kapitola 3
Postupem času tlak čím dál tím víc rostl. Fyzicky i psychicky to byl obrovský nápor a na některých členech týmu zanechal tak hluboké stopy, že už pak nikdy nebyli schopni pracovat v odvětví high-tech zařízení. Jiní tohle období brali jako veskrze vzrušující zážitek, který si ale napodruhé klidně odpustí, a po dokončení projektu odešli z Applu pracovat do méně stresujícího prostředí. Našla se ale i malá skupinka těch, jimž tenhle styl práce vyhovoval natolik, že se rozhodli zůstat a projít si něčím podobným ještě jednou od začátku, jen aby mohli pracovat v oné výjimečné, stimulující a výbušné atmosféře, kterou kolem sebe Steve jako velký impresário šířil. Když byla práce zdárně u konce, postaral se Steve o to, aby se podpisy čtyřiceti šesti klíčových členů týmu ryly do vnitřku každého Macu. Stevův přístup tehdy připadal inspirativní dokonce i lidem pracujícím na Applu II. „Říkali jsme si, že projektový tým Macu má na své straně Boha,“ vyprávěl mi jeden z nich. A bylo to myšleno jen napůl v žertu.
PŘI DEBUTU MACINTOSHE se Steve předvedl jako rodilý showman. Mezi slavnou reklamou „1984“, která se vysílala všehovšudy jednou během přenosu Super Bowlu 22. ledna 1984, a oficiálním uvedením Macu ve Flintově posluchárně cupertinské De Anzovy univerzity Steve zcela změnil představy o tom, jak může vypadat představení produktu. „Steve byl jako principál v šapitó plném lidí,“ líčí onen památný den Lee Clow, bezprostřední člověk s kouzelnickým plnovousem a splývajícími bílými vlasy. „Když mohl rozjet pořádné představení, byl ve svém živlu! V jednom kuse jako by říkal: ‚Jen přistupte blíže a prohlédněte si nejmenšího muže na světě!‘ Stát před plným sálem a s hlasitým tadá! stáhnout černý samet z nového produktu, to byl pro něj vrchol blaha. Celou tuhle marketingovou a komunikační show jednoduše miloval.“ Steve najal tým expertů na marketing a PR. Společně připravili podrobný průběh celé akce a potom vše do puntíku a do nekonečna nacvičovali.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211663
Průlom a pád
Na několika těchhle akcích se objevil i Bill Gates a pobýval se Stevem v zákulisí. „V tomhle ohledu jsem mu nesahal ani po kotníky,“ vzpomíná na Stevovy prezentace. „Přišlo mi úchvatné, jak pečlivě všechno trénoval. A když měl jít na jeviště a jeho asistenti neměli všechno připravené do posledního detailu, dokázal jim pěkně provětrat pérka. Když se chystal na něco velkého, býval někdy lehce nervózní, ale jen vyšel na pódium, spadlo to z něj a už to jelo. Všechny ty jeho do posledního slůvka promyšlené repliky, které odříkával tak, aby se zdálo, že mluví bez přípravy a spontánně…“ V tu chvíli se Gates neudržel a začal se smát. Práce na reklamě „1984“ se Stevem byla pro kreativního ředitele Clowa, uměleckého ředitele Brentona Thomase a autora textu Steva Haydena vysloveně pirátským podnikem. Steve ukázal představenstvu výsledek teprve několik dní před utkáním Super Bowlu a vyvolal tím v jeho řadách naprosté zděšení. Šedesátisekundový spot, natočený režisérem filmu Blade Runner Ridleym Scottem, zobrazuje osamocenou, plně barevnou ženu běžící černobílým mořem mužů a žen poslušně naslouchajících obří mluvící hlavě, která z gigantické obrazovky výhrůžným tónem velebí osvícený potenciál absolutní konformnosti. Ke konci reklamy žena odhodí kladivo, které celou dobu drží, a obrazovku rozbije. V samém závěru se objeví jednoduchá zpráva: „24. ledna představí Apple Macintosh. Sami pak uvidíte, proč rok 1984 nebude jako ‚1984‘.“ Sculleymu se z toho roztřásla kolena a agentuře Chiat\Day nakázal, aby drahý reklamní prostor při přenosu Super Bowlu, který pro Apple rezervovala, zase kvapem prodala. Zamluvený třicetisekundový spot tedy autoři reklamy odřekli, ale pak Sculleymu zalhali a sdělili, že šedesátisekundový reklamní prostor se už udat nepodařilo. Marketingový ředitel Bill Campbell se pak navzdory obavám Sculleyho a zbytku vedení rozhodl, že se problematický spot odvysílá. Hayden, který byl stejně talentovaný jako Clow, později nakreslil vtip vystihující jeho názor na Sculleyho. Ten zachycoval šéfa Applu společně se Stevem při procházce parkem. Steve Sculleymu povídá: „Podle mě může být technika pro lidstvo obrovským přínosem.“ Myšlenková bublina nad Sculleyho hlavou pak
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211663
kapitola 3
obsahuje text: „Přesvědčím správní radu a tenhle smrkáč se odtud bude do půl roku pakovat!“ Tahle brilantní reklama zafungovala podle plánu a připravila půdu pro Stevovo velké tadá! během oficiální prezentace v prostorách De Anzovy univerzity. Sám Steve toho dne podal výkon ostříleného principála v nejlepší formě. Sebejistě kráčel po jevišti. Pasoval Mac na nástroj rebelů, kreativních a odvážných, citováním textu písně Boba Dylana The Times They Are a-Changin. Zabodoval, když si laškovně rýpl do IBM. Předvedl úchvatnou grafiku počítače, když na obří obrazovce nad jevištěm nechal Macintosh postupně vykreslit heslo „Insanely Great“ (Šíleně skvělý). Obdivuhodný nový počítač se přihlížejícím dokonce představil sám, když svým přihlouple znějícím robotickým hlasem deklamoval: „Zdravím. Jmenuji se Macintosh. Řeknu vám, je fajn být venku z té tašky.“ – v narážce na vycpanou plátěnou tašku, ve které byl ukrytý, než ho Steve vytáhl a zapojil. Dav začal šílet a Jobs, podle všeho dojatý, nasával obdiv plnými doušky. Naservíroval publiku idealizovanou verzi své představy toho, čím by Mac měl být, a tisk se toho chytil. Po dlouhé a brilantní mediální kampani před oficiálním představením, naplánované a zrealizované Regisem McKennou, jako by se časopisy a odborná periodika zbláznily. Oslavné články na Mac se objevovaly jako houby po dešti, od Computerworldu přes Fortune a Esquire až po Money, který ho označil za „jednoznačně nejlepší kousek hardwaru v téhle cenové hladině“. Rolling Stone aplaudoval jeho zaměření na subkulturu. Časopis Venture šel dokonce tak daleko, že vyzdvihoval Stevův „neotřelý styl řízení“. Počítač se ukrýval uvnitř pěkného a zdánlivě soběstačného pouzdra v barvě slonové kosti a tvaru miniaturní ledničky. Byla to konstrukce uživatelsky natolik vstřícná, že podvědomě otupovala obavy ze slova počítač. Hlavním triumfem přívětivosti bylo ale uživatelské rozhraní. Vůbec poprvé jste mohli vytvářet soubory, které vypadaly jako papírové dokumenty. Myší jste mohli ovládat ukazatel a tyhle dokumenty pomocí něj přetahovat do složek. Když jste chtěli některý z dokumentů, na nichž jste pracovali, smazat, stačilo ho prostě myší hodit do koše. Všechny tyhle věci byly předvedeny už
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211663