98
Stephanie Lehmannová
Odešla jsem do jeho ložnice, jak bych ho tam mohla najít. Pokojská zde už uklidila. Jeho postel byla ustlaná. Jeho život byl u konce. Lehla jsem si na rovný čistý přehoz, schoulila se do klubíčka a tiše naříkala. Ať to není pravda. Ať není mrtvý… Můj otec, jediný člověk na světě, který mě skutečně miloval. Nedokázala jsem to unést. Jak se to stalo? Musela jsem to vědět. Hned. Šla jsem k telefonu a zvedla sluchátko. Kvůli bolesti u srdce jsem ani nemohla dýchat. Plíce prosily o vzduch a nedokázala jsem mluvit. Zavěsila jsem a přinutila se párkrát nadechnout. Pak jsem požádala hotelovou spojovatelku, aby mě spojila a čekala, až mě centrála přepojí. Teta Ida, která telefon používala nerada, mluvila hlasitě. „Kdo je to?“ „Olive.“ Sevřela jsem studené kovové sluchátko, jako by to bylo moje jediné spojení se světem. „Zavolala bych ti,“ řekla. „Promiň, ale nedokázala jsem se k tomu přimět. Sedím tady a čekám. Nezdálo se mi správné mluvit o takové věci po drátě.“ „Je to pravda?“ „Ano.“ „Jsi si jistá?“ V krku mi rostl knedlík. „Mrzí mě to, drahoušku. Tak moc mě to mrzí.“ „Jak?“ Zadržela jsem dech, jako bych se měla potopit pod vodu. „To ten automobil,“ řekla. „Selhaly brzdy. Neujel ani osm kilometrů od domova. Říkají, že se řítil z kopce a převrhl se. Přistál na hlavě a...“ Zadrhl se jí hlas. „Na místě zemřel.“ Dokázala jsem jen naříkat. „Mrzí mě to,“ opakovala, „moc mě to mrzí. Všechno samozřejmě zařídím. Pohřeb. S tím se netrap.“ „Ano,“ zašeptala jsem. „Co je to? Neslyším tě. Jsi samozřejmě rozrušená. Musíš hned přijet domů.“ „Teď?“
Butik na Astor Palace_TISK.indd 98
26.10.2015 8:31:49 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212379
Butik Astor Place
99
„V takové chvíli nesmíš být sama.“ „Ne.“ „Cože? Musíš mluvit hlasitěji.“ „Ano. Vlak. Přijedu.“ Zavěsily jsme. Všechno se změnilo příliš rychle. Otec se touhle dobou měl vrátit z Cold Spring. Teď jsem měla jet já tam? Zabalit se, vyměnit si vložku, nezapomenout si vzít nějaké do zásoby, jít na nádraží, kde jsme se rozloučili, aniž bychom věděli, že je to navždy. Nechtěla jsem jít nikam. Nemohla jsem se hýbat. Neměla jsem na výběr. Čtyři období v životě ženy ležely na nočním stolku. Potřebuji pro ně dobrý úkryt. Pak jsem si uvědomila – vždyť je to jedno. Už jsem neměla otce, před kterým bych je musela ukrývat.
Butik na Astor Palace_TISK.indd 99
26.10.2015 8:31:49 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212379
100
Stephanie Lehmannová
Amanda 13
Zamkla jsem dveře od bytu a zajistila závoru. Tohle jsou snad moje nejhorší narozeniny v životě. V místnosti bylo ticho. Příliš ticho, jako v hrobě o půlnoci. Čekala jsem, jestli na mě ze stínů nevyskočí šílenec s řeznickým nožem. Nikdo nevyskakoval. Hlavová váza s čakrovým náramkem na mě povýšeně hleděla, jako by věděla, že můj ženatý milenec nepřišel na rande. O.K., z téhle nálady se musím dostat. První příkaz k činnosti: otevřít víno a nechat ho dýchat. Pak jsem se převlékla do legín a trička. Když jsem si do misky nabrala trochu hummusu a vytáhla sáček s pitou, nalila jsem si sklenici vína a usadila se na pohovce, abych se dozvěděla, co se dál dělo s Olive. Spokojeně jsem klouzala očima po řádcích, vychutnávala si svou malou večeři, když jsem se dočetla, že jí zemřel otec. Mrtvý? Ježíši. Obvykle, když čtete něčí deník – ne že bych to měla ve zvyku – začnete doufat, že zde budou veškeré osobní detaily, ale místo toho dostanete nákupní seznamy a vlakové jízdní řády. Nikoli smrt. Bože, chudák Olive, ocitnout se najednou na světě tak sama. Hleděla jsem na starý cestovní plakát na zdi, který zachycoval atraktivní pár na projížďce kočárem v Central Parku. Představa, že mí rodiče umřou, byla najednou ne-
Butik na Astor Palace_TISK.indd 100
26.10.2015 8:31:49 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212379