jste za uplynul˘ rok vykonal a jak se vám dafiilo, zatímco jiní dobfií rytífii umírali pro ãest Její Eminence?“ Murthas otevfiel ústa, ale Nimbus byl rychlej‰í. Otoãil se k dámû a pokraãoval: „Má paní, uji‰Èuji vás, Ïe vás nemusí uráÏet chování sira Hadriana. Není divu, Ïe si vás nev‰iml. Stejnû jako my v‰ichni totiÏ ví, Ïe Ïádná poãestná dáma by nikdy jako první neoslovila cizího muÏe jako lehká Ïena, jeÏ se pokou‰í prodávat na ulici.“ V‰ichni tfii teì na tutora nûmû zírali. „JestliÏe stále hledáte své místo, sire Hadriane, je to tudy,“ pravil Nimbus a táhl ho pryã. „Je‰tû jednou vám v‰em pfieji pfiekrásnou Zimní slavnost!“ Nimbus ho zavedl k Ïidli u konce stolu, která byla dosud prázdná. „Uf,“ vyhrkl Hadrian obdivnû. „Právû jsi ty muÏe nazval zbabûlci a princeznu kurvou.“ „Ano,“ pfiisvûdãil dvofian, „ale udûlal jsem to velmi zdvofiile.“ Mrkl na nûj. „Odteì se snaÏte vyh˘bat potíÏím. Seìte a usmívejte se. Musím jít.“ Vplynul do davu a cestou zdravil lidi máváním. A Hadrian se uÏ zase cítil, jako by se pohyboval v mofii vajec. Ohlédl se a spatfiil princeznu s Murthasem, jak ukazují jeho smûrem a smûjí se. Nedaleko stáli dva muÏi a pozorovali ho. Se zaloÏen˘ma rukama se opírali o sloup, ovinut˘ ãerven˘mi stuhami. Nápadné na nich bylo, Ïe jako jediní z hostÛ mûli meãe. Hadrian tu dvojici poznal, protoÏe je vídal ãasto. VÏdy se drÏeli ve stínu, postávali na druhé stranû místnosti nebo hned za dvefimi – jeho osobní hlídaãi. Odvrátil se a opatrnû se usadil. Popotáhl si ‰aty a pokou‰el se vzpomenout si na v‰echno, co ho Nimbus uãil: sedût rovnû, neo‰ívat se, vÏdy se usmívat, nikdy nezaãínat rozhovor, nepou‰tût se do niãeho, co nezná, a vyh˘bat se pohledÛm do oãí, leda by ho nûkdo pfiimûl ke konverzaci. JestliÏe bude nucen pfiedstavit se, mûl se vÏdy radûji uklonit, neÏ si potfiásat rukama. KdyÏ mu podá ruku dáma, mûl by ji jemnû políbit na hfibet. Nimbus mu poradil nûkolik v˘mluv, které by mûl mít pfiipraveny, aby hovorÛm pokud moÏno unikl, a doporuãil mu, aby se vyh˘bal skupinám tfií a více lidí. NejdÛleÏitûj‰í bylo pÛsobit uvolnûnû a nepfiitahovat pozornost. Kdesi vpfiedu hráli minstrelové na loutny, ale pfies davy lidí, ktefií se pfiesouvali jako v neviditelném proudu, na nû nevidûl. Co chvíli se ozval v˘buch neupfiímného smíchu. Doléhaly k nûmu útrÏky jízliv˘ch poznámek. Dámy si v tom vedly mnohem lépe neÏ muÏi. „Ach, drahá, ty ‰aty jsou prostû úÏasné!“ Vysok˘ Ïensk˘ hlas, jenÏ se zvedl nad hukot davu. „Vsadila bych se, Ïe jsou – 114 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212701
také bájeãnû pohodlné, pfii takhle jednoduchém stfiihu. V tûch m˘ch, s tím komplikovan˘m vy‰íváním, se skoro ani nedá sedût.“ „To máte urãitû pravdu,“ odvûtila jiná dáma. „Ale nepohodlí je jen malá obûÈ, kdyÏ va‰e ‰aty tím voln˘m stfiihem tak mistrovsky maskují v‰echny tûlesné nedokonalosti.“ KdyÏ se pokou‰el sledovat ve‰keré v˘pady, finty a kryty konverzaãního ‰ermu, zmocnila se Hadriana bolest hlavy. Kdyby zavfiel oãi, málem by dokázal zaslechnout fiinãení oceli. Potû‰ilo ho, Ïe se princezna Beatrice, princ Rudolf a sir Murthas posadili k jinému stolu. Naproti Hadrianovi si sedl muÏ v prosté mni‰ské kutnû. Vymûnili si jen nûmé pok˘vnutí. Ov‰em Ïidle po obou jeho stranách zÛstávaly prázdné. U hlavního stolu sedûl Ethelred vedle masivního prázdného trÛnu. Zbytek stolu zaplnili králové a královny, na jednom konci Hadrian zahlédl Nimba vedle lady Amilie, která sedûla ti‰e v úÏasn˘ch modr˘ch ‰atech, hlavu lehce sklonûnou. Hudba pfiestala hrát. „Prosím o pozornost!“ zvolal tlust˘ muÏ v jasnû Ïlutém rouchu. Mûl hÛl s mosaznou ‰picí a bu‰il jí o kamennou podlahu. Ten zvuk pronikl hlouãky hostÛ jako zahfimûní a zti‰il bzukot rozhovorÛ. „Zaujmûte prosím svá místa, slavnost zaãíná.“ Teì se síní rozlehlo tahání a skfiípání Ïidlí, jak se avrynská ‰lechta usazovala u stolÛ. Po mnichovû levici se objevil mohutn˘ muÏ s ‰ediv˘m plnovousem. Po jeho pravé ruce nesedûl nikdo jin˘ neÏ sir Breckton v bledûmodrém dubletu. Podoba s Wesleym byla nezamûnitelná. Rytífi vstal a uklonil se statné Ïenû se ‰irok˘m úsmûvem, která si sedla nalevo od Hadriana. Pohled na Genevieve Hargraveovou z Rochelle mu pfii‰el velmi vhod. „Omluvte mû, drah˘ pane,“ spustila, zatímco se s námahou soukala do své Ïidle. „Oãividnû ãekali, Ïe tady bude sedût nûjaká líbezná princezniãka, ne plnû vzrostlá vévodkynû! Vy jste nepochybnû doufal v totéÏ.“ Mrkla na nûj. Hadrian vûdûl, Ïe se od nûj oãekává odpovûì, a rozhodl se pro bezpeãn˘ pfiístup. „Já spí‰ doufal, Ïe se niãím nepoliju. Na nic dal‰ího jsem nemyslel.“ „No tedy, takÏe jste tu poprvé.“ Pohlédla pfies stÛl na rytífie. „Dovolila bych si fiíct, Ïe tu máte konkurenci, sire Brecktone.“ „Proãpak, má paní?“ zeptal se Breckton. „Tenhle muÏ vedle mû jeví ve‰keré známky skromnosti, jeÏ jsou vlastní i vám.“ – 115 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212701
„Potom je mi ctí sedût u téhoÏ stolu, a navíc mám to potû‰ení z pohledu na vás.“ „Dne‰ního veãera lituju v‰echny princezny, neboÈ jsem tu mezi vámi zaruãenû ta nej‰Èastnûj‰í z dam. Jak se jmenujete, dobr˘ muÏi?“ zeptala se Hadriana. Hadrian si uvûdomil, Ïe udûlal chybu. Mûl pfii Genevievinû pfiíchodu vstát jako Breckton. Honem se nemotornû zvedl a pokusil se o úklonu. „Jsem… sir Hadrian,“ fiekl a díval se po zdviÏené ruce. KdyÏ ji dáma skuteãnû zvedla, pfiipadal si hloupû, nicménû ji lehce políbil na hfibet, neÏ se znovu posadil. Oãekával od ostatních smích, ale nezdálo se, Ïe by si nûkdo nûãeho v‰iml. „Jsem Genevieve, vévodkynû z Rochelle.“ „Rád vás poznávám,“ odvûtil Hadrian. „Sira Brecktona jistû znáte?“ „Nikoli osobnû.“ „Je generálem Severní císafiské armády a favorit leto‰ního turnaje.“ „Kdopak ho favorizuje, má lady?“ zeptal se sir Elgar, pfiitáhl si Ïidli a usadil se s elegancí slona. „Vûfiím, Ïe Maribor v leto‰ní soutûÏi bude pfiát mnû a mému talentu.“ „To si jistû mÛÏete myslet, sire Elgare, já v‰ak chovám jisté podezfiení, Ïe va‰e zdatnost ve vychloubání je mnohem lépe vybrou‰ena neÏ va‰e jezdecké umûní – vezmu-li v úvahu ta léta praxe,“ opáãila vévodkynû a mnich se uchechtl. „Nerad bych odporoval dámû,“ promluvil s chladnou váÏností sir Breckton, „ale sir Elgar má zajisté pravdu v tom, Ïe pouze Maribor rozhodne o vítûzi turnaje a Ïe jeho favority nikdo z nás nezná.“ „Nemusíte se mû zastávat,“ zavrãel Elgar. „Nestojím o va‰i shovívavost a nehodlám pfiispívat k va‰í povûsti ctnostného rytífie. MÛÏete nás u‰etfiit tûch sv˘ch mni‰sk˘ch fieãiãek.“ „Nechvátejte tolik s odmítáním shovívavosti a mlãením mnicha,“ promluvil ti‰e muÏ v kutnû naproti Hadrianovi. „Jak jinak byste poznal BoÏí vÛli?“ „PromiÀ, dobr˘ mnichu, nemûl jsem v úmyslu se dotknout tebe, spí‰ jen pokárat tohoto svûtského rádoby kazatele.“ „Kdekoli zazní Mariborovo slovo, naslouchejte mu.“ Na Ïidli vedle vévodkynû se posadil zavalit˘ muÏ s postavou ve tvaru slzy. Políbil ji na tváfi a pozdravil má nejdraωí. Hadrian se s Leopoldem nikdy nesetkal, ale z toho, co mu vykládal Albert, ho okamÏitû poznal. Prázdné místo vedle Elgara zaujal sir Gilbert. Po Hadrianovû pravé ruce bylo volno a on doufal, Ïe to tak zÛstane. KdyÏ byl z boku chránûn vévodkyní, mohl se v tom – 116 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212701