EINSTEINOVA NESPOKOJENOST • • • • •
Zmrazení pohybu pomocí grafických záznamů minulých pozorování Vynález bezčasého konfiguračního prostoru Newtonovské paradigma Argumenty pro determinismus Časová reverzibilita
Einsteinovské argumenty, vyrůstající ze speciální a obecné teorie relativity: • Relativita současnosti • Prostoročas pojímaný jako blokový vesmír • Počátek času ve velkém třesku Kosmologické argumenty, které vyplývají z rozšíření fyziky na vesmír jako celek: • Kvantová kosmologie a konec času Těchto devět argumentů vede k pohledu na přírodu, který upírá skutečnost současnému okamžiku a místo toho mluví o přírodě v rámci blokového obrazu vesmíru, ve kterém je skutečná pouze úplná historie vesmíru chápaná jako jeden celek. V tomto pojetí je s časem nakládáno jako s dalším prostorovým rozměrem, takže kauzalita probíhající v čase může být nahrazena bezčasovou logickou dedukcí. Obecná teorie relativity a newtonovská mechanika mohou mluvit o historii, která se vyvíjí v čase, ale v tom případě se jedná pouze o čas ve slabém smyslu matematické posloupnosti, čas zbavený vznikání přítomných okamžiků. V těchto teoriích není čas opravdový ve smyslu, který jsem definoval v předmluvě, kde jsem postuloval, že vše, co je skutečné, je skutečné pouze po nějaký časový okamžik. Abych zvýraznil tento rozpor, budu o takových teoriích mluvit jako o bezčasých. Je toto vypuzení času cena, kterou musíme zaplatit za pokrok ve vědě? Náš další krok bude spočívat v odhalení nedostatků v těchto argumentech. Všech devět popsaných argumentů podléhá iluzi, že newtonovské paradigma předpokládající, že můžeme předpovědět budoucnost jakéhokoliv systému na základě jeho počátečních podmínek a zákonů, které na ně působí, může být rozšířeno v teorii celého vesmíru. Jak ale zakrátko ukážu, žádné rozšíření newtonovského paradigmatu k přijatelné teorii celého vesmíru vést nemůže. I když se jedná o velice účinnou metodu pro fyziku dělanou v krabici, při konfrontaci s kosmologickými otázkami je to metoda nepoužitelná.
101
ZNOVUZROZENY CAS.indd 101
7.9.2015 13:18:12 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211137
ZNOVUZROZENÝ ČAS Nejsilnější argumenty pro vyloučení času pocházejí z teorie relativity. V kapitole 14 tyto argumenty rozbijeme. Jakmile bude obhajoba vyloučení času vyvrácena, budeme se zabývat tím, co může fyzika a kosmologie získat z hypotézy, že čas je skutečný.
102
ZNOVUZROZENY CAS.indd 102
7.9.2015 13:18:12 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211137
KAPITOL A 8
KOSMOLOGICKÝ OMYL V první části této knihy jsme sledovali cestu mystika, který se snaží překročit naši časem omezenou zkušenost a objevit věčné pravdy. Zejména jsme sledovali velké úspěchy fyziky, kterých dosáhla díky využití newtonovského paradigmatu. Viděli jsme ale, že tento úspěch má svoji cenu: vypuzení času z fyzikálního pojetí přírody. V druhé části uvidíme, že je nemožné použít newtonovské paradigma na celý vesmír, a že tudíž tuto cenu platit nemusíme. Chceme-li vědu rozšířit tak, aby pojímala celý vesmír, potřebujeme novou teorii, teorii, ve které je čas ústředním činitelem. Pojďme se vrátit zpět k začátkům vědy k předsokratovskému filozofovi Anaximandrovi, který žil v letech 610–546 př. n. l. a který je často nazýván prvním vědcem. Jak nedávno popsal ve své knize Carlo Rovelli, Anaximandros byl první, kdo hledal příčiny přírodních jevů spíš v přírodě samotné než v rozhodnutích náladových bohů.1 V té době si mysleli i ti nejpoučenější z lidí, že žijí ve vesmíru, který je vymezen dvěma plochami. Pod našimi chodidly se nacházela Země, která se kolem nás rozprostírala do všech směrů. Nad našimi hlavami se pak nacházela nebesa. Celý vesmír, tak jak mu rozuměli, byl uspořádán přítomností výjimečného směru „dolů“, kam padala všechna tělesa. Základní přírodní zákon potvrzovaný jejich veškerou zkušeností byl, že vše padá dolů. Jedinou výjimkou bylo nebe a na něm zafixovaná nebeská tělesa. Když se pokoušeli rozšířit tento úspěšný zákon na celý vesmír (tedy na nebe i Zemi), narazili na paradox. Pokud vše, co není připevněné k nebi, padá, jak to, že nepadá samotná Země? Protože je tendence k pádu univerzální, musí mít pod sebou Země nějakou podpěru, která ji drží na místě. Navrhovalo se například, že Země spočívá na zádech obrovské želvy. Ale co pak udržovalo před pádem samotnou želvu? Mohla existovat nekonečná řada „želv až úplně dolů“? Anaximandros si uvědomil, že aby dokázal vytvořit úspěšnou teorii vesmíru, která se vyhne absurdní představě nekonečné želví věže, musí úplně změnit paradigma. Přišel s myšlenkou, která se nám zdá zcela přirozená, ale pro lidi té
103
ZNOVUZROZENY CAS.indd 103
7.9.2015 13:18:12 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211137