„Nechceš se jít do Roseville něčeho napít?“ řekl mi.
Cacalokowitz nám dal propustky a odešli jsme do Roseville, do
téže restaurace, kam jsme chodívali s Harrym Cookem. Nechtělo se
nám jíst, a tak jsme tam jen seděli a pili. Brzy tam přišla ta španělská dívka, kterou jsme viděli onoho večera s Harrym Cookem, a než jsme se nadáli, sedla si k našemu stolu. Viktor se jí velmi líbil a tohle bylo první, co řekla: „Neznám vás už odněkud?“
Slovo dalo slovo a brzy jí Viktor řekl svoje jméno.
„Máte něco společného s Dominikem?“ zeptala se. „Jsem jeho bratr.“
„Nu a co o něm víte?“
Když uslyšela, že je Dominik na vojně, řekla: „Proboha!“
Vstala, usmála se a pravila: „Tak na sebe dejte pozor. Snad se ně-
kdy uvidíme ve Frisku. Mějte se dobře.“ Pak odešla. „Kdo je to?“ zeptal jsem se.
„Nevím,“ řekl Viktor. „Ale je to asi jedno z bývalých Dominiko-
vých děvčat.“
„Bývalá milenka?“
„Kdepak. Dominik si se svými děvčaty nikdy nic nezačínal. Líbí
se ti?“
„Myslel jsem si, že bych jí tu a tam mohl napsat dopis.“ „Proč?“
„Nevím.“
„Můžeme ji najít, když jí chceš psát.“
Rozmyslel jsem si to a rozhodl se, že bude lépe počkat na někoho
jiného, komu bych psal dopisy, ale byl jsem z celé té věci hrozně nešťastný. Viktor nebyl nešťastný, a to jsem právě nemohl pochopit.
97
1_Saroyan_Dobrodruzstvi_Wesleyho_Jacksona_SAZBA.indd 97
30.10.2015 10:31:11 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212693
Nezdálo se, že by si byl přál trhat z ní šaty, a ani se nezdálo, že by z ní byl nějak nešťastný.
„Není ti takového děvčete líto?“ zeptal jsem se.
„Nic jí nechybí,“ řekl Viktor. „Proč by mi jí mělo být líto?“ „Není ti líto, že žije takový život?“
„Myslím, že by se ani k ničemu jinému nehodila.“ „Nebyla by z ní hezká maminka?“
„Možná,“ řekl Viktor. „Možná že se jednou vdá a bude mít rodinu.“ „Myslíš, že se taková dívka může ještě vůbec vdát?“
„Když ji někdo bude mít trochu rád a nebude o ničem vědět nebo
když ji bude mít tolik rád, že mu to nebude vadit, mohou se vzít. Bude to taky asi někdo, kdo už má něco za sebou.“ „A bude takové manželství k něčemu?“
„Proč by nebylo,“ řekl Viktor. „Máš děvče?“ „Ne.“
„Podívej, tady mám obrázek své dívky.“
Viktor vytáhl z tašky fotografii a podal mi ji. Dívka na obrázku byla
ještě hezčí než ta, která se tu s námi napila. A nad to, že byla hezčí, bylo v její tváři i něco dobrého, co už tam bylo dlouho a co tam ještě
dlouho a dlouho setrvá. Bylo to v té tváři vidět právě tak, jako bylo vidět tu tvář samotnou.
„Je krásná,“ řekl jsem. „Kdo je to?“
„Je to dcera nejlepších přátel mé matky, našich sousedů. Je jí teprve
sedmnáct, ale už spolu chodíme dlouho a hned po válce se vezmeme.“ Seděli jsme tam s Viktorem, pili a rozmlouvali. Po chvíli jsem za-
čal rozumět jemu i jeho rodině, ale byl jsem z toho doopravdy zmaten, poněvadž se jim dálo tolik docela různých věcí najednou. Ale přesto, zdálo se, zůstávali čistí a dobří. 98
1_Saroyan_Dobrodruzstvi_Wesleyho_Jacksona_SAZBA.indd 98
30.10.2015 10:31:11 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212693
Kapitola
14
Joe Foxhall, Viktor Tosca a Wesley tráví
na cestě do New Yorku jednu noc v Chicagu
Konečně pro nás tři od roty, kteří jsme měli jet do New Yorku, pro Joea Foxhalla, Viktora Toscu a pro mne, nastal den, kdy už jen zbývalo nasednout do vlaku a jet. Joe hned spustil.
„O jedné věci jsem ti zapomněl povědět,“ řekl. „O tom ustavič-
ném pocitu sklíčenosti, který člověka žere na duchu od okamžiku, kdy se ze svobodné lidské bytosti začne proměňovat v to, čemu
důstojníci v armádě rádi říkají ‚bojovník‘. Nepochybně je z člověka
bojovník už brzy potom, co ho dostali na vojnu, ale nemyslím, že to je takový bojovník, jakého si páni v armádě představují. Bojuje
otráveně a plný beznaděje a s celou armádou malých pronásledo-
vání, která jako by tu byla k tomu, aby z něho udělala něco už nelidského – opici s číslem.“
„Jinými slovy,“ pokračoval Joe, „bojuje za svobodu toho nárůdku,
kterým je on sám a už nikdo jiný na celém světě. A nikdy se mu nezdá, že by bojoval za něco příliš malého. Bojuje proti všem těm tlupám podmínek a okolností, které by chtěly zákeřně přepadnout jeho
ducha a nejraději by ho zničily. Bojuje proti urážkám a násilí. A po-
něvadž bojuje ztracenou bitvu, neboť síly nepřítele jsou nevyčerpa-
telné, ustavičně je sklíčený. Ať se s ním v reálném životě nebo ve snu děje cokoliv, vždycky je sklíčený. Je to jako nemoc, které se ne-
lze zbavit. Vyléčit tě z toho může jen světový mír a vědomí, že už
nemusíš dělat, co ti přikážou, abys dělal, vědomí, že můžeš jít domů, být šťastný, nešťastný nebo cokoliv se ti bude chtít. Je tu ovšemže
99
1_Saroyan_Dobrodruzstvi_Wesleyho_Jacksona_SAZBA.indd 99
30.10.2015 10:31:11 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212693