JEFFERY DEAVER
entomologických lístečků. Hondu Civic řidiče společnos ti Worldwide Express stále nikdo nespatřil, přestože policie rozšířila okruh pátrání na současných sto třicet kilometrů. Kathryn Danceová pohlédla na O’Neilovu hranatou tvář a rozpoznala v ní složitý amalgám odhodlání a znepokoje ní. Znala O’Neila dobře. Seznámili se před mnoha lety, kdy pracovala jako konzultantka pro výběr porotců: sledovala chování a reakce potenciálních porotců a radila právníkům, které uchazeče do poroty vybrat a které odmítnout. Jednou si ji federální státní zástupci najali, aby jim pomohla vybrat porotce do soudního procesu souvisejícího s organizova ným zločinem, v němž O’Neil figuroval jako korunní svědek. (Zvláštní bylo, že se svým zesnulým manželem se Danceo vá seznámila za podobných okolností: když jako reportérka sledovala soudní proces v Salinasu, v němž její budoucí choť vystupoval jako svědek obžaloby.) Nakonec se Danceová s O’Neilem spřátelili a zůstali si celá léta blízcí. Když se pak Danceová rozhodla dát se do řad policie a nastoupit na regionální pobočku CBI, zjistila, že z titulu své funkce s O’Neilem často spolupracuje. Tehdejší šéf CBI Stan Fishburne jí byl prvním rádcem a O’Neil dru hým. O umění policejního vyšetřování ji toho za šest měsíců naučil více, než kolik jí vštípil celý formální výcvik. Navíc se spolu dobře doplňovali. Tichý a uvážlivý O’Neil dával před nost tradičním policejním metodám, jako jsou práce s dů kazy, tajné operace, sledování a udržování sítě informátorů, zatímco Danceová se specializovala na dotazování kolem jdoucích, výslechy a vyšetřování svědků i obětí. Věděla, že by se nikdy nestala agentkou, jakou je dnes, nebýt O’Neilovy pomoci. A nebýt jeho humoru a trpělivosti 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211047
SPÍCÍ PANNA (a také dalších životně důležitých schopností: například když dbal na to, aby si Kathryn vzala prášek proti nevolnosti ještě předtím, než nastoupí na jeho člun). A třebaže se jejich přístup k práci a silné stránky lišily, jejich instinkty byly totožné a navíc byli oba naladěni na stejnou strunu. Danceovou pobavilo, když si uvědomila, že O’Neil sice nyní upřeně hledí na mapu, ale ve skutečnosti jako by se i on snažil vyčíst její signály. „Tak o co jde?“ zeptal se nakonec. „Jak to myslíš?“ „Něco tě trápí. Něco horšího, než že tě v tomhle případu posadili za volant.“ „Jo.“ Danceová se na okamžik zamyslela. O’Neil už byl ta kový: často ji nutil utřídit si zašmodrchané myšlenky, než ko nečně promluvil. „Mám z toho Pella špatný pocit,“ vysvětlila po chvíli. „Nemůžu se ubránit dojmu, že smrt těch dozorců pro něj vůbec nic neznamenala. A Juan taky ne. A ten řidič z Worldwide Express… Ten je taky mrtvý, to přece víš.“ „Vím… Myslíš, že chce zabíjet?“ „Ne, nejde o to, jestli chce, nebo nechce. On si přeje všechno, co slouží jeho zájmům, i kdyby to byla sebemenší drobnost. V jistém smyslu je to možná ještě děsivější a navíc se takový člověk hůř odhaduje. Ale doufejme, že se pletu.“ „Ty se nikdy nepleteš, šéfová.“ V místnosti se objevil Tý džej s notebookem v ruce. Položil přístroj na oprýskaný kon ferenční stůl k nápisu Nejhledanější ve státě, pod nímž ná sledoval výčet deseti „vítězů“ tohoto klání, jejichž pořadí odráželo demografické složení státu Kalifornie: Hispánci, Anglosasové, Asiaté a Afroameričané. „Našels tu McCoyovou nebo Pellovu tetu?“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211047
JEFFERY DEAVER
„Ještě ne. Dělají na tom moji lidi. Ale koukej na tohle.“ Naklopil k Danceové obrazovku notebooku. Všichni se shlukli kolem monitoru, který právě ve velkém rozlišení zobrazoval jednu fotografii pořízenou Mortonem Naglem. Na snímku, jenž teď byl mnohem větší a ostřejší než na displeji Nagleova fotoaparátu, byla na příjezdové cestě ve doucí k zadní části budovy, kde vypukl požár, vidět postava v džínsové bundě. A to, co původně vypadalo jako stín, byl ve skutečnosti velký černý kufr. „Žena?“ dotázal se O’Neil. Výška zachyceného člověka se dala posoudit podle auto mobilu stojícího opodál. Postava mohla měřit zhruba tolik co Danceová, tedy metr sedmdesát pět. A taky je štíhlá, po všimla si agentka. Hlavu a obličej jí zakrývala čepice a slu neční brýle, ale skrz okénko automobilu se dalo poznat, že na muže této výšky je postava o něco širší v bocích. „Navíc se tam něco leskne. Vidíš to?“ Týdžej poklepal na obrazovku. „Náušnice.“ Danceová pohlédla na dírku v jeho ušním lalůčku, v níž čas od času vězel malý diamant nebo kovový cvoček. „Mluvím o statistické pravděpodobnosti,“ dodal Týdžej na obranu svého postřehu. „Dobrá. Souhlasím.“ „Takže světlovlasá žena vysoká asi metr pětasedmdesát,“ shrnul to O’Neil. „Váha přibližně padesát kilogramů,“ dodala Danceová. Vtom ji něco napadlo. Zatelefonovala Reyovi Carraneovi do jeho kanceláře o patro výše a požádala ho, aby se k nim při pojil. Za pár okamžiků se Rey objevil. „Agentko Danceová.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211047