JEFFERY DEAVER
mu podařilo udržet lhostejný výraz, aby nedal najevo, jak mu vadí, že ho kongresman zastínil; lidé z Atlanty – a hlavně ta blondýna s dokonalým účesem – znali své priority. Danceová se doslechla, že zástupce okresu v zákonodárném sboru státu Kalifornie – a údajný Nashimův soupeř v boji o křeslo v Senátu Spojených států ve volebním klání následujícího roku – je mimo město a nestihne se vrátit z Las Vegas včas, aby vyjádřil svou solidaritu na místě katastrofy. Tohle mu jistě negativně poznamená kariéru. Nashima zdvořile, leč nesmlouvavě ukončil interview s reportérkou CNN a vzdálil se, přičemž odmítl všechny další žádosti o rozhovor se zástupci jiných redakcí. Prohlížel si scénu a mířil k lidem, kteří kladli květiny nebo se modlili nebo jen stáli a mlčky truchlili. Mluvil s nimi se sklopenou hlavou a některé soucitně objal. Danceové neuniklo, že si jednou nebo dvakrát setřel slzy z tváří. Nebylo to gesto pro média, pokaždé se od kamer a fotoaparátů odvrátil. Na místě se zdržovalo asi třicet truchlících a diváků. Danceová s požehnáním Boba Hollyho mezi nimi nyní procházela, blýskala odznakem – v provedení pro civilní divizi byl stejně nablýskaný a oficiální jako její původní odznak kriminální vyšetřovatelky – a vyptávala se na kamion, na oheň ve starém barelu a na to, zda předchozího večera neviděli v okolí klubu něco nebo někoho podezřelého. Dostávala pouze negativní odpovědi. Pokoušela se identifikovat někoho, kdo byl dopoledne mezi vzbouřenci, leč neúspěšně. Pravda, většina se s největší pravděpodobností vzdálila do bezpečí svých domovů, ovšem ze své praxe také věděla, že když člověk prožívá drásavé chvíle, jeho pozorovací a paměťové schopnosti zcela selhávají. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211035
ZAPADÁKOV Všimla si, že na parkoviště vjel automobil, který pomalu zastavil u policejní pásky nedaleko provizorního památníčku, kde narůstala hromádka květin a plyšáků. Přepychové auto, nejnovější model dvoudveřového lexusu, štíhlý, černý. Přijely v něm dvě osoby, a i když je Danceová neviděla zřetelně, poznala, že spolu vážně diskutují. Tělo i jako pouhá silueta vyzařuje záměr a náladu. Řidič, muž něco přes čtyřicet, vystoupil, sklonil se do kabiny, řekl ještě pár slov, pak sklopil přední sedadlo a zezadu vytáhl kytici. Znovu oslovil pasažéra na místě spolujezdce, jehož odpověď musela být negativní, neboť muž pokrčil rameny a vyrazil sám k památníku. Danceová mu vyšla naproti a legitimovala se. „Jsem Kathryn Danceová, CBI.“ Muž nepřítomně přikývl. „Předpokládám, že jste včera ztratil někoho z rodiny.“ „Ano, ztratili jsme.“ „Upřímnou soustrast.“ My… Ukázal hlavou na sportovní lexus. Pronikavý pohled… Japonští inženýři skutečně umí vyrobit tónované sklo, ovšem Danceová si přesto všimla, že spolucestující má dlouhé vlasy. Žena. Možná řidičova manželka. Snubní prsten však nenosil. Možná bejvalka. Projelo jí šokující poznání. Proboha. Ti lidé tady přišli o dítě. Jmenoval se Frederick Martin a vysvětlil, že jeho bývalá manželka Michelle opravdu včera navštívila s dcerou koncert. Takže se Danceová nemýlila. Dítě, zřejmě teenagerka. Taková smutná ztráta! A vzhledem ke kytici nyní již spočívající na památníku neutrpěla pouhé zranění. Zemřela. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211035
JEFFERY DEAVER
Kathrynina nejhorší noční můra. Jako ostatně každé matky. Proto to napětí v autě. Bývalí partneři, které okolnosti donutily k setkání za tak hrozných okolností. Příští zastávkou zřejmě bude pohřební služba, kde budou dojednávat podrobnosti. Danceová pocítila s oběma hluboký soucit. „My tu nehodu vyšetřujeme,“ poskytla svou verzi pravdy. „Mám na vás pár otázek.“ „Jenomže já nic nevím, nebyl jsem tu.“ Martin byl podrážděný a chtěl odejít. „Ano, chápu. Ale kdybych si mohla promluvit s vaší exmanželkou.“ „Cože?“ vyhrkl a zamračil se. Vtom se za nimi ozval hlas, dívčí. Téměř šeptem. „Ona už s námi není.“ Danceová se ohlédla k dospívající dívce. Byla hezká, ale obličej měla změněný a oteklý pláčem. Účes si zjevně upravovala prsty, ne kartáčem. „Máma už nežije.“ Ach. Takže mezi oběťmi byla bývalá manželka. „Trish, vrať se do auta.“ Dívka hleděla na klub. „Uvázla v zácpě. Natlačená na dveře. Viděla jsem ji. Nemůžu… Dívaly jsme se na sebe a já jsem potom upadla. Jakýsi dospělý chlap… plakal jako děcko, vyšplhal mi na záda a já jsem spadla. Myslela jsem, že umřu, ale potom mě kdosi zvedl. A potom lidi, co jsem se mezi nimi ocitla, unikli ven jinými dveřmi, ne požárním východem. Ale dav, v kterém uvázla máma…“ „Trish, zlato, nedělej to. Říkal jsem ti, že to není dobrý nápad. Pojedeme. Musíme vyzvednout na letišti tvé prarodiče. A naplánovat, co bude dál.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211035