole asi kilometr a půl od nás, se synem, geniálním kla víristou Sandym. Michael strašně rád vařil, takže máma u něj trávila dost času a v Monk’s mě nechávala samotnou. Já jsem od pondělí do pátku pracovala každý den čtyři hodiny v kni hovně a ve zbylém čase jsem si četla nebo se poflakovala kolem domu. Byla jsem zamilovaná a spokojená. Dokonce jsem 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212771