„Nevím tolik o jeho minulosti, pánové…“ „Před chvílí jste znala jeho rodinné poměry.“ „Ale setkala jsem se s ním až v den, kdy ho můj manžel přikoval k pranýři a vyplatil mu dvacet ran holí.“ „Takže byl zločinec?“ zeptal se Stein. „Zatkli ho za kuplířství, pane. Naváděl ženy v ulicích k prodeji těla a bral jim, co vydělaly. Pro vlastní potřebu. Za to ho hejtman vsadil do okovů a tehdejší rychtář odsoudil k bití holí.“ „Proč tak mírný trest?“ zajímal se Barbarič. „Prešpurk byl právě tehdy bez strážce žen, pane. Takže dali Ungerovi na vybranou – v zašitém pytli do Dunaje, nebo dvacet ran holí a služba městu. Vybral si to druhé.“ „To je jako udělat ze zloděje koní štolbu,“ utrousil Stein. „Ale dává to smysl,“ pokrčil Barbarič rameny. „Který poctivý měšťan by se hrnul do takové obživy? Zodpovídat se katovi, být celé noci venku, pohybovat se mezi spodinou a zločineckými živly. Radní pánové byli ještě rádi, že našli někoho, kdo věci rozumí. Paní mistrová, jak Unger vypadá?“ „Mohutný, dobře stavěný.“ „Asi jako tady kapitán?“ „Možná o palec vyšší.“ „Chodí ozbrojený?“ Žena opět přimhouřila oči. „Dává přece pozor na lehké ženy,“ pobízel ji Barbarič. „Po nocích, v zapadlých uličkách a temných zákoutích. Nejednou musí poběhlici ochránit před surovcem, pohrozit vychytralci, který by chtěl pláchnout bez placení. I pastýř potřebuje zbraň, aby ochránil stádo před vlky. Obušek. Hůl. Nebo aspoň nůž.“ Trhaně přikývla. „Nůž.“ Barbarič tentokrát neopětoval Steinův pohled, upřeně se díval na katovu ženu. „Nůž,“ zopakoval. „Zřejmě žádný žabikuch, mám pravdu?“ ( 99 )
cervenak400.indd 99
15.10.2015 12:48:04
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212680
„Ne, pane. Tedy… ano, říkáte to správně. Nosí pod pláštěm pořádnou kudlu.“ „Se širokou čepelí, skoro jako řeznický sekáček?“ Morthová zbledla. „Panebože… čeho se ten nešťastník dopustil?“ „Odpovězte. Má takový nůž?“ „Ano. Přesně, jak říkáte. Ale co…“ „Stalo se někdy, že tím nožem někoho ohrožoval? Nebo dokonce zranil? Jakou má vlastně povahu?“ „Hlavně samotářskou, pane…“ „Je prchlivý? Snadno vzkypí? Po noži sáhne, jen když je to nevyhnutelné, nebo se jím ohání při každé příležitosti?“ „To ne, pane! Není popudlivý; co si pamatuji, nikdy jsem ho neviděla rozzuřit se. Právě naopak – je spíše tichá voda. Nožem se ohánět nemusí; jemu stačí se na někoho ošklivě podívat, a hned všichni sednou na zadek a vychladnou.“ Barbarič zamyšleně pokýval hlavou. Dozvěděl se, co potřeboval. „Jsem mizerná hostitelka,“ vydechla mistrová a položila dítě do kolébky, jejíž dřevo ještě zářilo novotou. „Přinesu to víno.“ „Nemáme žízeň,“ odmítl Stein. „Unger se zodpovídá přímo vašemu muži, je to tak?“ „Částečně i mně, já od něj vybírám tržby z ulice a odvádím je na radnici.“ „Takže vy a mistr Morth víte všechno o jeho kšeftech.“ „Kšeftech, pane?“ „Říkala jste, že Unger jezdí po venkově a shání nové dívky. Slídí po dospívajících sirotcích a mladých vdovách, mámí ze sedláků přebytečné dcery. Pak je vodí do Bílého hradu, kde je vy osobně prohlédnete a posoudíte. Naposledy tu Chorvatku z Haslavy. Je to tak? Vybíráte ženy pro Weissenburg?“ „Ano, to je můj úkol. Rozhoduji o tom, která dívka zůstane v Bílém hradu, a která skončí na ulici.“ „Podle čeho?“ ( 100 )
cervenak400.indd 100
15.10.2015 12:48:04
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212680
„Mám na to oko, pane. Znám choutky mužů, i ty, o kterých se bohabojnému člověku ani nezdálo. Umím odhadnout, která dívka dokáže poskytnout vybrané rozkoše, a která je dobrá jen pro lůzu na ulici.“ „Máte moc nad jejich osudy.“ „Pane?“ zachmuřila se. Tušila, že se ji kapitán snaží zahnat do kouta. „Zůstávají v Prešpurku?“ zeptal se. „Všechny ty chudinky, které Unger přivede z venkova.“ „Ano.“ „Nenajdou se mezi nimi nějaké, které se nehodí ani do nevěstince, ani na ulici?“ „Nu, občas…“ „Co se s nimi stane? Unger je zase odvede z města a někde prodá? Třeba na tureckém tržišti s otroky?“ Konečně pochopila, o co Steinovi šlo. „To určitě ne, pane kapitáne! Pokud jste těmi kšefty myslel tohle, tak se mýlíte. Na kupčení s otroky se určitě nepodílíme. Přes okno jsem vás zaslechla hovořit o nějakých unesených dívkách. Přísahám při všemohoucím Bohu, že s něčím takovým já ani můj manžel nemáme nic společného. V nevěstinci ani jednu ženu nedržíme proti její vůli…“ „To už nám vysvětlila Žofie,“ vstoupil do rozhovoru Barbarič. „Paní Morthová, máme oprávněné podezření, že se Unger spolčil s nebezpečnými živly. Nejenže měl podíl na vážných hrdelních zločinech, ale zřejmě k nim sám dával povely.“ „Nebesa!“ vydechla mistrová. Barbarič ji pozorně sledoval – buď bylo její zděšení upřímné, nebo se s takovým talentem měla dát ke kočovnému divadlu. „O tom, že se Unger zapletl do zločinu, slyším poprvé z vašich úst. Ani můj muž o tom nemá ponětí, jinak by rozhodně zakročil. Věřte mi, zapřísahám vás! Ať je Unger, jaký chce, divný pavouk, s nikým se moc nepřátelí, ale na jeho práci si nemůžeme stěžovat. Podíl z tržeb poběhlic odvádí pravidelně každou sobotu. Navíc ( 101 )
cervenak400.indd 101
15.10.2015 12:48:04
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212680