Lucy Ferriss
„Budeš servírovat čaj,“ pokračovala matka. „Den nebo dva po obřadu si zajedeme na nákupy. Seženeš si něco moderního na sebe. Všimla sis, co má na sobě tvoje sestřenka Tahíra?“ Večer Áfija nemohla usnout. Ležela v posteli, po které tolik toužila na Smithu – posteli s tlustým rámem stlučeným ze starobylé dřevěné truhly, kterou si dědeček přivezl domů z Kašmíru. Truhla se rozpadla, ale bočnice byly dost pevné, aby z nich bábá mohl vyrobit postel, která Áfije patřila, kam její paměť sahá. Během nekonečného letu snila o tom, jak se v ní pořádně vyspí. A teď spánek nepřicházel. Bábá a morej ji chtějí provdat. Samozřejmě, odjakživa počítala s tím, že se vdá. Vzdělání patřilo k přípravě na sňatek; morej přesvědčovala bábu, že úspěšní muži si přejí ženu s univerzitním diplomem, dokonce i takovou, která bude praktikovat medicínu. Áfija byla dost malá a nosila brýle, ale za nimi měla oči modré jako moře, a když si rozpustila vlasy, spadaly jí přes ramena jako hustý měkký závoj. Vdát se by pro ni nebyl problém. Problém se z toho stal kvůli Americe. Kvůli Gusovi. Převalila se na bok a přemítala, že žádný z rodičů se nikdy dřív nezmínil, že by se měla zasnoubit, než dostuduje... až teď. Že by Šáhid...? Ne. Vyloučeno. Kdyby vyvolal skandál, hanba by padla i na něj. Lidi se prostě začínají vyptávat, to je všecko; zajímá je, kdy se Áfija vrátí a jaké má vyhlídky. O Gusovi nikdo neví, dokonce ani Šáhid – hlavně ne on. Áfija si tady může ležet a vzpomínat na Guse, jak srdce ráčí, a nikoho tím nezneuctí. Ale když na Guse pomyslela, jako by na něj padly stíny černající se kolem. Že vedle něj před pouhým týdnem ležela nahá, jí teď připadalo tak strašlivé, že tu představu nesnes98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211049
Rodinná čest
la. Stačilo si jen vybavit jeho ledabyle oholený obličej a chomáčky rezavých chloupků na kloubech... ne. Nedokázala to. Kdyby myslela na jeho doteky, na jeho dech, který cítila na uchu, obrátil by se jí žaludek. Nad tou nepatřičností by se pozvracela. Její počínání bylo už z podstaty riskantní. Ale odehrálo se v tamtom jiném světě, kde je čest relativní pojem a pravidla mají rozmlžené okraje. Vzpomínat na to tady, v Násirábádu, by znamenalo neodpustitelný prohřešek. A tak Guse pustila z hlavy. Přesně takhle to proběhlo – jako když se syčivě zabouchnou dvířka mrazáku. Měla koneckonců na přemýšlení tolik jiných věcí. Marjaminu svatbu, pochopitelně, a jak to Marjam bude slušet na samém konci ruchsatí, jak si ji manžel bude prohlížet, jak se muži vytratí ze svatební hostiny a vklouznou dozadu do síně, aby pozorovali dívky při tanci. Jestlipak tam bude Léma –její nejlepší kamarádka, která odešla na školu pro sekretářky do Péšavaru a v létě se vrátila domů, aby se vdala? Áfija jí psala a zkoušela se s ní spojit přes Facebook, ale reakce se nedočkala. A taky musí myslet na morej a na Sóbiju a Musku, kterým je teď čtrnáct a deset a už si začínají zakrývat pučící prsa dupattami. Ve vesnici teď vyrůstají v mnohem konzervativnějším prostředí než předtím ona. Včera se jí Sóbija zmínila, že tři její spolužačky opustily školu a stejně jako jejich matky žijí podle tradičního zvyku parda v odloučení, takže vůbec nevycházejí z domova. Dokartáčovala si vlasy, obtáhla si oči uhlem a nasadila si brýle. V Americe se nelíčila, ale tady jí to připadalo jako přirozená součást oblečení. Našla matku v koupelně, jak Sóbije pomáhá správně se ovinout dupattou. „Ty ale vypadáš dospěle,“ usmála se na sestru. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211049
Lucy Ferriss
„Chtěla bych nosit podpatky,“ zasnila se Sóbija a prohlížela se v zrcadle. Za tu dobu, co ji Áfija neviděla, se zbavila dětského tuku a teď stála s rameny staženými dozadu, jako by předváděla drobná prsa skrývající se pod dupattou. Už měla dvakrát periodu; pochlubila se Áfije, hned jak spolu poprvé osaměly, a Áfija ji objala a řekla jí „chudinko malá“ tónem, kterým jí dala jasně najevo, že ji nelituje, ale je na ni naopak pyšná. „Jsi na svůj věk vysoká,“ namítla Áfija. „Kdybych byla tak velká jako ty, nikdy bych podpatky nenosila.“ „Já jsem taky velká!“ vtrhla do koupelny Muska. Chviličku tam stály vedle sebe s krky vytaženými do výšky jako trio hus. Matka ustoupila ke straně a vrtěla nad nimi hlavou. „Moje praštěné sestřičky,“ zasmála se Áfija. Dvě hodiny nato vysadil bábá Áfiju, její matku a sestry u vchodu do svatební síně a odjel s Chálidem a Šáhidem na dolní parkoviště. Áfija se za celou jízdu na Šáhida nepodívala – ne že by se na něj zlobila, vztek ji už přešel, ale protože by i pouhým pohledem přenesla do auta Guse. Vydechla si, až když muže opustily a ve svých hedvábných úborech se připojily k ženám na ruchsatí. Parket v síni byl slavnostně vyzdoben čerstvými liliemi a krvavě rudými růžemi, mezi kterými se proplétaly stříbrné stuhy a řetězy bílých světélek. Na malé vypolštářované pohovce uprostřed seděl plachý, nehezký muž v bílé kurtě se zlatým vyšíváním na lemech. Na hubeném krku mu balancovala hlava omotaná turbanem. Zpod rozcuchaného plnovousu se zlehka usmíval na tucet mužů ze své rodiny, kteří se sem s ním přišli vyfotografovat a byli jedinými muži 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211049