98
YRSA SIGURĐARDÓTTIR
telně vážně. „Půjdu s vámi.“ V tom okamžiku bílé stěny poněkud vybledly a zeslábl i nažloutlý měsíční svit. Jediný mrak na obloze připlul před měsíc. Působilo to jako házení mincí – buď Gardar zůstane tady, nebo jej obě ženy doprovodí. Kdyby Líf trvala na tom, že pro žádné pivo nemá jít, protože nechce zůstat v domě sama, Gardar by s tím určitě souhlasil. Vinu nesla Katrín, jelikož nabídla k volbě dvě alternativy. Pokud člověk touží po jediném řešení, nemůže navrhovat dvě. Venku byl měsíc zamlžený, ačkoli oblak, který ho před chvílí zakrýval, už zmizel. Řeka, v níž Gardar chladil pivo, nebyla naštěstí daleko. Putti také vyběhl ven, zastavil se u domovní zdi, vyčural se na ni a pak se loudal za noční společností. Od verandy k říčnímu břehu se vinula spoře prošlapaná stezka, jíž se mohli držet. V noci začalo mrznout, takže se jim dech měnil před ústy v obláčky páry. Nálada byla stísněná, jako by je čekalo něco zlého – a přitom nepředvídatelného –, o čem věděla jen příroda. Gardar se malátně pokusil ženy trochu rozveselit. „Uzavřeme obchod. Přestanete-li mluvit o mušlích, připojím ráno záchodovou mísu k jímce, abychom ji mohli používat.“ V malé komoře vedle předsíně totiž poslední majitel hodlal nainstalovat záchod a umyvadlo, ale na septik už je nenapojil, jako by mu na posledních metrech došly síly. Na vyhloubení jámy na svém pozemku pro umístění plastového odpadního kontejneru vynaložil zřejmě nemalé úsilí. „Není to špatná nabídka, pokud víš, co se musí udělat, aby to fungovalo,“ usoudila Katrín. Ráno viděla Gardara, jak stojí před jímkou, drbe se na hlavě a pokouší se přijít na to, jak se mají správné roury napojit na správné objímky v nádrži. „Obávám se, že nadále budeme muset chodit čůrat ven.“ Už v okamžiku, kdy to pronášela, ji ale zamrzelo, že na jeho nabídku nepřistoupila. Mož-
PAMATUJI SI VAS VSECHNY_TISK.indd 98
6.11.2015 12:27:11 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211507
PAMATUJI SI VÁS VŠECHNY
99
ná by se toho úkolu skutečně ujal a celé to zprovoznil. Představa, že bude muset v noci vyběhnout sama ven, nebyla moc lákavá. Gardar zareagoval uraženě, což jistým způsobem naznačovalo všeobecnou náladu. Normálně se tak rychle nepopudil. „Jak můžeš vědět, že takovou věc nedokážu?“ „Přestaň mlít pantem a vytáhni to pivo, ať se můžeme rychle vrátit,“ rozhorlila se Líf, přešlapující na břehu z nohy na nohu, zatímco se Gardar opatrně nakláněl nad vodu a hledal místo úkrytu. Katrín se postavila vedle Líf a Putti se vmáčkl mezi ně, aby mu nic neuniklo. Nemohl se rozhodnout, zda má následovat Gardara nebo zůstat u žen. Bylo špatně vidět a řeka už patrně u břehu zamrzla. Gardar dával pozor, aby se nezřítil a neskončil v ledové vodě. Ke všemu se ukázalo, že s sebou nemají ani obyčejnou náplast. Líf poťouchle dloubla do Katrín a křikla na Gardara: „Jestli sletíš do vody, budeme mít alespoň nějakou zábavu.“ „Ha, ha.“ Gardar si utřel špinavé ruce do chomáče suché trávy na břehu a snažil se objevit pivo. „Děláte si ze mě srandu?“ „Cože?“ Katrín nechápala důvod jeho podrážděnosti, jelikož viděla jenom jeho záda a tekoucí vodu. „To pivo tu není.“ Gardar vzhlédl k asistujícím ženám. „Odnesly jste ho?“ Obě to rozhodně odmítly. „Musí tady být. Možná jsi je dal o něco výš, nebo níž,“ prohlásila Katrín a pátrala zrakem po proudu řeky. Mezi vlnkami mihotavé vodní hladiny však nezahlédla ani obrys bílé plastové tašky. „Pak ho musel sebrat někdo jiný,“ zašeptala Líf, ale tak hlasitě, aby ji Gardar slyšel. „Už mi věříš?“ A pevně sevřela Katrín paži. Putti vycítil nervozitu své paničky a tiše zakňučel. Pak se otočil a krátce zaštěkal do tmy mezi řekou a domem. Katrín se vyplašila. „Vylez nahoru, Gardare!“ Bála se
PAMATUJI SI VAS VSECHNY_TISK.indd 99
6.11.2015 12:27:11 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211507
100
YRSA SIGURĐARDÓTTIR
ohlédnout. „Zajdeme sem ráno.“ Paže ji bolela od Lífina stisku. „Tak už pojď.“ Gardar soustředěně sledoval tok řeky. „Ta taška je tady!“ Triumfálně k nim zvedl oči, ale Katrín ze svého stanoviště nemohla nic vidět. „Proud ji odnesl. Měl jsem ji asi zatížit větším kamenem.“ Zastavil se, sklonil se nad vodu a vytáhl promáčenou igelitku. „A sakra!“ Držel ji co nejdál od sebe, aby se nezmáčel. Když z ní vytekla všechna voda, vrátil se a podal ji ženám. Prázdnou. „Zajdu ještě kousek níž a pokusím se najít plechovky.“ Katrín se chtělo hlasitě protestovat. Místo toho však igelitovou tašku vzala a pohodila na zem mezi sebe a Líf. Ta se teprve teď pustila její ruky a Katrín mohla sestoupit ke Gardarovi. „Půjdu s tebou. Nemůžeš jít sám. Co kdybys spadl do vody?“ Zatímco hledala oporu pro nohy, všimla si, proč Gardar sestupuje z břehu tak pomalu. Voda vysoko vystříkla a hned si připadala jako mokrá houba. „Přeskočilo vám?“ Líf přestala šeptat i čekat na odpověď a místo toho spěchala dolů za Katrín. Počínala si přitom tak zběsile, že nechybělo mnoho, aby obě ztratily rovnováhu. Líf to však bylo jedno a bez dechu ze sebe sypala: „Vraťme se domů! Může to být léčka. Jestli tu někdo je, sebral pivo, protože věděl, že ho budeme hledat jako blbí.“ Když Putti postřehl pohyb ve skupině, přestal kňučet a vyrazil za ženami. Kluzké země si vůbec nevšímal, prostě kolem nich poskakoval, čenichal na břehu – a znovu se rozkňučel. „Tady to máte!“ Líf mávala rukama a ukazovala na psa. „Cítí, že tu někdo je. Vidíte? Větří na místě, kde bylo pivo.“ „Štěká přece v jednom kuse, Líf. Dokonce i ve městě a bez zvláštního důvodu,“ odvětil Gardar a udělal na úzkém říčním břehu místo pro obě společnice. „Půjdeme až na pobřeží a pak ještě pár metrů podél moře. Nic se nestane, a až uvidíte, že se za každým kamenem neskrývá nějaký zloduch, uklidníte se. Možná mě pak přestanete otravovat svými výmysly.“ Putti pozoroval Gardara
PAMATUJI SI VAS VSECHNY_TISK.indd 100
6.11.2015 12:27:11 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211507