98
BRONNIE WARE
Dělat krok za krokem je jediný možný způsob, jak jít. Dokud máte dost odvahy pro další krok, třebaže nevidíte, kam vede, pořád jdete správným směrem. Chce to odvahu a víru, ale zase tím vytvoříte prostor pro milá překvapení a malá tajemství a naučíte se být flexibilní. Starat se vždycky jen o jeden krok vám umožní žít více v přítomnosti. Budete se otevírat možnostem, které se před vámi po cestě rozprostírají, místo abyste střemhlav spěchali k cíli a po cestě minuli záchytné body. Cesta se může sem tam klikatit, ale pokud se tomu přizpůsobíte, můžete přitom nakonec zažít radost. Vzdát se potřeby řídit každý svůj krok přináší svobodu, která je na cestě velmi užitečná. Podvolit se není vůbec na škodu – je to smělé a žádoucí. Naopak být rigidní, kontrolovat každý svůj krok a nenechat nejmenší prostor pro překvapení a dobro, bývá většinou na úkor věci. Při uskutečňování snů jdou přizpůsobivost a víra ruku v ruce. Víra udržuje sen a vizi stále živé. Přizpůsobivost ponechává prostor pro příjemná překvapení. Odvaha cestovat tímto způsobem přináší nečekané odměny. Cesta začíná úplně jednoduše prvním krokem, po němž následuje další a pak další. Máme-li víru a kuráž, nemusíme vědět, co se skrývá za horizontem, stačí, když víme, že jdeme po cestě, která rezonuje s písní našeho srdce. Putování se může pokazit, či ještě hůř, nemusí vůbec začít, jestliže člověk myslí příliš dopředu. A tak udělejte první krok, pak další a dovolte cestě, a se před vámi tvořivě rozvíjí tím nejlepším možným způsobem. A jsou vaše oči a srdce otevřené, abyste si dokázali užít každý krok té nádherně záhadné cesty, po níž kráčíte. A je vaše cesta krok za krokem požehnaná.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211475
ROK PRO ZMĚNU
99
32
POVOLENÍ UDĚLENO Chodit pěšky na dlouhé vzdálenosti jsem si zamilovala velmi brzy. Život na farmě dává dětem svobodu. Mají spoustu prostoru, mohou chodit a běhat, jak se jim zlíbí, aniž by hrozilo, že je něco přejede. A tak jsem získala lásku k chůzi a otevřeným prostorům, která mě už nikdy neopustila. Coby dospívající dívka jsem si jedno odpoledne vyšla na procházku přes naše pastviny. Po cestě jsem si to rozmyslela a rozhodla se zajít za kamarádkou, která bydlela jiným směrem. Šlo se venkovskou krajinou po blátivých cestách lemovaných obrovskými kaučukovníky. Kamarádka bydlela asi hodinu cesty odtud, za několika dalšími farmami, a tak jsem vesele a bezstarostně vyrazila. Když jsem se za několik hodin vrátila domů, máma byla celá bez sebe. Hledali mě všude, projezdili křížem krážem pastviny i přilehlé cesty. Bylo mi tenkrát řečeno, že když hodlám jít mimo naši farmu, musím požádat o dovolení. Tohle mě předtím v mé šastné dospívající mysli vůbec nenapadlo. Prostě jsem se rozhodla jít a šla jsem. Nebylo těžké pochopit, že se musím rodičů dovolovat, abych mámě ušetřila starost. Od té doby jsem to respektovala, ale těšila jsem se, až budu tak svobodná, že nebudu muset nikoho o žádné svolení žádat. Pravidla, která rodiče zavádějí, jsou samozřejmě pro dobro a bezpečí děti. Ale všechny děti začnou od určité chvíle snít o svobodě – o tom, že se budou moci samy rozhodovat, aniž by se musely zodpovídat svým dospělým pečovatelům. Dospělost nakonec přijde a svoboda je naše. Už nemusíme nikoho prosit o svolení a můžeme si dělat, co chceme.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211475
100
BRONNIE WARE
Ale co se stane, jestliže nás děsí to, že máme najednou tolik svobody? Na některé svobody si člověk zvykne snáze než na jiné a může se z nich vcelku snadno radovat. Zpočátku vám pomyšlení, že te konečně žijete bez toho, aby vás druzí omezovali, může připadat jako skutečné blaho. Stále však existují hranice, které si nevědomě sami vytyčujete. Kráčíte směrem do dospělosti, ale po cestě sbíráte názory druhých, které vás ovlivňují. Za čas mohou hranice, které jste si takto vytvořili, vyjít na povrch a zvětšit se. Když pak chcete naplnit své sny a poslepu tápete, abyste našli cestu, která by vás k nim snad mohla dovést, vaše sny vám nemohou jít vstříc kvůli překážkám, které jste si takto vytvořili. Dokud si neuvědomíte, jaká omezení to jsou, zůstanou vaše sny zablokované. Jsou tam a čekají a čekají, až budou moci vstoupit do vašeho života, jenže potřebují svolení. A co je ještě důležitější, vy potřebujete své vlastní svolení je přijmout. Strach může zničit sny s až pozoruhodnou lehkostí. Místo abychom se soustředili na divy a štěstí, které nás při uskutečňování snů mohou potkat, vynořují se podvědomé strachy z dětství. Mohou snížit naše očekávání a vytlačit sny pryč. Může to být strach, jak budou druzí reagovat, až uděláte to, co opravdu chcete, nebo strach, že vlastně nevíte, jak toho dosáhnout. Mějte však stále na paměti, že jde-li o touhu srdce, pak to, co chcete, chce také vás. Chce to být součástí vašeho života. Chce vám to pomoct stát se radostným člověkem, kterým se podle vašich možností můžete stát. Chce to, abyste poznali zázrak sebe samých. Stejně jako může ve vašem životě nastat chvíle, kdy se dostanete na hranici vlastních možností a víte, že už více smutku a zkoušek opravdu nedokážete snést, může mít i štěstí vytyčené hranice, za něž nemůže. Proto abychom mohli naplnit své sny, je nezbytné tyto hranice zrušit. Až je zboříte, uvolněte se. Bute zranitelní. Požádejte o pomoc a modlete se.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211475