převážně puritánští osadníci. Během krvavých válek vyhnali tito bojovní otcové poutníci původní indiánské obyvatele směrem na západ. Nasolené ryby pak v Karibiku vyměňovali za rum, ale především za melasu, kterou si pak pálili sami. Výroba rumu nebyla všude tak rozvinutá, jako na Barbadosu, a tak se cukrovým baronům nabízelo prodávat do Nové Anglie pouze základní materiál pro destilaci. Jejich ostrovy, monokulturně zaměřené pouze na cukrovou třtinu, byly zase životně závislé na dovozu potravin. V roce 1640 v New Yorku zahájila výrobu první destilérka a velmi rychle k ní přibývaly další. Produkce rumu se stala největším průmyslovým odvětvím Nové Anglie a rum byl důležitým vývozním artiklem pro africký otrokářský trh. Na něm byl směňován za otroky a za dodávky dalších pracovníků na karibské plantáže, kteří rychle ztráceli na síle. Církev tento rozvoj podporovala, pronajímala dokonce prostory jako sklady a nejeden muž Boží provozoval vedle duchovního úřadu i vlastní palírnu. Obyvatel Nové Anglie nad patnáct let vypil v průměru sedm sklenic rumu denně. Protože vysokoprocentní alkohol nezamrzal ani v minusových teplotách, sloužil v tuhých zimách rybářům jako životně důležitá tekutá energie na cestě domů do Grand Banks. Rum nesloužil jenom jako platidlo na trhu s otroky, ale sehrál svou chmurnou úlohu také při vysídlování a vyvražďování původních indiánských obyvatel Severní Ameriky. Jeden z otců zakladatelů USA Benjamin Franklin tento fakt shrnul velmi precizně ve své autobiografii: „Chceme-li vyhubit všechny divochy, aby bylo dost půdy pro osadníky, zdá se, že rum by k tomu mohl být osvědčeným prostředkem. Zničil již všechny kmeny, které dříve obývaly pobřeží.“ Indiáni, kteří znali fermentaci, ale vysoce alkoholické destiláty nikoli, rychle propadali závislosti. Jakmile se jim před očima zamávalo rumem, bez odporu podepisovali smlouvy o klidu zbraní i o postoupení území. RUM A NEZÁVISLOST
V Nové Anglii vyrostl New York a Boston, důležitá obchodní centra. Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212770
Již v roce 1651 se Velká Británie pokusila prostřednictvím Navigation Acts americkým koloniím ztížit, ne-li přímo znemožnit obchodování s Francií, Nizozemskem a dalšími evropskými státy. Rum byl skutečně velmi silný, dvakrát silnější než koňak nebo brandy. Výrobci těchto nápojů v evropských domovinách zahájili proti tomuto novému alkoholu z kolonií tažení a v roce 1713 docílili zákazu dovozu rumu a melasy. A tak i francouzské kolonie v Karibiku začaly svou melasu distribuovat do Nové Anglie. Ceny klesly, a tak mohli snaživí kolonisté z Nového světa poprvé svůj rum nabídnout na trzích s otroky levněji a vyfouknout tak vytoužené pracovní síly britským konkurentům. Anglie v reakci na to vydala v roce 1733 takzvaný Molasses Act. Rum a melasa vyrobené mimo území impéria byly vysoce zdaněny. To mělo obchod mezi Novým světem a francouzskými koloniemi potlačit. Obyvatelé Nové Anglie protestovali, ale britští cukrobaroni si svůj vliv ve sněmovně pojistili. Tvrdá legislativa měla za následek v první řadě nárůst pašeráctví a podvodů. Z milionu galonů melasy importované na Rhode Island jich bylo zdaněno pouze 50 tisíc a v roce 1770 bylo na Saint Croix ilegálně dovezeno 539 tisíc galonů. Nová Anglie nadále do své původní vlasti oficiálně dodávala již pouze kožešiny, průmyslově se osamostatnila a vytvořila si vlastní obchodní síť. Rum jí dodal potřebnou likviditu. Bylo to tedy především omezení obchodu s rumem, co v severoamerických koloniích přiživovalo rostoucí averzi vůči britské domovině. V roce 1755 vše vyvrcholilo americkou válkou o nezávislost. Druhý americký prezident Adam Smith ve svém deníku poznamenal: „Nevím, proč bychom se měli červenat, když přiznáme, že melasa byla zásadním faktorem pro americkou nezávislost.“ Statkáři a majitelé plantáží v Massachusetts, Pensylvánii a New Yorku pili rádi importované nápoje: koňak, brandy, sherry a madeiru, rovněž víno a šampaňské. Běžným všedním nápojem byl však rum. V roce 1763 existovalo ne méně než 159 palíren, z nichž 30 jich mělo sídlo v Bostonu, a rumová produkce se stala rozhodujícím Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212770
hospodářským faktorem. Než se stal vrchním velitelem a později prvním prezidentem USA, býval koloniálním velkostatkářem i George Washington. Panství i s pozemky ve Virginii zdědil po svém nevlastním bratrovi, který sloužil pod admirálem Vernonem u britského námořnictva, a z úcty ke zbožňovanému veliteli usedlost pojmenoval Mount Vernon. Washington začal pěstovat tabák, sklizeň prodával na objednávku přes londýnské obchodní domy a pro sebe u nich pořizoval zboží nezbytné k udržování odpovídající životní úrovně dle anglického aristokratického vzoru. Na jeho objednávkových listech figurovaly i skleničky, šálky či karafy za obrovské ceny. S rumem se seznámil již v roce 1751, když bratra doprovázel na cestě na Barbados. Tam úspěšně přestál nákazu neštovicemi a vypěstoval si nejen doživotní imunitu, ale také náklonnost k zlatému rumu. Během shromáždění ve Williamsburgu v předvečer voleb do kontinentálního kongresu pozval Washington své potenciální voliče na pivo, víno, PUNČ, cider a 26 galonů barbadoského rumu. Obratem putoval za Virginii do kongresu a byl zvolen vrchním velitelem armády, složené z pestré škály milicí, která měla ve válce o nezávislost konečně porazit anglická vojska. Washington se po celou válku snažil zlepšit špatné zásobování svých mužů výzbrojí, potravinami i medicínskými zásobami. Preventivní očkování proti neštovicím přitom považoval za stejně důležité jako alkoholové příděly, které měly prospívat jak morálce, tak tělesnému stavu. Na svou usedlost pořídil několik destilačních přístrojů, na nichž přeměňoval vlastní suroviny na whisky a melasu na rum. Pozoruhodným množstvím této produkce demonstroval George Washington svou osobní nezávislost na anglické domovině. Jak to vypadá, když se něčeho sejde příliš mnoho a příliš rychle, a přidá se řada nepříznivých okolností, které se dají jen stěží vysvětlit, nám demonstruje takzvaná bostonská melasová tragédie z 15. ledna 1919. Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212770