kapsy. Potřeboval novou sekačku a kolem domu bylo potřeba vylepšit drenáž, protože sklep začal vlhnout. Kde tolik peněz vezme? Osekal, co se dalo, jídlo, ošacení, dovolené, seriály stahoval ze sítě. Jenže to nestačilo. Vyměnil auto, ani to nepomohlo. Půjčil si od matky, pořád to nebylo dost. A jednoho večera se pustil do hraní. Tak trochu ze zvědavosti. To pomohlo. Za pár minut měl v rukou několik set tisíc. Nervózně, s úsměvem vypnul počítač. A už nikdy, slíbil si a za peníze nechal udělat drenáž kolem domu, ale uplynul měsíc a on seděl znova u monitoru. Od té doby vedl nový život: vyhrát trochu, prohrát víc, vyhrát, míň, prohrát ještě víc. Neomezoval se pouze na noc. V poslední době seděl v obývacím pokoji, úsměv nalepený na tváři, laptop na klíně, dvě otevřená okna, jedno s novinami, druhé s hernou. V neděli prohodil s lehkostí sobě vlastní, ahoj Malene, jaké je tvoje oblíbené číslo? Divně na něj pohlédla, no sedm, proč? Tak mě to napadlo, řekl a vsadil na sedmičku. Co vlastně děláš, tati? Jen jsem se tu díval na počasí. Prohrát. Prohrát. Prohrát. Dál, dál, dál. Spotřebitelský úvěr, kreditka na nule, GE Money Bank vyplivne půjčku za den a nikdo neví, kdo je Pål Fagerland, kromě nich: Dobrý den Påle, jak se vám vede? Jednou pozdě večer zazvoní telefon. Rádi bychom vás pozvali na herní maraton do Rigy. Nebo: Milý Påle, dnes jsme vám jako malý bonus převedli 500 eur. A kdy zvoní telefon? Zrovna když se zaloguje. Po několikadenní odmlce. Oni vědí, co je on zač. Nikdo jiný. Nitro. Tam já žiju, uvažuje. Ale co se to ve mně vlastně děje? Jedno vyhrál majlant, jednou zažil pocit, že na něj prší peníze, jednou si myslel, že záleží na schopnostech, jenže on zákonitě nakonec musí prohrát, všechno. Taková je podstata hry. Ví to. Ale co je mu to platné? Nic. Jako malý kluk měl neskonalý strach z kouření. A přece začal kouřit. Kouřil sedmnáct let. Jediný dostatečně pádný důvod k tomu, aby dokázal přestat, byla Malene, bylo jí deset a brečela, protože byla přesvědčená, že táta umře. Tehdy se cosi proklestilo do jeho nitra. Pål ví, že to takhle nemůže jít pořád dál. Může to vědět sebelíp, a přesto každý večer žije nadějí na velké peníze, které by smázly veškerý dluh a udělaly z něj bezstarostného boháče. Zita se mu čumákem opře o stehno a Pål cítí, jak mu povoluje ztuhlá čelist, brada klesá, slyší sám sebe povzdychnout. 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211287
„Táák,“ zašeptá a letmo se podívá na Cecílii a Rudiho, „táák, hodná holka.“ Náhlé zjevení Cecílie ho zaskočilo. Od té doby, co k ní v roce 1986 vešel do dívčího pokojíku, se nezměnila. Je úplně stejná, jen vyžilejší. Stejně hubená, klátící se a neladně poskládaná. Pokožku měla tenkrát měkkou a růžovou, teď ji má šedou a drsnou, a pořád pihovatou. Pål se musí ovládat, aby neprozradil, že ji poznal. Nedopadne to na úrodnou půdu, jestli si Rudi uvědomí, že byl Pål jedním z jejích – ehm – zákazníků. Že s Cecílií to bylo pro Påla poprvé. Dvě stovky? Ukradl je tenkrát mámě a tátovi, ne? S Hassem tehdy jeli autobusem do Hillevågu až před dům. Pål dal Videoklukovi peníze a ten ho zavedl do jednoho pokoje, který byl na konci dlouhé chodby. Tam ležela. Dívka pod dekou. Na zdech plakáty, jeden s kočkou, druhý s Wham! Svlékl se. Zahihňala se a nadzdvihla deku. Zalezl k ní, rukama zajel na maličká ňadra. Na soulož nedošlo, nestihl to, prsty se mu jen dotkla klacku a v tu ránu to pustil. Påla polila hanba, sebral se, utekl od všech hororů a pronajaté dívky a už se nikdy nevrátil. A ona tady teď stojí. Chodí s Rudim. Vždycky to byl blázen, uvažuje Pål a sleduje poočku dvojici. Byl to dobrý nápad? Aby mu sehnal milion? Rudi byl vždycky křivák, jenže teď vypadá jako ještě větší křivák. V tomhle jsme s darebáky na jedné lodi, jak jde život, jsme si čím dál podobnější, kyneme, a nezbytňují jenom naše dobré stránky, ale i ty špatné. Osmdesátá léta se Pålovi promítají před očima, smrdí po Sky Channel, pozdních večerech a blikáním jízdních kol, po hučící dynamech a glam metalu. Po tjensvollské partě, o které kolovaly šílené zvěsti. Byli to na pohled drsňáci, vyzařovala z nich samostatnost, měli odvahu na věci srát, srát na školu, na učitele, na rodiče, když nějaké měli. Pål tou odvahou nikdy nevládl. Hasseho přitahovala, jeho zvědavost neznala morálních hranic, nedokázal si nic odpustit, zato Pålovi stačilo slyšet, co dělají, a byl strachy bez sebe. Děsila ho i ta jména: Rudi, Tommy Pogo, Janka Pálka. Lidi vyprávěli o zářivém světle v Rudiho očích, když pevně držel vřeštící kočku, praštil ji po hlavě šutrem, otevřel jí tlamičku, položil na ještě růžový jazýček petardu, smál se, až se za břicho popadal, tlamku zavřel, zapálil šňůru, udělal pár kroků nazad, ukázal na kočku a pronesl: „Tohle tyvole je největší prča, co jsem kdy zažil, a ještě to ani nezačalo.“ 101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211287
Hlava kočky se prý rozletěla na kusy, oči popraskaly jako sklo. Dva týdny nato ukradli z jedné garáže v Ragnhildině ulici kanystr, chytili morče a vykoupali ho v benzinu, pak pozorovali, jak v temné noci hoří, a probírali, co by tak mohli udělat dál, máte někdo doma louh? Rudi položil Cecílii ruce na ramena. Vypadá to, jako by ji chtěl zamáčknout do země. Cecílie přikyvuje. Pak pohlédne na Påla a něco řekne. On polkne. Mluví o něm? Poznala ho? Rudi se na něho podívá. Tak, probleskne Pålovi hlavou. Teď musím zdrhnout. Jinak mě zabije. Rudimu srší z očí blesky. Zvedne ukazováček. Zdrhám. Hned. Rudi jde k němu. „Ráda jsem tě viděla, Påle,“ řekne Cecílie, „už budu muset jít, takže… zatím.“ Pål si odkašle, ale nevydá ze sebe ani slovo. Cecílie se sehne, sebere ze země morče a pustí do lesa. Trochu jako voják, napadne Påla a pozoruje, jak se k němu blíží Rudi. Vypadá jako jeden z těch stromů v lese, jako by si jeden strom vyrval kořeny ze země a vydal se temnou nocí na cestu. „Oukej, Påle Walle.“ Rudi zachrchlal a odplivl si. Ne, ne, ne. Tohle jsem nikdy neměl dělat. Rudi píchne Påla ukazováčkem do hrudi, silně do něj strčí. „Heleď se,“ řekne. „Tohle se tě netýká. Ženský, no. Uvidíš sám, až nějakou budeš mít, Pålíku…“ Ženský? „Soráčsoráč, dcerky máš, že jo? Dvě? Ale ženskou žádnou? Rudi se ti do toho nebude míchat. Víš o tom svoje. Co vím já? Že by to byl hlavní důvod, že někdo jako ty a někdo jako já se spolu bavíme? Ženský, to je práce na plnej úvazek, člověče. Kouříš? Ne?“ Nepoznali mě. „Před několika lety jsem přestal,“ řekne Pål a vydechne. „No já taky. Už je to pár týdnů. Hell to pay. Tyvole. Ženský. Člověk musí mít pevnou páteř. Láska, Malíku. Říká ti to něco?“ „Říká, já js…“ Rudi ho probodne očima. 102 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211287