byla, že bych měl vzít nohy na ramena, ale otcova přítelkyně mě postrčila dovnitř a zavřela za mnou dveře. „Tohle je Tomáš, Jitko, vyprávěla jsem ti vo něm, a tohle je Jitka,“ seznámila nás. „Co chce?“ ozvalo se zpod vlasů zakrývajících Jitčin obličej. „Přemlouvá mě, abych se k nim vrátila.“ Mezi vlasy se objevilo nejprve jedno oko, pak dvě a potom zbytek obličeje. Civěla na mě s nehraným zájmem. Stejně by si prohlížela třínohé štěně nebo bezhlavou slepici. „Nechceš si lehnout ke mně? Teplo se drží u stropu, tady se to dá vydržet,“ řekla. Natáhl jsem se vedle ní, zatímco její matka se s hrncem se zbytky králíka od oběda usadila před televizi ve vedlejší místnosti. „Ty nebudeš večeřet?“ zeptal jsem se. Nic chytřejšího mě nenapadlo, navíc jsem si v manšestrákách, bavlněném nátělníku a vlněném roláku připadal jako obalovaný květák na pánvi. Opřela si hlavu o pravou ruku a hleděla na mě se vzrůstající zvědavostí. Podle všeho jsem překonal její očekávání. Uvědomil jsem si, že musí být o tři nebo čtyři roky starší než já. Cítil jsem její pot a ještě něco dalšího, muselo se jednat o její frndu, s ničím podobným jsem se doposud nesetkal. Jako by uhodla obsah mých myšlenek, zkřížila nohu přes nohu. Měla bytelný zadek, břicho s pupíkem vystupujícím ven, malá prsa s bradavkami směřujícími
2. část
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211603
do stran a dlouhý krk napůl zakrytý vlasy barvy mokré hlíny. Nepravidelnost jejího obličeje budila dojem, jako by jí na krku seděly dvě hlavy. „Budu muset jít,“ posadil jsem se. Bylo mi horko, v žádném případě jsem však neměl v úmyslu se svlékat. Nechtěl jsem, aby mě její matka spatřila nahého s ptákem v pozoru, ačkoli by to nebylo poprvé, jak jsem si vzápětí uvědomil. Přikývla. „Zkusim na mámu zatlačit. Neni s ní k vydržení.“ Bez odpovědi jsem vyběhl na chodbu a odtud na zahradu. Venku nemohlo být víc než pět nad nulou. Měl jsem chuť rozeběhnout se k mostu, přelézt zábradlí a vrhnout se dolů, vznést se podél kolejí a kroužit nad Jitčiným domem jako káně vyhlížející králíka, jemuž se podařilo prokousat pletivem králíkárny.
98/99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211603
20
Den nato se Jitčina matka vrátila k mému otci. Slíbil jí, že přestane s chlastem, ale na jejím místě bych mu nevěřil ani slovo. Pokud se jedná o mě, měl jsem plnou hlavu Jitky. Od rána do večera jsem snil o pěšince skryté v jejích vlasech jako cesta k starověkému chrámu v tropech, představoval si, jak ochutnávám její rozkrok, jako když utrhnete rajče v pařeništi, a hoblil jsem ji, to mi můžete věřit, dokud můj pták nevypadal jako stažený z kůže. Nezbývalo mi však než se oddávat snění. K tomu, abych přelezl plot z ostnatého drátu, mi chyběla odvaha. Každý den jsem chodil kolem. Naschvál jsem zůstával ve škole déle, po setmění vystupoval na zastávce Jiříkov-Filipov a vracel se domů kolem autobusové zastávky v Zahradní ulici. Věděl jsem, že je Jitka doma, kolem komínu kroužily jiskry, neuměl jsem si však představit, co by mě mohlo přimět k tomu, abych zazvonil u dveří. Svěřil jsem se se svými potížemi Martinovi. Vypravili jsme se ten den na ryby na Cihelnu a vraceli se domů oklikou podél hranic. „Proč ses teda nesvlík?“ přerušil Martin mé vyprávění v okamžiku, kdy jsem ležel vedle Jitky a koupal se ve vlastním potu.
2. část
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211603