ŠIMON PÁ NEK – A BY DOBRO NE ŠKODILO
Jednou z odpovědí je starat se i o podmínky v mimoevropských táborech. Jde o primitivní věci: Zda je bezpečno za mojí buňkou či stanem. Zda fungují toalety. Zda se dá nakoupit a nějak smysluplně trávit čas. Zda děti mohou chodit do školy. Kde si zahrát fotbal. Migrace není samozřejmě něco, co se dá zapnout či vypnout. Ale dá se ovlivňovat. A právě nezapomínejme i na tyto věci, aby se motivace lidí opouštět utečenecké tábory zbytečně nezvyšovala. Takže jaký je ten koktejl opatření, aby se vlna zmírnila? Bojovat proti pašerákům lidí. Starat se o tábory a rozvojovou pomoc. Podporovat státy a jejich policii ve státech, odkud tito lidé proudí. Což jde samozřejmě jen tam, kde je partner, tedy ne například v rozvrácené Libyi. Jde o mozaiku řady věcí, které migraci nezastaví. Ale ti lidé třeba začnou zvažovat, zda ještě rok nepočkat v táboře. Zda nezkusit štěstí i v nějaké okolní arabské zemi. Pojďme úplně do středu mozaiky. A tam jsou ohniska utečeneckých vln. Začnu tím, o čem moc nevím, což je subsaharská Afrika. Ano, pracujeme v jižním Súdánu, ale Súdánci zde nejsou. Pracujeme ve východním Kongu, Etiopii, Angole, ale většina lidí přichází z pásu Mali, Nigérie, Eritreji… A proč se například v Eritreji najednou vzedmula taková uprchlická vlna? Vždyť tam nikdo asi nepamatuje osvícenou demokratickou vládu… Nyní je to ale diktatura. Cenzura. Neuvěřitelně špatné místo pro život, kde elita z chudé země vysává prostředky pro své politické a ozbrojené složky. Pokud bych to měl k něčemu přirovnat, tak snad k Barmě za vlády vojenské junty.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212725
P ol i t ic i a m é di a z k l a m a l i
Ale ta uprchlická vlna trvá. Vzpomínám na vítězný snímek World Press Phota za rok 2013, kde afričtí migranti na pobřeží města Džibuti chytají levnější signál ze sousedního Somálska. A tehdy jsme de facto v Evropě žádné uprchlíky neřešili… Jenže nyní se sečetla spousta migračních vln dohromady. A jeden proud lidí ze subsaharské Afriky je dlouhodobý. To jsou konflikty často na úrovni vesnic, které ani nevidíme. Dohromady to však vytváří nekonečnou migrační vlnu. Zmínil jste, že lidi z Afriky vyhání i klimatická změna. Jsme schopni tento problém po letech marných vyjednávání o klimatických závazcích pochopit? Vždyť na nás klimatická změna nijak nedopadá. Ale dopadá. Povodně a sucha posledních deseti patnácti let v Česku jsou podle odborníků součástí rozkolísanosti klimatu. I my jednou budeme muset situaci řešit. Ale je to samozřejmě zatím ničím proti životním podmínkám v extrémně suchých místech planety, kde jsou lidé závislí na jedné dvou dešťových sezónách. Když nepřijdou, tak prostě není úroda a není co jíst. Ale budeme brát tyto uprchlíky jako někoho, koho by měla Evropa z humanitárních důvodů přijmout? Nebudou to pro nás jen ekonomičtí běženci, před kterými zavřeme dveře? Bojím se, že zatím jejich situaci v Africe nechápeme. Opět musím odkázat na média. Neinformují o tom, neptají se, nejdou se do těch zemí podívat, co se tam děje. Jen často přebírají klišé a mluví o samotné cestě uprchlíků, případně jakou hrozbu pro nás představují. Nepodávají zprávy o tom, co tyto lidi trápí doma. Nicméně některé vlády a mezinárodní organizace jako OSN si problém samozřejmě uvědomují. A prostředky na klimatickou adaptaci se
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212725
ŠIMON PÁ NEK – A BY DOBRO NE ŠKODILO
v rámci rozvojové pomoci navyšují. Jde o celou řadu projektů, které mají pomoci: používat jiné způsoby zavlažování, jiné typy plodin. To je ovšem běh na dlouhou trať. Pochybuji, že se takové programy projeví za rok a zastaví migraci. V žádném případě. Podpora v rámci rozvojové pomoci se může projevit za pět sedm let, ale také za deset či patnáct let. Je však důležité hledět dopředu, zabývat se příčinami migrace. A pak si možná třeba přiznáme, že konkrétně česká rozvojová pomoc je, co se objemu týče, na velmi nízké úrovni. Dalším ohniskem je Afghánistán. Z této země se už v Česku na rozdíl od lidí ze subsaharské Afriky občas někdo objeví. Afghánistán se v nejbližších letech ještě určitě promění. Dojde k jakémusi novému rozdělení moci mezi hnutím Tálibán a vládou, která se etablovala po pádu Tálibánu v roce 2001. Ještě nevíme, nakolik bude tento proces postupný a nenásilný. Že se v některých částech země bude bojovat, to je jasné. Ovšem je velký rozdíl, zda se bude bojovat na deseti procentech země, nebo na třetině území. Pokud na třetině, podnítí to už tak zjevnou migrační vlnu. Afghánci se vydají do Pákistánu a určitě do Ameriky, kde žije velká afghánská komunita. A do Evropy? Čísla neznám. Ale ještě před několika lety to bylo minimum lidí z vyšších tříd. Nyní se zvedají i obyčejní lidé a míří směr Evropa. Například spolupracovali s místní policií a nyní se bojí Tálibánu, a tak utíkají. Předtím se lidé většinou do Evropy přistěhovali s úmyslem se usadit a uspět zde. Teprve nyní jsou to uprchlíci, kteří se bojí o život a mohou pomýšlet na azyl.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212725