IX. Ras Pharas Hlavním sálem ras pharaského hradu se ozvala další teskná píseň, pojednávající o hrdinství prvních osadníků a o trpasličí rodině, která zachránila mladého lidského vojáka před vyhladověním. Po několika taktech vyhrazeným flétnám se rozezvučel celý orchestr a ztichlá urozená společnost v čele s lordem protektorem, usazeném v tuto dobu na ozdobném (dříve královském) trůně, se opět pustila do družného hovoru či zábavy. Dvorní dámy za jemných zvuků hudby, ozývající se z muzikantského výklenku pod stropem, přecházely po sále a tančily staré vejenejské tance. Jejich muži pak, oděni v těsných uniformách s vyobrazenými erby a vojenskými vyznamenáními, pomalu přecházeli po sále od jednoho jídelního stolu ke druhému a bez okolků si naplňovali své otylé tváře tím nejlepším, co ras pharaské spíže nabízely. Lord Allistar dobře věděl, že tímto proti sobě jen ještě více poštvává lid. Již beztoho stál za svržením královského rodu, převratu v hlavním městě a nyní se jako lord protektor zúčastnil bojů o každou píď říše ve snaze z ní vyždímat finanční prostředky. Jen díky nim totiž mohl sedět na trůně s hedvábnými polštáři a perleťovou opěrkou. Jen díky tomu se mohla Triara potulovat po parketu v pozlacených šatech a jen díky tomu mu byla poslušností zavázána armáda království. Nebýt generála Paelona a jeho finančních injekcí, nikdy by lord Allistar nebyl tam, kde byl teď. Stále by se svými syny kul 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211316
pikle a čekal na královu smrt. Takhle k ní ale mohl dopomoci a pak, pomocí politických intrik, mohl vyšachovat jeho syny i stoupence. Generál Paelon ale chtěl protislužbu. Loďstvo Vejeneje, považované v Cirrdě za nejmocnější loďstvo Jihozemě. Paelon ho chtěl využít na cestu do Haenoru a získání artefaktu „zdroje“. Jenže lord Allistar věděl, že loďstvo je jeho největším trumfem. A proto se ho nechtěl vzdát lacino. Raději vymýšlel všechny možné kličky, jak udržet loďstvo a zároveň i uspokojit generála Paelona. Kvůli tomu dokonce opustil pevné brány města Ras Pharas, kde se v posledních týdnech obklopil svými věrnými a jež mu byly jedinou jistotou, a vydal se vstříc generálu. Ten na něj čekal u přístavu nedaleko města Errolu. Několik dní před schůzkou poslal do Ras Pharas svou svěřenkyni-cirrdskou princeznu Shuriu. Ta se měla stát manželkou jednoho ze synů lorda Allistara a učinit tak jeho rod mocným a dostatečně urozeným. Měla to být poslední část jeho přínosu a v Errolu měl pouze dostat odměnu a vyúčtování-své očekávané loďstvo. Jaké však bylo překvapení, když lord Allistar přivezl jen tucet lodí s malou posádkou a několik truhlic zlata. „Takhle dohoda nezněla,“ řekl Paelon, když se v soukromí procházeli po pobřeží. Všude křičeli racci a duněl příliv. „Bohužel. Lodě zatím nejsou k dispozici. Snad ale toto jako první splátka stačí,“ začal opatrně lord Allistar. „Naše dohoda ale nebyla o splátkách. Já chtěl lodě. Chtěl jsem loďstvo a muže Vejeneje! Zapomněl jsi snad?“ otázal se rozrušený Paelon a jeho tlusté tváře zbrunátněly. „Nene, můj pane. Jen loďstvo zatím není plně funkční. Přijměte, prosím, tuto malou první splátku. Jejich příprava nebude
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211316
jistě již dlouho trvat,“ řekl lord Allistar sladce a poníženě se usmíval. Generál Paelon se ale neusmíval vůbec. Procedil několik nadávek v tom nejsprostším cirrdském dialektu a dlouho jen přecházel po břehu a hleděl do vody. „Takže tohle má být první splátka?“ zeptal se nakonec. Lord Allistar přikývl. „V tom případě do doby, než bude mé loďstvo připraveno, navrhuji takový malý „splátkový kalendář“,“ pokračoval Paelon, „Každého druhého úplňku v měsíci mi tví muži doručí do Scacre stejný počet truhel jako ty nyní. K tomu navíc přidají pět truhel vašich skvělých střelných zbraní a čerstvé vojáky pro mou posádku. Alespoň 5 desítek čerstvých vojáků. Pokaždé…Platí?“ „Platí,“ řekl lord Allistar přiškrceným hlasem. Uvědomil si, že sice na čas získal své lodě, ale zaplatil za ně velkou cenu. Ihned mu bylo jasné, že bez trpasličích pokladnic ty truhly v tak krátkém časovém úseku nenaplní. A že bude potřebovat minimálně zdvojnásobit daň z půdy, aby mohl vyplácet své vojáky a zároveň i vojsko generála Paelona. V té chvíli to ale pro lorda Allistara bylo jediným přijatelným řešením. Dále už se o dluhu nebavili. Lord Allistar hostil ve městě Paelona několik dní, kdy se hodovalo, tančilo a bujaře rozhazovalo. Poté se generál Paelon rozloučil a odjel zpět na moře. Lord Allistar zamířil zpět do Ras Pharas, kde se na jeho počest měla připravovat slavnost.
A na ní právě seděl. Šlechta se bavila, chudina venku mrzla a lord Allistar uveleben v křesle přehlížel místnost. Najednou se odkudsi vynořil Groleon. Jeho holá hlava se leskla ve svitu loučí a
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211316