98
Otakar Nový: Česká architektonická avantgarda
ocelových konstrukcí a vymyslel při jejich aplikaci první mrakodrapy. Nikoli New York, ale Chicago je matkou mrakodrapů. Le Baron Jenney postavil roku 1883 svůj první desetipatrový prototyp. Pak chicagští architekti vymysleli protipožární izolaci ocelových skeletů a nákladní výtahy přestavěli na osobní. Sullivan vytvořil novou teorii utváření architektury z vnitřního organismu na vnějšek fasád, jež se lišila od dosavadní evropské fasádnické architektury, odvozené dosud spíše z honosných průčelí do často veleprostých jednopokojových či jenom kuchyňských interiérů bytů, které nebylo možno pohledem z ulice vůbec sociálně rozlišovat, protože za touže fasádou se skrývaly též honosné pětipokojové byty. Teoreticky měla chicagská škola zvítězit nejenom v USA, ale na celém světě svou novou technologií i pravdivou koncepcí strukturace staveb. Její další rozvoj byl však utlumen v roce 1893, kdy byla v Chicagu uspořádána (s jednoročním zpožděním) velkolepá Kolumbijská jubilejní výstava – čtyři sta let od objevení Ameriky. Expozice pavilonů zdobné historizující architektury Starého světa zcela uchvátily Nový svět, a to rozhodlo o odumření prvního seskupení tvůrců moderní architektury 20. století. Louis Sullivan zemřel roku 1924 v bídném hotelu jako opuštěný alkoholik a za jeho rakví se spřátelili jeho někdejší asistent Frank Lloyd Wright a mladý vídeňský imigrant Richard Josef Neutra, kteří obnovili moderní architekturu USA za pozdější pomoci svých dalších druhů vyhnaných z Evropy Hitlerem. Chicagskou školu nebrala Evropa dlouho na vědomí a kromě tehdy zcela neznámého Adolfa Loose a poté Neu try (kterému Loos návštěvu USA po svém návratu doporučil) nenavázali evropští architekti s Chicagem kontakty. Závěr tohoto vzrušeného období byl velice paradoxní. USA nadšeně přijaly umírající evropský historismus v architektuře a moderní architekti Evropy po delší synkopě zase myšlenky i technologii zaniklé chicagské školy.
Daniel H. Burnham, první mrakodrap na světě, Chicago 1894
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211579
Východiska a počátky moderní architektury
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211579
100
Otakar Nový: Česká architektonická avantgarda
Dí l o bratř í Per re t ů Všimli jsme si už, že ocelářská exploze ve stavebnictví nepokračovala zdaleka tak lineárně, jak technologové předpokládali. Společnost přijímala litinu a ocel na svých stavbách spíš obezřele a s jistým despektem ve srovnání s kamenem, pálenou hlínou a cihelnými klenbami. Proto ocelové konstrukce dlouho nebyly opticky přiznávány a byly zakrývány štukem. Příkladem bylo hlediště Zítkova Národního divadla v Praze. Intenzivní a velice vhodné vy užití ocelových konstrukcí a skla v halách, v příjezdech a na markýzách mezinárodní secesní architektury sice vyvolalo dojem, že tyto konstrukce zobecní, ale právě v téže době se objevil nový převratný vynález železobetonu, kterému dali architekti i stavebníci u obytných a veřejných staveb přednost. Pro rozvoj moderní architektury mělo mimořádný význam dílo bratří Perretů v Paříži, spojené s prosazením železobetonových konstrukcí. Architekt Auguste (1874– –1954), konstruktér Gaston (1875–1956) i třetí Claude (1880–1959), který řídil jejich ateliér, se narodili v Bruselu v době emigrace jejich otce, příslušníka Pařížské komuny. Po amnestii komunardů v roce 1881 se vrátili do Paříže. Auguste, pozdější uznávaný profesor Académie des Beaux Arts v Paříži, nikdy neabsolvoval žádnou vysokou školu architektury. Byl prvním architektem, který dokázal za pomoci svého bratra Gustava v roce 1903 mistrovsky zvládnout nový vynález železobetonové konstrukce Francouze Moniera na stavbě svého nájemného domu v rue Franklin v Paříži. Další významná historická díla z tohoto nového materiálu vytvořil francouzský inženýr Robert Maillart křehkým a mělkým obloukem svého mostu přes řeku Muota ve Švýcarsku v roce 1913 a již citovaný architekt Max Berg v témže roce Halou století ve Vratislavi. Poté vyzkoušeli železobeton bratři Perretové roku 1915 na klenbách doků v Casablance a do čtvrtice o rok později inženýr Eugène
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211579