„Děkuji ti, Letty,“ řekne. Donese mu servírovací podnos ke stolu a podle letitého zvyku položí talíř na starou hnědou účetní knihu. „Šálek čaje, pane Rackhame?“ „Ne, děkuji, Letty, mám horečku.“ „To mě moc mrzí, pane Rackhame. Kávu?“ Poloprázdná lahev portského stojí na stole, všem na očích. William zhodnotí služčinu tvář a shledá, že je mu jako vždy neurčitě nakloněná a nijak ho nesoudí. „Ano, šálek kávy,“ řekne. A s pokývnutím, které je na půli cesty k pukrleti, vycouvá služka z pokoje. Stará dobrá Letty. Má ji rád. Už dávno není hezká, spíš vychrtlá a vrásčitá, a protože se jí drolí pánevní kost, nekráčí vůbec jako dáma. Ale služka by stejně neměla připomínat dámu; Rose byla taková, myslela si o sobě, že je něco víc. Nechala ho na holičkách jen po pár letech služby, pak mu ji přetáhl bohatší člověk. To Letty je věrná, Bůh jí žehnej. A kdo by si ji taky teď vzal, kdyby nebyla? Má štěstí, že má shovívavého pána. Nechá si ji, dokud nepadne. William odloží korespondenci a vybere si plátek masa. Rostbíf od včerejší večeře. Pořád je šťavnatý, s krásnou křupavou kůrčičkou a růžovým středem. Jeho poslední kuchařka není vůbec špatná, i když zákusky jí nejdou. Bože, kolik kuchařek měl za posledních patnáct let? Určitě půl tuctu. Proč ty ženské nemůžou zůstat na dobrém místě, když už jim ho někdo dohodí?
111
jablko176.indd 111
21.10.2015 17:24:24
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211955
„Tenhle dům je nešťastný, pane Rackhame,“ řekla mu jedna z odcházejících kuchařek. Hloupá bába s tváří mopslíka: opravdu se nepřetrhla, aby ten dům byl šťastnější! Ke snídani nechávala servírovat připálené topinky a na dezertech šetřila cukrem. Nejspíš by ji propustil, kdyby od něj sama neodešla první a kdyby její výpověď nevyvolala takové komplikace. Pomyšlení na dezerty ve Williamovi vzbudí prudkou chuť na sladké. Jeho studená mísa je celá slaná: rostbíf, květová špička, uzená šunka. Dokonce i máslo na chlebu je pořádně osolené. Nemohl by zavolat Letty zpátky a požádat ji, aby mu donesla marmeládu? Anebo, což by bylo ještě lepší, bochánek s vaječným krémem? Případně ještě něco lepšího, horký jablečný krambl, celý poprášený cukrem? Cokoli, co po mně budeš chtít. To řekla. Takhle ho zapletla do svých osidel. Sugar. Ta kurva, co si říkala Sugar. Slibovala mu, že splní všechny jeho sny. Tak to kurvy dělají vždycky. Nemine den, aby na ni nemyslel. Měl jich stovky před ní a měl i pár po ní, ale to ona se mu zapsala do srdce – a pak ho perem probodla, děvka jedna. Unaveně, s očima zavřenýma zakloní hlavu. Obraz Sugar, jenž mu vytane ve tmě, by měl být odpudivé zjevení, přízrak v kápi s hlavou smrtky, jak se sluší a patří na ony bytosti, které zlákají poctivé muže do uličky a nakazí je. Ale místo toho si vybaví nádherné dubnové odpoledne na svých levandulových polích, kdy mu Sugar kráčela po boku a vypadala stejně svěží a krásná jako sluncem zalité květy všude kolem. Její rukavice a čepec byly tak
112
jablko176.indd 112
21.10.2015 17:24:24
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211955
bílé, že se na ně sotva dokázal podívat. Tvář měla ve stínu a pohled upírala dolů, pokud ji nevybídl, ať se na něco podívá. Pak se její oči rozzářily posvátnou bázní; divy, které jí ukazoval, byly nad její chápání. Připadalo mu, jako by mu patřil celý svět, obloha nad hlavou a ze všeho nejvíc tahle nádherná dívka se svým dlouhým bledým krkem a okrovými kadeřemi se zlatou svatozáří. Samozřejmě byla falešná jako kočka. Jak to mohl přehlédnout? Kurva s holým zadkem a úspěšný podnikatel – jen si to spočtěte, vždyť to bije do očí. Než ji potkal, byl zdravý, silný a rovný chlap. A pak… Ani když se za tím takhle ohlíží, nedokáže přesně určit, jak se jí přesně podařilo rozpárat tkanivo jeho života, za jaké nitě zatahala. Ale důkazy jsou drtivé: rok poté, co jí sedl na lep, z něj byl koktavý invalida a jeho rodina byla naprosto zničená. Ach, Agnes! Ach, jeho ubohá ženuška! Nechal se rozptýlit a ona zahynula, protože se jí nevěnoval. Ač byla neduživá, bývala se ještě mohla mít k světu; objevily se známky toho, že se její stav zlepšuje. Kdo ví, třeba ji i býval mohl zachránit, kdyby se nenechal ošálit tím, co mu Sugar ustavičně našeptává, ne? Jak si kdy může odpustit, že tuhle zmiji pustil přes práh svého domu, nasadil si ji do domácnosti, svěřil jí do péče svou dceru? A kdo ví, zda Sugar zhoubně neovlivňovala i Agnes, s fatálními důsledky? Všechno, co kdy udělala, sloužilo jednomu jedinému účelu: aby se stala druhou paní Rackhamovou. Ale k čertu s ní, paní Rackhamová mohla být jen jedna, a to byla jeho drahá malá Agnes!
113
jablko176.indd 113
21.10.2015 17:24:24
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211955