zády, dal mu nějaký pokyn. Šel krok za mnou, jako stín. Přemýšlela jsem, co se asi děje v kanceláři, nějaká další část jednání, které jsem nesměla být svědkem. „Díky,“ řekla jsem mu, když jsme došli zpátky do šatny. Usmál se na mě a poprvé se mi zadíval do očí. „Není zač,“ řekl. Když se usmíval, byl úplně jiný. Nakonec jsem se rozhodla, že je celkem v pohodě, stejně jako jsem se rozhodla, že Norland stojí za hovno. Na odchodu trochu zaváhal. „Copak?“ „Jen jsem ti chtěl říct,“ řekl, „že tam budu. Příští víkend. Dohlédnu na to, aby nebyly problémy.“ „Díky,“ řekla jsem. Odešel pryč chodbou a já jsem přemýšlela, jestli bych měla čekat, že budou potíže. Nic takového jsem do svých úvah nezahrnula, ale asi nemůžu čekat, že dostanu dva a půl tácu za večer, a přitom se tam nestane nic neobvyklého…
Když se Caddy o týden později vrátila ze St. Lucie, řekla jsem jí o své schůzce s Fitzem. Byly jsme v šatně, čekala jsem, až se nachystá, abychom mohly vyrazit do klubu. „Chce, abychom tancovaly na večírku u něj doma,“ řekla jsem. „Chce nás obě – tebe i mě.“ Chvíli na mě zírala a pak se uchechtla. „Vážně? A proč se mě teda nezeptal osobně?“ „Byla jsi pryč,“ řekla jsem a doufala, že to bude znít přesvědčivě. „Co myslíš? No tak, bude to sranda, když tam budeš taky.“ Sevřela rty. „Já nevím, Gen. Nekouká z toho nic dobrého,“ řekla. „Párkrát jsem tam už byla a nechci znovu.“ „Nic dobrého? Jak to?“ Neodpověděla, jen si obula sandály a pohrávala si s řemínky. „Říkala jsem si, že jsou za to slušné peníze,“ řekla jsem. „Jo. Jde jen o to, co za to musíš udělat.“ „Fitz říkal…“ 100
POMSTA PRILIVU.indd 100
8.10.2015 10:12:21 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211912
„Já vím – stejná pravidla a podobný kecy. Jen říkám, abys byla připravená. Rozmysli si, co jsi ochotná udělat. Jestli nechceš udělat nic, je to oukej, ale pak už rozhodně nebudeš jeho nejlepší kůň.“ „Cože? Ty si myslíš, že bude chtít, abych šukala s jeho kámošema?“ Zasmála se. „Ne, ty ne. Jen si trochu přizpůsobí pravidla, jak se mu hodí, to je celé.“ Obě jsme už byly připravené vyrazit, ale ani jedna z nás se nehnula. Měla jsem pocit, jako by mi něco tajila. „Zdá se mi, že tu není zas tak často,“ změnila jsem téma. „Jaký vlastně je?“ „Je v pohodě, dokud ho nenasereš.“ „A co se stane, když ho nasereš?“ Caddy najednou vstala. U dveří stál Nicks. Přemýšlela jsem, jak dlouho už tam asi je a poslouchá.
101
POMSTA PRILIVU.indd 101
8.10.2015 10:12:21 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211912
14.
Nemohla jsem dostat z hlavy muže, kterého Pat viděla u kanceláře. Čím víc jsem o tom přemýšlela, tím víc jsem byla přesvědčená, že to byl Dylan. Kdo jiný by to byl? Za pár minut jsem se mu potřetí pokusila zavolat, ale výsledek byl stále stejný: Volané číslo je momentálně nedostupné. Zkuste to prosím později. Nakonec jsem znovu natřela pokoj pro hosty. Díky dalšímu nátěru byla barva na obložení míň flekatá a vypadala podstatně líp. Potom ještě ušiju závěsy, dolů připevním chromovou tyč a za ni zastrčím závěsy, aby se nehoupaly, až přijde příliv a loď se bude houpat. Taky přidělám na zdi poličky na knihy. Možná dokonce vyrobím prádelník na povlečení a ručníky. Pustila jsem rádio hlasitěji a znova přemýšlela o zimní zahradě, uvažovala jsem, kolik by mě stála skleněná střecha na míru a jestli bych to zvládla sama, nebo na něco takového už nestačím. Potřebuju samozřejmě něco, co nepropustí vodu a bude to taky slušně izolovat, aby rostliny přežily i tuhou zimu. Říkala jsem si, jestli by se dala zvládnout i venkovní sprcha s odtokem ústícím přímo do řeky – i když bych nesměla používat mycí prostředky – a jestli bych tam mohla nainstalovat radiátor, abych sprchu mohla používat i v zimě, když by venku bylo chladno. Jen si představte – sprchovat se na sněhu! To by byla paráda, ne? Ačkoliv jsem se snažila rozptýlit se, co to šlo, pořád jsem musela myslet na Dylana. Kde krucinál je? Proč mi nezvedá telefon? Když jsem znovu v umyvadle vymývala štětce, venku už byla tma a přístav utichl. Zítra začnu plánovat koupelnu. Už jsem to odkládala dost dlouho, pořád jsem jen dodělávala snadnější věci. Tohle bude něco nového, něco, do čeho se můžu zakousnout, něco, co každý den vyplní všechen můj čas, co mě unaví. V pokoji pro hosty pořád vyřvávalo rádio. Měla bych ho vypnout, pomyslela jsem si; už je dost pozdě, a tak by nemělo hrát tak nahlas. Jakmile jsem ho vypnula, opět se rozhostilo ticho. Něco bylo špatně. 102
POMSTA PRILIVU.indd 102
8.10.2015 10:12:21 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211912