MICHAEL CONNELLY a rázně si vyhrnula rukáv až po paži. Otočila pravou ruku a ukázala Boschovi vnitřní stranu předloktí. Měla tam vytetovaný náhrobek s pěti jmény. Jose, Elsa, Marlena, Juanito, Carlos. „Když ten požár vypukl, byla jsem v tom sklepě, jasný?“ řekla. „Tohle jsou moji kamarádi. Umřeli tam.“ Bosch pomalu přikročil ke svému stolu a odtáhl si židli, aby se mohl posadit. Chvíli se díval na spisy a pak přesunul pohled na parťačku. „Ty se snažíš ten případ vyřešit?“ zeptal se. „Sama?“ Sotová přikývla a stáhla si rukáv.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212187
Kapitola 10
Ráno se Bosch se Sotovou sešli v místnosti detektivů, zapsali se na tabuli a rovnou vyrazili k Boschovu autu, aby odjeli do regionální laboratoře. Videoanalytička Bailey Copelandová, u které Bosch včera nechal disky, mu už ráno volala. Původně mu tvrdila, že na tři disky bude potřebovat dva dny a že i tak bude muset předběhnout všechny ostatní případy vzhledem k důležitosti a mediálnímu zájmu o Mercedovu smrt. Když však Bosch dnes ráno jel po dálnici 101 do práce, zavolala mu, že na nahrávkách objevila něco, nač by se měl co nejdřív podívat. O včerejším večeru a Boschovu odhalení, že jeho parťačka tajně vyšetřuje cizí případ, se cestou do laboratoře se Sotovou prakticky nebavili. Bosch jejím motivům okamžitě porozuměl. I on kdysi podlehl touze vyřešit případ týkající se jeho minulosti. Řekl jí tedy, že jí pomůže, ale musí se to udělat správně. Protože mu zbýval necelý rok, po jehož odpracování měl odejít do výslužby s tučným odchodným, podvědomě tušil, že by ho šéfové neváhali za jakýkoliv prohřešek pro99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212187
MICHAEL CONNELLY pustit, aby se vyhnuli platbě výslužného. Řekl tedy Sotové, že jestli se jim podaří vymyslet plán, na jehož základě by oficiálně přidělili požár na Bonnie Brae jim dvěma, pak s ní na něm milerád bude spolupracovat. Zároveň ji však varoval, že pracovat na případu, který jí nepatří, je v LAPD hodně ožehavá věc – pro ni i pro něj. Obrazové oddělení sídlilo ve druhém patře regionální laboratoře. Copelandová už na ně čekala ve videokabince se stěnou plnou monitorů, před nimiž ležel na stole zvukový a obrazový pult. Kabinka byla malá a tlumeně osvětlená a Copelandová do ní musela pro Bosche a Sotovou přinést další židle. „Je fajn, že jste přijeli tak brzy,“ začala videoanalytička. „Ukážu vám, co tu mám, a pak pojedu domů.“ „Vy jste na tom dělala celou noc?“ zeptal se Bosch. „Ano. Nějak mě to vtáhlo a nemohla jsem se od toho odtrhnout.“ „Tak mockrát díky. Ukažte nám, co máte.“ Laboratorní stůl byl vyvýšený a Copelandová měla drobnou postavu. Ačkoliv během demonstrace stála, Bosch se Sotovou, kteří seděli za ní, bez problémů viděli na monitory. „Nejdřív vám to celé přehraju a pak se můžeme vrátit. Ze všeho nejdřív jsem u našich tří nahrávek vytvořila triangulační program. Časový kód je nejméně na jedné nahrávce rozhozený, takže jsem jako srovnávací základnu vzala událost, kterou zachytily všechny tři nahrávky.“ Stiskla tlačítko na klávesnici a tři monitory před nimi ožily; každý z nich zachycoval ze svého úhlu Mariachi Plaza nebo ulice před ním. Copelandová pak téměř vzápětí stiskla další tlačítko a pozastavila všechny záběry. Ukázala na pro100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212187