kousal jsem se zbytkem otázek a vyplněné papíry jí předal, když hodiny ukazovaly dlouho po poledni. „Můžu už jít?“ zeptal jsem se. „Ne,“ řekla a zatvářila se lehce podrážděně. „Teď půjdete se mnou.“ Šla přede mnou a papíry odevzdala na recepci. Posadil jsem se do stejného křesla jako před pár dny a žena se šátkem si stoupla k výtahu. Za chvilku vyšel ze dveří z matného skla Georg. Přistoupil k recepčnímu pultu, dostal mou hromadu papírů a zmizel zpátky do tajné místnosti. Se ženou jsme zůstali na recepci. Dobré dvě hodiny postávala u výtahu, zatímco já jsem se v úzkém křesle snažil najít nějakou pohodlnou polohu. Protahoval jsem se co možná nejvíc, ale bylo vidět, že křeslo není určené pro dlouhé sezení. Byl jsem unavený a zpocený a po všech těch formulářích jsem měl v hlavě tak nějak prázdno. Na zdi u výtahu visely plakáty a na stole přede mnou ležely všemožné informační materiály kampaně, která mi zjevně utekla. „Čas zaplatit – už jste si zkontrolovali své body P. Š.?“, „Dostat, nebo dát?“, „Vyrovnáváme!“ stálo tam velkými modrými zkosenými písmeny nad barevnými obrázky dětí i dospělých. Pro jistotu v celé řadě jazyků. Při prohlížení těchhle inzerátů jsem si uvědomil, že jsem si jich vlastně už všiml doma ve vytříděném papíru, jenže mě nenapadlo, že by se to mohlo týkat mě. Až zavádějícím způsobem se to podobalo obvyklým reklamám, které jsem povětšinou ignoroval. Vzal jsem do ruky jednu z brožur a zběžně ji prolistoval. Byla tam stručně shrnutá historie a výčet mezinárodních dohod. Krátké úderné citáty lídrů a vůdců z různých sfér společnosti. Druhá část popisovala fázi číslo dva: rozdělování vy97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210946
rovnávacích prostředků. Kdy ti, kteří skončili ve ztrátě, obdrží kompenzaci, a jak to bude probíhat. Ke konci následovaly kontaktní informace pro ty, kteří si chtěli na něco stěžovat nebo měli pocit, že jim bylo ukřivděno. Jak jsem tam tak seděl a četl si, na recepci přicházeli lidé vyřizovat své záležitosti. Někteří kladli velmi podobné otázky jako já. Někteří přišli s konkrétnějším návrhem způsobu splácení, někteří byli rozčílení. Někteří přišli žadonit a prosit, jiní nadávali a divoce gestikulovali. Přemýšlel jsem, jestli je má částka vyšší nebo nižší než ta průměrná. Několikrát jsem zaklimbal a jednou mě probudil hlas, který mi připadal jaksi povědomý. Po chvíli jsem zjistil, že u recepčního pultu stojí dívka z výtahu z našeho vchodu, ta s řetízky, jejíž telefonát jsem kdysi odposlechl, a pusa se jí nezastaví. S recepční mluvila spatra. Předložila nějaké papíry a potvrzení o půjčce a zevrubně popisovala vlastnoručně sestavený splátkový kalendář. Její podnikavost na mě docela zapůsobila. Došlo mi, jakou výhodu si takoví lidé zajistí ve společnosti. Určitě si spořila na důchod, porovnávala jednotlivé poskytovatele elektřiny a své děti, ať už narozené či nikoli, samozřejmě zapsala do pořadníku na tu nejlepší školu. A teď přišla sem, aby minimalizovala úrok. Na okamžik jsem lehce zažárlil a pomyslel si, že bych měl být víc jako ona. Umět se o sebe postarat a všechno si zařídit sám. To bych pak určitě neskončil v téhle situaci. Za současných podmínek jsem musel veškerou svou naději vsadit na události spojené se Sunitou. Konečně dorazila žena se jménem banky. „Dobrý den! Ale my už se přece známe,“ řekla a já jsem si pomyslel, že asi není vhodná chvíle ptát se jí znovu na jméno, takže jsem se ho nedozvěděl ani ten98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210946
tokrát. Na sobě měla modrofialové sako a stejně přiléhavou sukni jako minule, ale na počest dnešního dne jí halenku zdobila poměrně velká fialová látková květina. K hrudi si tiskla nějakou složku a zavedla mě do oné velké zasedací místnosti. Vybídla mě, ať se posadím. Žena se šátkem zůstala stát venku. O chvíli později dorazil Georg, tentokrát ve společnosti staršího muže s huňatým obočím a rýhou v bradě. Tihle tři utvořili na druhém konci stolu malou skupinku a žena se jménem banky začala rychlým shrnutím pro nově příchozího. Čas od času jí skočil do řeči Georg a danou věc upřesnil. Občas mluvili téměř současně. Celou řadu termínů už jsem teď znal. „Hodnota P. Š. maximální…“ „Vysoké hodnoty euforie, harmonie, smutku a bolesti, melancholie…“ „Co citlivost?“ „Maximální, z toho, co jsme viděli. Ovšem jen přechodná, ale… Ano, asi mě chápete. Tady už nekontrolovaně roste prožitek…“ Žena se jménem banky ukázala křivku, kterou zbylí dva velmi důkladně studovali. „No páni, to je přece maximum,“ řekl muž s huňatým obočím. „Jistě, mám tu samé pětky…“ Sklonili se nad dalším papírem. „Co křivka životních neštěstí?“ „Latentní,“ odpověděla. „Například zažil jen ponížení, která pozitivně ovlivnila jeho život,“ řekl Georg. „Pouze charakter formující neštěstí. Všechno podle tabulek. Žádná odchylka od vývojového modelu. Je jako vystřižený z knihy Žijte přítomností.“ „Infekce přesně v době s nejmenšími možnými obtí99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210946