za mnou dívaly a ještě víc se chichotaly a Klementýna si s nima něco špitala a nespouštěla ze mě oči. V hlavě mi začalo šrotovat, co by na mně dneska mohlo asi tak být k smíchu. Třeba moje vlasy. Co když ten cop vlastně vypadá docela pitomě a šprťácky? Nebo mám možná na bradě zubní pastu… Nejspíš to ale budou ty ťapácký boty. Připadala jsem si jako šašek, co vyčnívá asi jako bolavý prst. Jak to, že už má Klementýna tolik kamarádek? S tím jejím americkým přízvukem to nejspíš jde samo, a navíc jí mamka kupuje značkový kabelky. Stejně nechápu, co v těch kabelkách vůbec nosí… fixy? Štve mě, že se nemusí doopravdy snažit jako já. Já bych se taky klíďo píďo mohla přestěhovat do Ameriky a být tam okamžitě za hvězdu. Dokonce bych překousla i ten jejich umělohmotný sýr. Taky jsem si všimla, že kluci a holky se spolu na týhle škole moc nebaví. Už to není jako na základce, kde byli všichni tak nějak v jednom chumlu jako koťata a bylo úplně jedno, kdo jste – prostě jste vždycky zapadli mezi ostatní. Will si toho určitě taky všimnul. Napadlo mě, jestli se mnou vůbec bude chtít poobědvat, 103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211503
protože jsem zapomněla říct mamce o peníze na burgera a mám s sebou jenom sendvič, co mi nachystal taťka. Pospíchala jsem do knihovny na schůzku školního časopisu. Už jsem se nemohla dočkat, až se tam schovám, protože knížky se na vás, na rozdíl od lidí, nikdy nedívají skrz prsty. Knihovna tady ale vypadá úplně jinak, než jak jsem byla zvyklá. Vybavila jsem si veřejnou knihovnu v naší ulici, která je celá ošklivá a upatlaná, všechny knížky mají hřbet podlepený lepicí páskou, podlaha hrozně vrže a na žaluziích jsou skvrny od čaje (za regálem A–D v oddělení beletrie jsem jednou dokonce našla chcíplou myš, ale vůbec jsem se nevyděsila, jenom jsem si řekla „No pane jo“ a šla jsem se podívat do části s náboženskýma knížkama, jestli bych tý nebohý myši nepřečetla nějakou modlitbu, ale pak jsem si to rozmyslela, protože v těch knížkách byly všecky slova moc těžký). Ale tady to vypadá úplně jinak. Hned jak vstoupíte do dveří, upoutá vás obrovský dřevěný schodiště – vypadá úplně jako pro princeznu – a kolem celý místnosti vede široký balkon 104
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211503
se zábradlím. Když do oken s parádní pestrobarevnou mozaikou ze spousty různých sklíček zasvítí slunce, kreslí na koberec naprosto kouzelný výjevy. Všechny knížky jsou v dobrým stavu a každá spí na svým místě. Je to tady jako v ráji: útulný, hřejivý a tišší než samotný ticho. Konečně jsem se zase mohla nadechnout. Při pomyšlení na schůzku jsem měla hned o trochu lepší náladu. Paní Ixyová tam nebyla, protože časopis si vedou studenti sami. Zato tam byla jedna obrovitá holka s hustou ofinou a růžovýma rovnátkama, která vypadala, jako že tam tomu šéfuje. „Ahoj,“ prolomila ticho přátelským pozdravem a já sebou trhla. „To je v pohodě, dneska se tady normálně můžeme bavit. Já vím, že v knihovně se jinak mluvit nesmí, ale dneska tady 105
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211503