nebo s termoskou horké kávy a bořila obličej do jeho krku. Tanke tir, majn šac, šeptal fater. Naposledy mě toho roku ještě vzal na Ostern, Velikonoce. Pro ten svátek jsem se vždycky pokoušel nadchnout, ale nikdy mi to nešlo. Prodloužený víkend jsme opět strávili na chalupě. Ačkoli v Bratislavě vládlo už pár týdnů jaro, tam ještě na severních svazích ležel sníh a v noci běžně mrzlo. Pod fatrovým nátlakem jsem se vydal do sousedního údolí na pomlázku. Ta moje, spletená z vrbových proutků a zakoupená v tržnici Miletičová, na návštěvě u cizích nikoho nezajímala. Tady už nikdo ani netušil, že jde o symbolické vítání jara a připomínku vzkříšení – všichni toužili zjistit, kolik vydržím. Místní dospělí hleděli na malého kluka z Bratislavy se směsicí neskrývaného pohrdání, škodolibosti a nezdravé zvědavosti, jako se dnes v televizi sleduje Eurovize. Na umakartový ubrus přede mě postavili sklenku borovičky tak plnou, že přetékala. Myslel jsem, že je to vtip, ale ostatní děti v mém věku, i mladší, už měly svoje panáky dávno v sobě, právě dostaly další a dost rodičů už leželo pod stolem. Konec konců bylo skoro osm hodin ráno. Z majoliky trčely pomlázky jen o něco menší než elektrické sloupy, nazdobené křiklavými mašlemi a s rukojeťmi jako poleno. Lahev neměla etiketu. Pití se tu pálilo ze všeho, co se našlo ve stodole, přičemž v severním Horehroní se ovoce a zeleniny urodilo pramálo, zato se tam pravidelně přemnožovali hlodavci. Po dvou panácích jsem nevěděl, kde je sever. Proutky pomlázky se mi před očima spletly do složité mandaly, kterou by nerozmotali ani ti nejslavnější pletači. Nikdy nezapomenu na pestrou směs štamprlat vyrovnaných těsně jedno vedle druhého na kredenci, na tu rozmanitost tvarů, vzorů, velikostí a barev ani na absurdně něžné
[ 100 ]
Hvorecky sazba.indd 100
14.9.2015 11:12:11 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211976
názvy jako prcek nebo kalíšek. Kdyby byl náš národ stejně vynalézavý při vydávání knih, patřila by slovenština už dávno mezi světové jazyky. Na konci pomlázky mě doprovázel i fater, jehož vesničané družně oslovovali: „Vítej, židáku!“ Dostavil se hlučně, už sotva stál na nohou. Bleskově udělil sérii tělesných trestů osobám ženského pohlaví a pak je hodil do potoka, přičemž se všichni tvářili, že rány i ledová krusta na hladině jsou jen symbolické, a za odměnu dostal překvapivě mnoho zdobených vajec, stužek a sem tam i polibků. Vícero žen krutě zhodnotil: se es of esik, zé es of ništ, na ocet, nanic! Jiné dívky popadl a zatočil se s nimi, nakoukl jim do hrnců i pod sukně a dal si z každé lahve. Na Velikonoce se prý tak strašně pilo proto, že se předtím držel půst, ale mně se zdálo, že tak čtyřicet vteřin, a ne dní. Hrdinou se stal chlapec, který si vykoledoval kinder vejce, ale to se většinou povedlo jen vnukům předsedy místní Komunistické strany Slovenska. Když už byli namol všichni, pustili se do tradiční hádky, kdo byl jak dlouho a statečnější partyzán. V místním regionu totiž bojovali v Slovenském národním povstání úplně všichni, protože to znamenalo různé výhody podle paragrafu o odboji, včetně mužů a žen, kterým bylo v srpnu 1944 jen několik týdnů či měsíců. Ještě větší trauma jsem měl z cesty domů fatrovým maluchem na Velikonoční pondělí. Střízlivého člověka už jsem neviděl, ani nepamatuju. Umolousané postavy u vesnických okresek s igelitkami Jednota v ruce, s trčící pomlázkou a nechutným fáčkem ve spreji nebo letitou kolínskou se klátivě vrhaly přímo pod kola. Kdyby fater některého z těch chlapů v plné rychlosti srazil, ten by si toho nejspíš ani nevšiml, chvilku nato by vstal,
[ 101 ]
Hvorecky sazba.indd 101
14.9.2015 11:12:11 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211976
hodil šavli a dál mumlal halucinační říkanky typu „hody hody doprovody, piju všechno kromě vody“ nebo „bum bum bum, dejte vejce nebo rum“, u kterých by i Keith Richards do sebe poprvé v životě hodil sklenku minerálky. Dea ez pezofn bi a čakan! – je ožralý namol, křičel fater, tem is šon oles, šecko jedno, dodal a přidal plyn. O dům dál už se Marjánka nebo Boženka třásla, že ji mládenec za chvíli hodí do zamrzlého ramene říčky, a zároveň schizofrenicky doufala, že její dveře nevynechá, protože by se pak musela propadnout hanbou. Národní vášeň pro gramatické rýmy se projevovala výkřiky nepříčetných pocestných u krajnice: Těm, co nosí sukničky, spoustu čerstvé vodičky, těm, co nosí nohavice, spoustu dobré slivovice! Ezist das Ósterfest aljérlik, fír den Házn recht bešvérlik! zpíval spokojeně fater. Během hrůzostrašných scén na silnici jsem už i já na zadní sedačce opakoval: Na ty svátky Velké noci buď nám pánbůh ku pomoci! Ve zdraví je dobrém přežij, vesel, šťasten, hlavně svěží! Fater dojel do Bratislavy a vzal mě do kavárny Tulipán. Zmrskal a polil obě číšnice a konečně si dosyta dopřál pití. Únavou vraštil obličej a zdál se mi zestárlý, tváře měl vpadlé, jako by se už týden pořádně nevyspal. O půlnoci za námi dorazila i jeho mladá lyžařka a s ní závan intimní vůně. Navrhla mi, abychom si tykali. Nikdy předtím jsem zblízka neviděl tak vášnivé líbání. Přišla jasná, dlouhá a nebezpečná noc, kdy městem proběhl záchvěv horečné touhy a veselí. Zavládlo podivné a režimem překvapivě tolerované uvolnění morálky. Fater pil velkými doušky, s přestávkami naplněnými mlčením, v jakémsi vytržení, a s opilostí gradoval dojem, že je všechno dovoleno. Poprvé mi chutnaly cigarety.
[ 102 ]
Hvorecky sazba.indd 102
14.9.2015 11:12:11 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211976