dojem, že nemám co ztratit, a dodával mi kuráž navázat rozhovor s kýmkoli. V důsledku toho jsem se seznámil se spoustou nových děvčat a měl řadu nových zážitků. Tehdy to byla zábava, ale nakonec mě to dohnalo a pak mě čekal těžký úkol nějak se probrat nezpracovanými emocemi za dlouhé čtyři roky. Když se ohlédnu, vidím, že jsem všechny ty zkušenosti potřeboval, protože mi pomohly si uvědomit, jaké jsou mé skutečné hodnoty a jak vlastně chci, aby se můj život odvíjel. Ze společenského hlediska šlo o nejlepší rok mého univerzitního života. Jak jsem vylíčil, nakonec jsem vylezl z ulity a začal se svobodně projevovat, s lehkostí navazoval přátelství a zapojoval se do rozhovorů, kterých jsem se dřív nikdy neodvažoval účastnit. Jenže jsem byl pořád naprosto pevně přesvědčený, že musím udělat dojem na každého, koho potkám, a že názor dotyčných lidí na mě bude nadále formovat naše přátelství. Zatímco jsem konečně objevoval své povahové rysy, které byly opravdovější, pořád jsem měl před sebou dlouhou cestu k tomu, abych byl schopen skutečně žít ve svém opravdovém já.
Na cestě k autentickému životu Jedna z největších překážek při hledání vašeho skutečného já a nalezení odvahy žít ryzím způsobem je přesvědčení, že skutečně záleží na názorech ostatních. V průběhu prvních devatenácti let mého života mi touha být přijímán, oblíben, a dokonce milován ostatními velmi ztěžovala situaci a nedokázal jsem tyto názory přehlížet. Spousta z nás tedy ztratila napojení na to, co jim připadá správné, protože jsme se odsoudili k tomu pokoušet se potěšit ostatní. Teprve když jsme schopni skutečně přestat dbát na to, co si lidé pomyslí, a začít se chovat způsobem, který nám připadá dobrý, jsme schopni dostát slavnému rčení, které se často připisuje Marku Twainovi: „Zpívej, jako by tě nikdo neslyšel, tanči, jako by se nikdo nedíval, miluj, jako by tě nikdo nezradil, žij, jako by byl ráj na zemi.“
| 94 |
1500334-Synergia-Posilovna pro mlade duse-blok.indd 94
23.10.15 15:13
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211608
Další obvyklou překážkou autentického života je strach ze zranitelnosti. Zranitelnost je definována jako „schopnost být fyzicky nebo duševně raněn“. Má negativní konotace, proto se tolik lidí bojí toho být zranitelný. Ale co když to není tak špatné? Co když je tato otevřenost všemu, co vám přijde do cesty – bolest, radost, příjemné i bolestné věci – jediným způsobem, jak odhalit své skutečné já? Pokud jste raněn, alespoň víte, co vám působí bolest, a dokážete se s ní vyrovnat. Když se stydíte, alespoň víte, co vás přivádí do rozpaků, a následně se můžete přizpůsobit. Přijímat všechno ze sebe sama je jediný způsob, jak se dokážete napojit na své skutečné já. Když budete odolávat své zranitelnosti, budete si bránit prožívat autentické zážitky – v hlubší rovině přestanete cítit a budete žít výhradně rozumově. Je důležité chovat na paměti, že city jsou vodítkem, které potřebujete k tomu, abyste žili autenticky. Zranitelnost neznamená jen otevřít se zklamání – znamená to také otevřít se lásce. Nikdy v životě nepoznáte skutečnou lásku, dokud si nedovolíte být zranitelní. Všichni se skládáme z nejrůznějších vlastností a hodnot. Kde je radost, je také smutek, kde je láska, je také strach, kde je pravda, je také lež. Přijmeme-li fakt, že jsme toto všechno, pak dokážeme vidět náš svět v jiném světle. Abychom skutečně žili ve své nejlepší podobě, musíme si přiznat i takzvané slabosti, nejen silné stránky. Abychom žili ve světle, musíme si připustit i své temné stránky. Být skutečně autentický znamená přijmout všechny části sebe sama. Čím víc se dokážeme milovat cele a úplně, tím více budeme schopni žít autenticky a uvědoměle.
Postupem času jsem v prvním ročníku začal žít dobrý život a byl jsem šťastný. Jenže pak mě dohnala má liknavost v učení. Dosud jsem byl přesvědčen, že pokud se do něčeho pilně pustím, vždycky dostanu dobré známky. V průběhu prvního ročníku na univerzitě přicházelo mé úsilí ve vlnách. Rozvrh byl uzpůsoben
| 95 |
1500334-Synergia-Posilovna pro mlade duse-blok.indd 95
23.10.15 15:13
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211608
tak, že v průběhu školního roku nastala čtyři období, kdy byli všichni neskutečně zaneprázdnění, studenti odkládali svůj společenský život na později a soustředili se výhradně na studium. Stejně jako jsem si zkoušel žít v mnoha různých podobách a procházel si procesem hledání toho, kdo vlastně jsem, zkoumal jsem zároveň různý způsob studia, když na to došlo. Na školu jsem přišel přesvědčený, že patřím k chytrým, a tak jsem usoudil, že když budu napodobovat, co ti chytří dělají v době, kdy se mají učit, povede se mi dobře. Což znamenalo, že když jsem si povolil prvních pět týdnů a pak přišla polovina semestru, pustil jsem se pilně do práce a učil se ze všech sil. Jenže v průběhu svých úplně prvních zkoušek jsem okusil, co vlastně univerzita znamená. V říjnu jsem měl pět zkoušek a první byla ze sociologie. Uspěl jsem na třiapadesát procent. Nemusím snad říkat, že na přednáškách jsem nedával dvakrát pozor a na test jsem se učil pouze z učebnice. Jenže tato taktika se mi vůbec nevyplatila. Ostatní známky jsem měl naprosto průměrné a byl jsem s tím spokojen. Ve druhé polovině semestru jsem objevil, jak si známku ze sociologie vylepšit. Někdo mi poradil, že musím chodit na páteční doučování a musím si vybrat konkrétního učitele. Vlastně učitelku. Byla skutečně milá a dala nám předem otázky, abychom se na zkoušku připravili. Tím se všechno změnilo a já jsem na konci semestru dostal B+, tedy něco jako lepší dvojku. Po většinu prvního ročníku jsem si půjčoval od kamarádů poznámky, vyhledával jsem si minulé zkoušky, učil se podle nich a do učení vkládal jen tolik úsilí, abych prošel s mírně podprůměrnými známkami. Po celou tuto dobu jsem byl přesvědčen, že se můj celkový studijní průměr nesčítá a že se známky z mého prvního ročníku nebudou přičítat k celkovému výsledku. To mi někdo nakukal a já mu naivně uvěřil. Ve druhém semestru přede mnou stál těžší úkol, protože jsem měl kolem sebe spoustu lidí, kteří nechodili na přednášky. Myslel jsem si, že jsem stejně chytrý jako oni, a usoudil jsem, že můžu také chodit za školu a učit se výhradně podle knihy. Odhadl jsem, že potřebuju na učení před zkouškou asi dva týdny. A tak jsem tuto metodu vyzkoušel u jednoho z nejnudnějších předmětů.
| 96 |
1500334-Synergia-Posilovna pro mlade duse-blok.indd 96
23.10.15 15:13
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211608